EU směřuje k rozpadu
Základy institucí EU byly položeny před 50 lety, kdy pod vedením francouzského ministra zahraničí Roberta Schumana byla zahájena společná německo-francouzská regulace trhu s uhlím a ocelí. Každá z evropských smluv od Římské po Nicejskou postupně měnila společenství států v nadstát s vlastními rozhodovacími pravomocemi. Evropská společenství uhlí a oceli se postupně přetavila v Evropskou unii. Návrh Ústavní smlouvy pokračuje v tomto trendu rozšiřování kompetencí Evropské unie na úkor členských států.
Jak přibývá každým rokem evropských nařízení a závazných směrnic, vliv občanů členských zemí na politiku se trvale snižuje. Lidé zjišťují, že podléhají mnohdy zvláštním nařízením a pravidlům, o nichž se na národní úrovni nediskutovalo, která ale najednou prostě platí.
Dříve byly v evropských zemích zákony schvalovány tak, že poslanci, kteří jsou pro, hlasují pro, a poslanci, kteří jsou proti, hlasují proti. Nyní je zhruba polovina zákonů již nikoliv schvalována, ale "implementována", což znamená, že poslanci jen přepisují direktivy Evropské unie. Neschválení evropských směrnic znamená hrozbu sankcí.
Jestli je něco základní charakteristikou vývoje evropské integrace, tak právě toto. Politika v členských zemích EU odráží vůli voličů stále méně.
Při současné hektické smršti implementačních zákonů to pociťujeme už i my v České republice. Debata v parlamentu o tom, zda mají být restaurace zatíženy DPH ve výši 5 % je zbytečná, protože EU nařizuje minimálně 15%. Debata, zda má stát intervenčními nákupy zvyšovat cenu másla, je zbytečná, vyplývá to z členství v EU, atd., atd.
Význam změny vlády z levicové na pravicovou se stírá. I příští vláda bude muset implementovat ročně stovky nových směrnic a tisíce nařízení.
Lze jistě namítnout, že i tuto legislativu přicházející z EU můžeme od května ovlivňovat. Změna politického charakteru "evropské poloviny" legislativy závisí na změně celkové reprezentace v Evropské unii. "Levicová" reprezentace může být teoreticky nahrazena "pravicovou" a naopak. Podstata je ale v tom, že na rozdíl od států, které nebudou v EU, budeme my moci být přehlasováni. I kdyby veškerou evropskou legislativu schvaloval demokraticky volený Evropský parlament, nezabrání to tomu, aby na českém území platily i takové zákony, které by zde nikdy neplatily, pokud by byla zachována suverenita České republiky.
V nadnárodní federaci neodpovídá legislativa platná na území členského státu nutně většinové vůli voličů v tomto státu, bez ohledu na to, nakolik demokraticky je na nadnárodní úrovni rozhodováno. Demokracie aplikovaná na úrovni EU fungovat nemůže, vždy se najde národ, který se bude cítit poražený. Hlasování o daních, dotacích a regulacích je vždy hrou s nulovým součtem, kde když někdo vydělá, jiný prodělá. A to může být na nadnárodní úrovni velký problém.
Situace, kdy se legislativa platná na určitém území dlouhodobě odchyluje od vůle místních občanů, je situace nestabilní, která obsahuje latentní tlak na změnu uspořádání. Nikde není proto zaručeno, že evropské národy budou bezvýhradně přijímat legislativu EU napořád. Je spíše otázkou času, kdy se proti systému evropské nadvlády občané postaví a pokusí se znovunastolit nezávislé suverénní demokratické národní státy.
Od té doby, kdy se EU rozhodla nebýt zónou volného obchodu, ale být nadstátem s vlastními rozhodovacími pravomocemi, míří k vlastnímu rozpadu. Jediné, co si můžeme přát, je, aby blížící se rozpad byl pokud možno nenásilný.
MF Dnes, 03.05.2004