reklama
reklama
BulletPřihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

BulletInformační servis
Zasílání novinek e-mailem
BulletČlánky autora
BulletVyhledávání

BulletReklama
Václave, stojíme za tebou
BulletReklama
www.tv7.cz
BulletPočítadlo dluhu
BulletStáhněte si knihu
BulletDoporučujeme knihy
Lukáš Petřík - Konzervativní revoluce Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana

Margaret Thatcher: Umění vládnout

Peter Schweizer: Reaganova válka

Gonzalo Vial: Pinochet

Evropské otazníky

Křesťanství a ateismus

Jak katolická...
BulletPrůzkum
Měla by Česká republika vystoupit z EU?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď

BulletPoliticky nekorektní trička
Objednejte si politicky nekorektní trička
BulletReklama
EU Book shop
BulletReklama
BulletDoporučujeme
Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Desatero Mladé pravice

Pat Buchanan

Ron Paul

Hnutí pro život

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Standing Together with Israel

Československo 2008 tour

Učitel financí

The Economic Issues Concerning the EU´s Future

Autor: Václav Klaus | Publikováno: 10.12.2006 | Rubrika: English
Ilustrace

This is not my first visit at your university. I was here 17 years ago, in the spring of 1989, in the moment of already unstoppable meltdown of the communist regime in my country and in other parts of Central and Eastern Europe. The regime was so soft and weak at that time that it allowed me to make a trip to the University of Aarhus, to meet professors and students and to make a speech here.

I am sorry to say that I have no documents, names, addresses, notes, texts connected with that visit of mine. The Velvet Revolution in November 1989 was so rapid and our personal life so discontinuous that we did not succeed in making a smooth transition – I remember I left my office in the Academy of Sciences one day and entered the Ministry of Finance the next day. I asked my secretary to put all my things in my old office in the boxes and bring them to the ministry. I am afraid they are still there, but I don´t know where they are.

Nevertheless, the topic of my presentation here today is not transition from communism to free society and market economy. This is already over. My topic is the EU and its economic performance, because this is not over.

1. It is very difficult to say anything new, fundamental or surprising about the state of the European economy or about the measures which should be taken in order to achieve a so much needed change. I have to, nevertheless, start with saying that the European economic system needs a radical change. We should not cheat ourselves, as many European politicians keep doing.

2. The economic data are merciless. The European rate of growth is much slower than in all other relevant parts of the world (the average annual rate of growth of the Eurozone in the last six years is only 1,3 % as compared to 3,5 % in the USA, 2,7 % in Japan, not to speak about Asia) and the rate of growth in Europe in this decade is slower than in all other decades after the Second World War (4,8%, 3%, 2,4%, 1,9%, resp. 1,3%.)

3. I am convinced this is neither an accidental nor a temporary development. It reflects the very low long-term potential rate of growth of the European economy, at least in the „old Europe“ (it seems better in our part of Europe).

It is more than worrying that this year's rate of growth, which is not very fast, may be higher than the potential rate. It will bring about tensions and pressures, rising inflation, and a slowdown next year.

4. I don’t believe it can be made better by more sophisticated fine-tuning of the European monetary or fiscal policies, by cosmetic institutional changes, or by spending more public money on education or research and technology, because the poor economic performance of the major continental economies has been caused by fundamental systemic defects.

This fact is not the way how both the European politicians and the voters see it. The European „soziale Marktwirtschaft“ remains to be sacred. To touch it is not possible. For me, the June EU summit in Brussels or the recent summit in Lahti were clear demonstrations of that, which is very frustrating.

5. Not only soziale Marktwirtschaft with its redistribution, paternalism, and excessive regulation is sacred and untouchable. These systemic defects are strengthened by the existing European integration model which is based on harmonization, not on competition of systems with the result that not the best, more efficient, more demanding system is selected, but the opposite.

The marching to an “ever-closer”, supranationalist, harmonized and more and more regulated Europe is a mistaken ambition. The consequences of such a system, of the shift from intergovernmentalism to supranationalism, as well as of the shift from liberalizing and removing of protectionist barriers to the massive regulation and harmonization are not seen and understood. They bring, however, heavy costs which we feel, see and pay.

6. There is no need and time to give examples of unnecessary and unproductive harmonization of various economic and non-economic parameters in contemporary Europe (starting with labour regulation and social standards) but one of them – the common currency – should be mentioned. The existence of the Euro has proved to be part of the European economic problem, not part of its solution. The costs of the common currency in a non-optimal currency area are evidently bigger than its benefits. Your country was rational to stay out.

