''Lepší regulace'' v EU
Začalo to nadějně, a (s)končí to jako fiasko. Komise v polovině října konstatovala, že se jí patrně nepodaří naplnit vlastní předsevzetí a zjednodušit do konce roku (v rámci tzv. kampaně za "lepší regulaci") na pět desítek existujících legislativních aktů úzce souvisejících s fungováním jednotného vnitřního trhu.
Dosavadní bilance je žalostná: přes devadesát procent zamýšlených změn zůstalo jen na papíře, zjednodušení se dočkalo pouhých pět norem.
Namísto úvahy, proč se tak stalo, začal kolotoč obviňování. "Leaderem" se v tomto směru stal komisař Günter Verheugen, jenž v rozhovoru pro Financial Times prohlásil, že "někteří úředníci nezvládli adaptaci na ,novou politickou kulturu' a stále věří, že ,více pravidel' znamená ,více Evropy'." Jaksi však pozapomněl, jakou roli má Komise v evropském projektu hrát. Ne nadarmo se jí říká "motor integrace".
Bylo by naivní očekávat, že úředníci najednou otočí, během několika málo měsíců se adaptují na nové podmínky a začnou draftovat normy, které jsou fakticky v rozporu s jejich zájmy. I když se to neposlouchá příjemně, byrokracie, jíž moloch Komise je, si pod sebou větev dobrovolně řezat nebude. "Méně Evropy" znamená "méně Komise" - a úředníci to vědí. Navíc primární právo Unie je v tomto smyslu až příliš striktní: nadnárodní exekutiva musí hájit "Evropu" stůj co stůj.
Kdekdo by nyní mohl propadnout skepsi. Pravda, existující normy patrně zůstanou tak, jak jsou. Stále však zůstává v platnosti zásada, že cokoli Komise navrhne, musí v posledku odsouhlasit Rada a Evropský parlament. Doufejme, že si to ti, kdo se na schvalování nové legislativy podílejí, uvědomují.
Reflex, 43/2006