Pinochet: muž, který zachránil svou zemi před hrůzami komunismu
Generál Pinochet dokázal vzít na svá bedra odpovědnost za jednání, na kterém zajisté bylo mnoho sporného, které ovšem zachránilo Chile před hrůzami komunismu.
Jako takový byl naším režimem (ale nejen jím, také všemi těmi evropskými či světovými levičáky, kteří stále v bláhové naději doufali, že už někde bude konečně uskutečněna marxistická utopie - či se jen třásli v posvátném a zrak kalícím strachu před Moskvou) hluboce nenáviděn a vykreslen v nejčernějších barvách. Naše vystoupení (ať už tátovo /tj. Václava Bendy - pozn. redakce/ symbolické pozvání generála na večeři a veřejná obhajoba tohoto kroku či pozdější dopis za propuštění generála z britského zajetí) mělo dvojí význam. Chtělo jednak rozbít či alespoň zpochybnit jeden zažitý postkomunistický mýtus a přihlásit se k tezi, že každý, kdo brání nástupu komunistickému teroru, dělá dobře a ne naopak (viz třeba kauza bratří Mašínů).
V této souvislosti je zajímavé uvědomit si nekonečně pokřivený obraz světa všech odpůrců generála. Jde o to, že představitelů komunistických režimů běhají po celém světě desítky a nikdo nevolá po jejich přísném potrestání. A není to zdaleka jenom proto, že mnozí z nich jsou ještě ve státních funkcích. Typickým příkladem je Michail Gorbačov, který nepochybně z hlediska mezinárodního práva nese odpovědnost za vedení nevyhlášené války v Afghánistánu, za mnoho tisíc nevinných obětí i za zrůdnosti a válku proti civilnímu obyvatelstvu (když odhlédnu od odpovědnosti za pokračování okupace Československa, za mrtvé v Litvě i jinde).
Státníci mají být souzeni komplexně za výsledky své práce, za přínos historii. Z tohoto pohledu je Gorbačov nepochybně velkým mužem, ovšem stejně tak i Pinochet.
Druhý motiv, hrající roli v obhajobě Pinocheta, je prvek osobní odpovědnosti. Byli jsme si vědomi, že je dobré mít ústavní mechanismy nastaveny tak, aby dokázaly bránit demokracii, vždy jsme ale zdůrazňovali, že v posledku obrana svobody a lidské důstojnosti závisí na osobní odvaze a odpovědnosti. Svobodu v mezní situaci neubráním přesným ctěním zákonů ani desatera. Svoboda je velkým darem i velkou hodnotou a stojí za to riskovat kvůli ní i posměch a nepochopení. Vždyť počátky české křesťanské demokracie leží v lidech, kteří byli ochotni v komunismu riskovat nejen ztrátu osobní svobody, ale i nepochopení či odsouzení veřejnosti - proč to vlastně dělají a čemu všemu tím škodí. Pinochet - na rozdíl od mnoha jiných státníků - byl ochoten takové riziko na sebe vzít.
autor je poslancem PS PČR za ODS