7. We need a real change. Europe needs an economic system without excessive government regulation, without fiscal deficits, without heavy bureaucratic control, without attempts to perfect the markets by means of constructing “optimal” market structures, without huge subsidies to privileged or protected industries and firms, and without heavy labour market legislation.

We need a social system without disincentives to work, without generous welfare payments, without large-scale income redistribution, without government paternalism.

We need competition, not harmonization. We should believe in markets and not in the importance and effectiveness of international (or supranational) institutions. Our objective should be to promote markets and economic freedom, not to introduce new versions of a soft international central planning.

Václav Klaus, University of Aarhus, Denmark, November 10, 2006

www.klaus.cz

reklama
2426 čtenářů | 6 komentářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení
Další články od tohoto autora:
Komentáře


Re: The Economic Issues Concerning the EU´s Future
(Evropan Jirka, 10.12.2006 10:49:55)
Odpovědět
Dane, Klaus zde uvádí čísla, která jsou pro Vás a všechny Vám podobné zcela zničující. Máte něco, čím byste mohl toto srovnání průměrů jednotlivých dekád vyvrátit ? Mám na mysli jiná čísla, porovnávající jednotlivá desetiletí růstu HDP v různých oblastech. Pokud nejste schopen přijít TEĎ s ničím jiným, než hujerskou demagogií, sprostými nadávkami a úhybnými manévry, jste tady vyřízen. Doufám, že si to uvědomujete. A kdybyste zase náhodou "neměl čas" kvůli vydělávání miliónů, budu vám tento výprask připomínat pokaždé, když se tu objevíte.
Re: The Economic Issues Concerning the EU´s Future
(Dan, 11.12.2006 20:03:57)
Odpovědět
o jakém výprasku to mluvíš ? :-*)))
zdrcující čísla poprvé :-))
(Dan, 11.12.2006 20:24:42)
Odpovědět
The European rate of growth is much slower than in all other relevant parts of the world (the average annual rate of growth of the Eurozone in the last six years is only 1,3 % as compared to 3,5 % in the USA, 2,7 % in Japan, not to speak about Asia) and the rate of growth in Europe in this decade is slower than in all other decades after the Second World War (4,8%, 3%, 2,4%, 1,9%, resp. 1,3%.)

Takže vysvětlím ti to snadno:

na úvod..

Procentuelní ukazatel růstu HDP je údaj velmi zavádějící neboť přesto že čína roste kolem 10,7% a USA jenom 3,2, v absoltních číslech roste amerika o tolik více, že se jí čína vůbec nepřibližuje.
Obecně platí, že ty nejchudší ekonomiky mají velmi vysoký procentuelní růst neboť rostou z nízkého výpočtového základu HDP či HND. Konkrétní příklady:
Nejvyšší růst HDP v EU mají ty nejchudší země tedy Pobaltské republiky, ve světě je to pak např. čína, Indie, Rusko a další velmi zaostalé země. proto byl také procentuelní růst válkou zdevastované a tehdy velmi chudé Evropy tak vysoký a proto logicky postupně klesal.
Příklady zemí jako je Argentýna či Mexiko však jasně ukazují, že tento ukazatel nelze přeceňovat a to hl. vytrháváním ho z kontextu ostatních ekonomických makroukazatelů. Obě tyto země měly v minulosti velmi vysoký růst HDP, přesto skončili tragicky. Dalším důležitým prvkem je potom rozbor tohoto ukazetele, tzn. z jakých odvětví je složen, protože to není nic víc nežli obrat danné země a každý ví že nikoliv obrat či jeho růst ale profit je podstatný :-)

Ano, je pravdou že EU a eurozona prochazela recesi v posledních 6 letech, nikoliv stagnací, stejně jako USA 2 roky před tím, což už pan profesor taktně zamlčel, v té době se růst HDP USA propadl až na 1,2%+ !!
V letošním roce je však růst odhadován na 2,4% eurozona, 2,8 EU 25, USA 3,2% .. ÜSA rote opravdu rychleji a Japonsko 2,3%.

Z těchto čísel vyplývá, že EU ani eurozona nejsou v recesi, podobně jako USA se z ní vymanily a nastoupili růst, již v roce 2005 nad 2%, v letošním roce rostou rychleji nežli Japonsko.

