Milton Friedman už není mezi námi
Zprávu o smrti Miltona Friedmana jsem dostal ve Frankfurtu nad Mohanem přesně ve chvíli, kdy jsem se připravoval přednést na Evropském bankovním a finančním kongresu svůj projev, který měl název „Svoboda a svobodný trh“. Bylo to téměř příznačné. Milton Friedman se zasloužil o mnoho věcí, ale snad nejvíce je spojován právě se svobodou a se svobodným (volným) trhem. Je nás ve světě více, kdo tyto dva základní atributy demokratické společnosti v posledním půlstoletí obhajoval, ale nikdo se o ně asi nezasloužil tolik, jako právě on. Znám pouze dvě konkurenční jména: paní Thatcherová a von Hayek. Všechna další jména už jsou o stupínek níže.
Byl natolik významným ekonomem, že za ekonomii dostal Nobelovu cenu. Natolik zasáhl do oblasti hospodářské politiky, že se jeho pozice – pod názvem monetarismus – počátkem sedmdesátých let stala do té míry uznávanou doktrínou, že vytlačila už skoro čtyři desetiletí kralující keynesiánství. Byl i nejsilnějším hlasem obhajujícím svobodu, trh, kapitalismus proti socialismu a státnímu intervencionismu a paternalismu.V každé z těchto tří oblastí byl jeho přínos a vliv enormní. I kdyby působil jenom v jedné z nich, i přesto by si svou světovou proslulost zasloužil.
Považoval jsem za mimořádnou čest, že jsem ho mohl osobně poznat, že jsem se s ním mohl mnohokrát na nejrůznějších místech světa setkat, že jsem s ním jel v kanadských Whistler Mountains na lyžařském vleku, že jsme spolu hrály tenisovou čtyřhru, že jsem mohl pronášet laudatio, když v roce 1997 na pražské VŠE dostával čestný doktorát, že jsem ve floridském Jacksonville dostal cenu, kterou rok před tím dostal on, atd., atd. Že jsem kdysi pronesl – jako ministr financí, který nechtěl od Světové banky přijmout půjčku na financování zahraničních poradců (samozřejmě za peníze našich daňových poplatníků) – větu, že „nechci vydávat tvrdé peníze za měkké rady“, kterou Milton Friedman následně opakovaně označoval jako „Klausův zákon“.
Naposledy jsem ho viděl v listopadu 2004 v San Francisku, když se spolu se svou celoživotní družkou Rose zúčastnili večeře v kruhu asi deseti lidí. Bylo obdivuhodné vidět, jak dávno po devadesátce vydrží tři hodiny v plném soustředění s naprostou jasností a přesností diskutovat o vážných věcech. Aktivní byl opravdu do poslední chvíle.
Jeho role v ekonomické vědě a při formulování východisek hospodářské politiky byla zcela mimořádná a není pochyb o tom, že jeho myšlenky ovlivňovaly a ovlivňovat budou celé generace lidí po celém světě. Řada z nás se setkávala s jeho texty i v komunistické éře a byla jimi už tehdy výrazně oslovena. Studovat jeho díla nám pomáhala pochopit ekonomickou realitu kolem nás (a dodal bych, že i u nás), pochopit ekonomii a s ekonomií spojený způsob myšlení, orientovat se v ekonomické metodologii a dobrat se podstaty úlohy trhu v lidské společnosti, úlohy státu ve svobodné tržní ekonomice a v neposlední řadě významu peněz v ekonomice. Existovalo jistě mnoho dalších významných světových autorů, kteří ovlivňovali naše uvažování, ale Miltonu Friedmanovi se nikdo nevyrovnal z hlediska intelektuální a lidské integrity, v pevnosti odborných i ideových (až ideologických) postojů, v odvaze k boření ustálených mýtů, v jednoduchosti a jasnosti textů a nepochybně ani v rozsahu a kvalitě příspěvků k ekonomické teorii a k teorii hospodářské politiky.
V oblasti ekonomické teorie považuji za klíčový jeho Restatement of the Quantity Theory of Money (z roku 1956) a všechny s tím spojené texty z oboru teorie poptávky po penězích, jeho „program měnové stability“, jeho teorii nominálního důchodu, jeho práce o vztahu inflace a nezaměstnanosti, jeho analýzu vztahu peněz a inflace, atd. To byl teoretický přínos, za který dostal Nobelovu cenu.
Ekonomickou vědu obohatily jeho Essays in Positive Economics (z roku 1953), které přesvědčivě oddělily pozitivní a normativní ekonomii. Do stejné oblasti patří i jeho argumenty o tzv. instrumentalismu vědeckých předpokladů, jeho výklad časových zpoždění v hospodářské politice, jeho odlišení fixních nebo flexibilních pravidlech politiky a jeho přínos do sporu keynesiánství a monetarismu. Klíčové bylo i jeho „money matters“.
Nebyl však pouze teoretikem rigorózní ekonomické vědy. Byl důsledným zastáncem neomezované tržní ekonomiky a bojovníkem proti obhájcům extenzivní úlohy státu v ekonomice. Jeho knihy Capitalism and Freedom (z roku 1962) a Free to Chaose (1980), obě přeložené do češtiny, zásadně ovlivnily milióny lidí na celém světě.
Je třeba připomenout i to, že se v roce 1912 narodil v Americe čerstvým emigrantům z východní Evropy. Rodina byla velmi chudá a mladý Milton se musel velmi moc sám starat o to, aby mohl studovat. I budoucí nositel Nobelovy ceny každý den svých studií myl nádobí v jedné newyorské restauraci. Více než šest desetiletí s ním sdílela život (a představovala významného partnera i v myšlenkové oblasti) Rose a jejich vztah byl v mnoha ohledech přímo ukázkový. Málokdy se stane, že manželská dvojice (ve věku kolem 85 let) společně napíše memoáry osobně–odborného rázu s názvem Two Lucky People. Jednou jsem již o těchto memoárech psal, a tehdy jsem jim přál, aby jim ještě dlouho vydrželo být spolu „lucky“. Teď už se to bohužel říci nedá. Milton Friedman nám všem bude velmi chybět.
Václav Klaus, Mladá fronta Dnes, 18.11.2006
www.klaus.cz