Edmund Burke o rodině a vlastenectví
Občanské cítění se v nás probouzí v našich rodinách. Kdo je chladný v příbuzenských vztazích, nemůže být horlivým občanem. Naše city se postupně dotýkají širšího sousedství a pronikají k tradičním vztahům v provincii. To jsou ti rodinní známí v zájezdních hostincích a na místech oddechu. Rozdělení naší země vytvořená zvykem, a ne křečovitým rozhodnutím moci, dávala vzniknout spoustě malých obrázků velké země, které naplňovaly srdce hřejivým citem. Tato patriotická zaslíbenost nijak nedusí lásku k celku. Snad právě ona je průpravou a otvírá cestu k vyšším a rozlehlejším horizontům a vztahům, které jedině jsou s to člověka pohnout k citové účasti na rozkvětu a blahu království tak rozsáhlého, jako je /například/ Francie, prožívané stejně silně, jako by šlo o jeho nejsoukromější zájmy.
Z knihy Úvahy o revoluci ve Francii