Oproti USA mají země EU značnou výhodu v tzv. deficitu zahraniční obchodní bilance a z něj plynoucího tempa zadlužování v zahraničí, právě tento ukazatel je v případě USA opravdu zdrcující jak svojí výší tak růstem a sráží dolů kurz dolaru.

žádná jin. zdrcující čísla zde prostě nejsou, zdrcen jsi z nich možná ty, poněvadž ses nechal obalamutit :-)
Re: zdrcující čísla poprvé :-))
(Evropan Jirka, 12.12.2006 19:33:04)
Odpovědět
Takže rozdíl v růstu HDP za posedních 6 let napadnout nelze. Dlohodobě klesající trend růstu HDP v relaci ke stupni "integrace" Evropy taky ne, ta čísla platí. Vaše zdůvodnění je, že pokles nesouvisí s tímto procesem, je nutným důsledkem toho, že ekonomika se stala vyspělejší, základna vzrostla a platí pravidlo, že vyspělá ekonomika nemůže dlouhodobě překračovat svá tempa růstu. Jestli Vás chápu správně : je prostě nemožné, aby vyspělá ekonomika trvale rostla vyšším tempem, může jenom klesat a je to normální. Prostě ať děláš ve vyspělé ekonomice, co děláš, růst rychleji už prostě nemůžeš. Opravdu ?
Re: zdrcující čísla poprvé :-))
(Dan, 12.12.2006 22:45:37)
Odpovědět
Ne, to nikdo nenapsal, tedy mimo tebe :-)

Jde o to, že čím vyšší je základ tím těžší je udržovat zvyšování dynamiky růstu /nikoliv růst, nýbrž jeho dynamiku !!!/ tohoto základu. Ta je však zvyšována neustále, i těch 1,7% znamená číselně ohromný nárůst, neboť je to procento z obrovského základu. A proto zdůrazňuji tu neprůhlednost procentuelních růstů a jejich neporovnatelnost např. s Asií, kde jsou velice nízké základy.. I jižní amerika roste fascinujícími procenty, přesto se jí EU ztrácí v nedohlednu..
V podstatě dnes existují pouze 3 ekonomické formace, které lze považovat za globálně ekonomicky významné a skutečně silné !
Je to USA, EU a Japonsko.
Pokud vemeš ukazatel HDP na osobu a hl. dle parity kupní síly, pak je nejbohatší američan, následován japoncem a potom průměrným evropanem.
Jenomže je zde i mnoho jin. ekonomických aspektů ovlivňujících kvalitu života, takže všechny žebříčky kvality života, životní úrovně či jak to nazvat ovládají ze 2/3 evropané, následováni američany, kanaďany a australany, pak je dlouho nic.... a japonci.

Na předních pozicích se již 6 roků umisťují skandinávci, nikoliv Američané.


Co se týká těch dekád, je to naprosto nevýznamná a zmatečná teorie poklesu.
Pokles který nastal v Evropě před způsobila krize v USA, kde došlo na přelomu vlády Clintona a G.B. mladšího k recesi americké ekonomiky a ta setrvačně posunula krizi do Evropy, protože EU je do značné míry závislá na USA jako nejvýznamnější exportní destinaci a když američané nenakupují, EU strádá.

Tuto závislost na americe se podařilo v posledních 2 letech dramaticky snížit.
Např. Německo dokázalo polovinu svého exportu přesměrovat z USA na východní státy EU.
V této souvislosti je třeba poznamenat, že americké deficity spolu s FEDem uměle vyvolaným poklesem dolaru, způsobily vysoký kurz EURa k USD a tím zdražení evropských produktů v USA.
Tato strategie FEDu měla snížit dramatický nárůst schodků zahraničního obchodu avšak skončila neúspěšchem a prohloubením tohoto dluhu uSA v zahraničí.
Největší věřitelé USA jsou:
1/ Japonsko 2/čína 3/ Německo


Re: zdrcující čísla poprvé :-))
(Mucho man, 11.12.2006 23:10:04)
Odpovědět
... myslím, že všechny ekonom. a ratingové agentury informovali již koncem srpna, že poslední 3 q roste EU rychleji nežli Japonsko.
Dále by mě pak zajímalo co vl. otec kupooonové privatizace myslel pojmem Europe a European, koho zahrnoval do svých čísel, jestlůi i nečleny Eu atd.
Celkově se mi jeho článek zdá na ekonoma velmi amtérský, ovšem když ho porovnám s tím výplodem Atkinsona, je to je ještě pořád paráda !
:))