Turci v EU = konec hlubší integrace
Když jsem v červenci 2004 mluvil jako euroskeptik na kempu organizace Mladých konzervativců v Mladé Boleslavi o EU byl jsem také tázán na Turecko. Zcela cynicky jsem řekl, že jsem pro vstup Turecka do EU, stejně jako třeba Ukrajiny nebo Ruska. Nikdo si totiž neumí představit, že by tyto země byly schopny tvořit jeden super stát završený ústavou. EU by nemohla pokračovat v hlubší integraci pro všechny a nejspíše by současné struktury EU museli doznat značné změny. Jsem pro vstup Turecka prostě proto, že pak by jen stěží někdo uvažoval o super státu, kterého se my euroskeptici obáváme.
Tento cynismus se u mnohých představitelů MK setkal se zděšením a odporem. Tuhle akci platil Konarad Adenauer Stiftung a oni „konzervativci“ si tu hlubší integraci přáli stejně jako mladí s CDU. Asi se jim stýská po „bundes“ a chtějí být dalším spolkovým státem.
Já byl vždy pro suverénní Českou republiku a tak mi ten paradox dějin ohledně přijetí Turecka připadá vcelku příhodný. Nakonec jako anglofil a konservativec jsem realistou v zahraniční politice a dobře vím, že čím více má nějaká mezinárodní organizace členů tím méně je funkční. Stačí se jen podívat na OSN.
Je to zvláštní, ale z tohoto hlediska chápu proč britští konservativci podporovali rozšíření EU o střední Evropu. Stejně tak, jako chápu skutečné důvody proč je Blair pro vstup Turecka do EU. Cynismus či realismu, byl vždy silnou stránkou britské politiky, díky tomu vytvořili impérium a díky tomu se vyrovnají i s EU. A nám nezbývá než tomuto přístupu popřát zdar, je totiž i v našem zájmu.