Špidla v Evropě
Jak si vede Vladimír Špidla na postu eurokomisaře pro zaměstnanost, sociální záležitosti a rovné příležitosti? Na zdánlivě banální otázku se hledá odpověď jen obtížně. Zatímco jeho jmenování doprovázela až přehnaná mediální pozornost, o jeho současných aktivitách se toho v Česku mnoho neví.
Jedno je jisté: pan Špidla si na unijní realitu zvykl poměrně rychle a s vervou sobě vlastní se pustil do práce. Zavzpomínal, co a jak kdysi řešil jako ministr práce a sociálních věcí, promptně sestavil svůj tým a o svých zážitcích si začal psát internetový deníček. Výsledkem je, že prakticky není týdne, aby se o českém eurokomisaři - alespoň v zainteresovaných kruzích - nemluvilo.
Má to však i svá "ale". Jedním z úsměvnějších je to, že anglické zpravodajské servery mají často problém se zobrazováním diakritiky a o českém zástupci v Komisi informují jako o "pidlovi". Jsou tu ale i závažnější lapsy. Nejde ani tak o to, že zprvu oslavovaný blog byl naposledy aktualizován v polovině června. Pokud by komisař veškerou svou energii věnoval efektivnímu řešení problémů, které s jeho resortem souvisejí, nikdo by se na něj nezlobil.
Vladimíra Špidlu ale EU nezměnila. Zůstal svůj. Stále s kamennou tváří sděluje, s jakými problémy je třeba se utkat. A pokud vůbec navrhuje nějaká řešení, pak většinou taková, která byste v realitě ukotvovali jen těžko.
Velmi dobře to lze dokumentovat například na peripetiích příprav očekávaného sdělení Komise o stavu pracovního trhu. Dosud se bedlivý pozorovatel mohl setkat jen s frázemi o potřebě dialogu, o nezbytnosti zvrátit nepříznivý trend a o nutnosti zajistit kvalitnější pracovní místa.
Češi o svém eurokomisaři příliš nevědí, ale možná je to i dobře. Kdyby věděli, stejně by jim to k ničemu nebylo.
Reflex, 44/2006