reklama
reklama
BulletPřihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

BulletInformační servis
Zasílání novinek e-mailem
BulletČlánky autora
BulletVyhledávání

BulletReklama
Václave, stojíme za tebou
BulletReklama
www.tv7.cz
BulletPočítadlo dluhu
BulletStáhněte si knihu
BulletDoporučujeme knihy
Lukáš Petřík - Konzervativní revoluce Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana

Margaret Thatcher: Umění vládnout

Peter Schweizer: Reaganova válka

Gonzalo Vial: Pinochet

Evropské otazníky

Křesťanství a ateismus

Jak katolická...
BulletPrůzkum
Měla by Česká republika vystoupit z EU?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď

BulletPoliticky nekorektní trička
Objednejte si politicky nekorektní trička
BulletReklama
Vladimír Hučín - Hrdinům se neděkuje
BulletReklama
BulletDoporučujeme
Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Desatero Mladé pravice

Pat Buchanan

Ron Paul

Hnutí pro život

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Standing Together with Israel

Československo 2008 tour

Učitel financí

Milton Friedman o rasové diskriminaci, pozitivní diskriminaci a antidiskriminaci

Autor: Redakce | Publikováno: 1.12.2006 | Rubrika: Citáty
Ilustrace

Člověk, který např. odmítá nakupovat u černocha nebo s ním odmítá pracovat, omezuje tím rozsah možností své volby. Obecně bude muset za to, co kupuje, platit vyšší cenu nebo dostávat za svoji práci nižší výdělek. Jinak řečeno, ti z nás, kteří považují barvu pleti či náboženství za nepodstatné, mohou proto kupovat věci levněji…

Pokud je jednotlivec ochoten platit vyšší cenu za to, že poslouchá spíše toho než onoho zpěváka, nepovažujeme to za „diskriminaci“ (alespoň nikoliv ve stejném nevoli vzbuzujícím smyslu), ačkoliv tak činíme, chce-li tento jednotlivec platit vyšší cenu za to, že mu bude poskytnuta služba osobou jedné, a ne druhé barvy pleti. Rozdíl mezi oběma případy je v tom, že v jednom sdílíme stejný vkus a v druhém nikoli. Existuje nějaký základní rozdíl mezi vkusem, který vede majitele domu k tomu, že dává přednost hezkému sluhovi před ošklivým, a vkusem, který jiné vede k tomu, že dávají přednost černochům před bělochy či bělochům před černochy-vyjma toho, že sympatizujeme a souhlasíme s jedním vkusem a nemusíme tak činit s jiným? Nechci říci, že každý vkus je stejně dobrý. Naopak, jsem silně přesvědčen, že barva pleti člověka nebo náboženství jeho rodičů nepředstavuje samo o sobě žádný důvod, proč by s ním mělo být zacházeno odlišně; Jsem přesvědčen, že člověk by měl být posuzován podle toho, jaký je a co dělá a nikoli podle těchto vnějších charakteristik. Lituji této předpojatosti a úzkoprsosti názoru lidí, jejichž vkus se liší v tomto ohledu od mého, a mám o nich z toho důvodu horší mínění. Ve společnosti založené na svobodné diskusi je však pro mě nepřiměřenějším způsobem snažit se je přesvědčit, že jejich vkus je špatný a že by měli své názory a chování změnit, a nikoliv používat donucovací moc, abych vnutil svůj vkus a postoje ostatním.

V řadě států byly založeny komise pro zajištění spravedlnosti při zaměstnávání, které měly za úkol při zaměstnávání zabránit „diskriminaci“ z důvodu rasy, barvy pleti či náboženství. Takové zákonodársví zcela určitě zasahuje do svobody jednotlivců dobrovolně navzájem uzavírat kontakty.

Z knihy Kapitalismus a svoboda

reklama
1325 čtenářů | 5 komentářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení
Další články od tohoto autora:
Komentáře


Re: Milton Friedman o rasové diskriminaci, pozitivní diskriminaci a antidiskriminaci
(amy, 1.12.2006 3:24:51)
Odpovědět
Byla jsem vsude mozne ve svete, ale na opravdovy rasismus jsem narazila velice zridka a to ani ne osobne. Kdyz lide nechteji zamestnat cikana,cernocha nebo Araba delaji to hlavne kvuli tomu, ze vyse zmineni maji spatny pristup k praci, zadne odborne vzdelani a jsou vesmes nedisciplinovani. Urcite ne kvuli tomu,jakou maji barvu pleti. Vetsina bojovniku za potirani rasismu mozna schvalne osocuje belochy z rasismu, jinak by se vsechny ty instituce, ktere se tim zabiraji nemohly uzivit.
Re: Milton Friedman o rasové diskriminaci, pozitivní diskriminaci a antidiskriminaci
(Fouré, 1.12.2006 11:05:19)
Odpovědět
Friedman byl génius. Klobouk dolů.
Re: Milton Friedman o rasové diskriminaci, pozitivní diskriminaci a antidiskriminaci
(M., 19.3.2008 1:13:50)
Odpovědět
A k tomu to byl neskutečně čestný a statečný člověk. Pošlu Vám link: Milton Friedman o legalizaci drog. Pak to zkusím najít česky protože to je... perla.
Ten link!

