V EU nemůže fungovat demokracie
Od vstupu do EU bude náš parlament svobodně rozhodovat asi jen o polovině zákonů. Druhá polovina zákonů v členských zemích Evropské unie již není schvalována procesem, v němž poslanci, kteří jsou pro, hlasují pro, a poslanci, kteří jsou proti, hlasují proti. Zákony jsou místo toho „implementovány“, což znamená, že poslanci jen přepisují direktivy Evropské unie. Neschválení evropských směrnic znamená porušení mezinárodních smluv následované sankcí.
Lze proto konstatovat, že politika v členských zemích EU odráží vůli voličů méně než politika v demokratických státech, které nejsou členy EU. Z toho plyne, že členství v EU znamená méně demokracie.
Nižší vliv občanů na legislativu
Základem demokracie je možnost střídání vlád. Komu se v roce 1996 nelíbila vláda pravice, mohl zvolit levici. Levice začala prosazovat podstatně jinou politiku. Komu se v roce 2006 nebude líbit vláda levice, může sice volit pravici, ale na politice se to projeví podstatně méně.
Mnohé ryze politické otázky nebudou předmětem politické soutěže. Debata v parlamentu o tom, zda mají být restaurace zatíženy DPH ve výši 5 nebo 6 nebo 7 % je zbytečná, protože EU požaduje minimálně 15 %. Debata o tom, kde vyhlásit ptačí rezervace je zbytečná, rezervace určí EU. Debata o dotacích pro farmáře je zbytečná, jejich výše je určená Evropskou unií atd. Podléhání směrnicím nadřazeného nadnárodního orgánu znamená oslabení vazby mezi volební vůlí občana a konečným politickým rozhodnutím.
Lze jistě namítnout, že i tuto legislativu přicházející z EU můžeme od května ovlivňovat. Změna politického charakteru „evropské poloviny“ legislativy závisí na změně celkové reprezentace v Evropské unii. „Levicová“ reprezentace může být teoreticky nahrazena „pravicovou“ a naopak. Od května máme své zástupce ve všech rozhodovacích orgánech EU.
Podstata je ale v tom, že na rozdíl od států, které nebudou v EU, budeme my moci být přehlasováni. Demokracie aplikovaná na evropské úrovni nezabrání tomu, aby na českém území existovaly zákony, které by zde nikdy nevstoupily v platnost, pokud by byla zachována suverenita České republiky.
Z definice platí, že v nadnárodní federaci neodpovídá legislativa platná na území členského státu nutně většinové vůli voličů v tomto státu bez ohledu na to, nakolik demokraticky je na nadnárodní úrovni rozhodováno. To nutně činí takovýto demokratický model rozhodování neschopným plnit roli, kterou od něj občané očekávají. Hluboce pravdivá je proto teze Václava Klause, že demokracie nemůže fungovat v širší entitě, než je suverénní národní stát.
Nelze se zaštiťovat tím, že vstup do EU jsme demokraticky schválili v referendu. Jedním rozhodnutím nelze legitimizovat veškerá rozhodnutí budoucí. Demokracie je proces a nikoliv generální plná moc. Občané v referendu podepsali bianco šek, když zavázali Českou republiku akceptovat veškerou dosavadní i budoucí legislativu Evropské unie. Legislativu EU však nelze považovat jednou provždy za demokratickou na základě tohoto jednorázového, byť demokratického rozhodnutí.
EU směřuje k rozpadu
Situace, kdy se legislativa platná na určitém teritoriu dlouhodobě odchyluje od vůle místních občanů, je situace nestabilní, která obsahuje latentní tlak na změnu uspořádání. Nikde proto není zaručeno, že evropské národy budou bezvýhradně přijímat evropskou legislativu napořád.
Vyšlo v Portálu 3/2004