http://mail.psychedelic-library.org/pipermail/theharderstuff/20061118/001343.html
OTEVŘENÝ DOPIS MILTONA FRIEDMANA BILLU BENNETTOVI
(M., 19.3.2008 11:59:08)
Odpovědět
(původně otištěno ve Wall Street Journal, 7. září 1989. Milton Friedman [1912-2006] je nositelem Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1976)

Na volání po ještě intenzivnější válce proti drogám, které sdílíte s presidentem Bushem, odpovím výmluvnými slovy Olivera Cromwella: „Zapřísahám vás, při ranách Kristových, nezapomínejte, že se můžete mýlit“. Vaše cesta silnější policie, větších věznic, armády nasazované v zahraničí, tvrdých trestů pro dealery a celé zbrojnice represivních opatření může již tak zlou situaci jedině zhoršit. Vaši taktikou nelze nad drogami zvítězit, aniž by nás toto vítězství nepřipravovalo o lidskou volnost a svobodu, kterých si oba tak vážíme.

Mýlíte se, když drogy označujete za metlu naší společnosti. Mýlíte se, když věříte, že rozbíjejí jemné předivo naší společnosti, ruinují životy mladých lidí, a uvalují nesnesitelné daně na ty z nás, kteří jsou nejméně schopni se bránit. Naopak se nemýlíte v přesvědčení, že vaše obavy sdílí většina veřejnosti. Jinak řečeno, své cíle jste si vybral správně.

Vaší zásadní chybou je nepochopení, že právě vámi prosazovaná opatření jsou příčinou všech zel, proti nimž brojíte. Problém je samozřejmě v poptávce po drogách, ta však není obyčejnou poptávkou, ale poptávkou, jež je naplňována ilegálními podzemními kanály. To represe vytváří nemravné zisky, jimiž drogoví magnáti financují své vražedné operace; to represe umožňuje korumpování úředníků zodpovědných za dodržování zákona; to represe ubírá síly a prostředky čestným policistům, žalobcům a soudcům, kterým pak chybí zdroje k boji s obyčejnějšími zlořády jako jsou loupeže, krádeže či násilná přepadení.

Drogy jsou neštěstím pro drogově závislé. Jenže kriminalizace jejich užívání vrhá do tragických situací celou společnost, tedy uživatele i neuživatele. Důsledky drogové prohibice pro tuto zemi přesně opakují důsledky prohibice alkoholických nápojů.

Zopakuji zde výňatky ze sloupku, který jsem o „Boji proti drogám“ napsal roku 1972. Tehdy byl hlavním problémem heroin z Marseilles; teď je to kokain z Latinské Ameriky. Dnešní problémy jsou mnohem rozsáhlejší, než ty tehdejší: mám více závislých, více nevinných obětí, více dealerů, více policistů, více peněz vynakládaných na prosazení prohibice, více peněz utrácených za její obcházení.

Kdybychom drogy dekriminalizovali před sedmnácti lety, nebyl by vynalezen "crack" (ten byl vynalezen, protože prohibicí vyšroubované ceny drog vyvolaly poptávku po lacinějších a účinnějších alternativách) a měli bychom méně závislých. To by zachránilo životy tisíců a možná statisíců nevinných obětí, a to nejen v USA. Chudší čtvrti našich měst by se neproměnily ve zdevastovaná ghetta zaplavená drogovým zločinem. Méně lidí by skončilo ve věznicích, nemuseli bychom budovat tolik věznic.

Kolumbie, Bolívie a Peru by se nezmítaly pod drogovým terorem a naše zahraniční politika by si kvůli drogovému teroru nemusela špinit ruce. Peklo by sice nebylo „k pronájmu za pár babek“, abych použil slova jimiž vítal prohibici Billy Sunday, ale bylo by mnohem prázdnější než dnes.

Dekriminalizace je dnes ještě naléhavější než roku 1972 a současně je zjevné, že ani okamžitá dekriminalizace nevyčistí všechno zlo, které prohibice od té doby napáchala. Jenže každý další odklad dekriminalizace situaci jenom zhoršuje, zamotává a komplikuje.

Alkohol a tabák způsobují mnohem víc úmrtí než ostatní drogy. Dekriminalizace nám nezabrání chovat s k drogám tak, jak se dnes chováme k alkoholu a tabáků: bránit jejich prodeji nezletilým, zakazovat reklamu, a podobně. Taková opatření jsou prosaditelná, kdežto úplná prohibice prosaditelná není. A co víc, kdybychom jen malou část prostředků, které dnes vynakládáme na represi, vynaložili na léčbu a rehabilitaci drogově závislých, a atmosféru strachu nahradili pochopením, mohli bychom dramaticky snížit jak počty uživatelů, tak škody, jež se dnes dějí.

Tuto výzvu Vám adresuji z hloubi srdce. Každý zastánce svobody, a já vím že k nim patříte, se musí děsit vize Spojených států coby ozbrojené pevnosti, s věznicemi plnými rekreačních uživatelů a armádami policistů, kteří vás při nejmenším náznaku podezření mohou zbavit občanských svobod. Země, kde je střelba po neznámých letounech „na základě podezření“ vážně diskutovanou taktikou v drogové válce není těmi Spojenými státy, které bychom chtěli předat budoucím generacím.