Umění vládnout Margarety Thatcherové (recenze)
"Svět nikdy nepřestal být nebezpečný. Ale Západ přestal být bdělý. To je určitě ta nejdůležitější lekce z této tragedie, kterou se musíme naučit, má-li naše civilizace přežít," píše Margaret Thatcherová, s narážkou na 11. září 2001, v úvodu ke své nejnovější knize Statecraft (Státnictví, u nás vyšlo jako umění vládnout-pozn. LP). Tento téměř pětisetstránkový spis patří mezi nejčtivější politickou literaturu naší doby a skýtá objasňující a osvěžující pohled na celosvětové události mezinárodní politiky uplynulých třiceti let. S širokým rozhledem a vysokým nadhledem zabírá politický a ekonomický vývoj všech jednotlivých světových oblastí.
Podrobně popisuje krach komunismu, k němuž Thatcherová osobně přispěla jako hlavní partner prezidenta Reagana, jemuž přikládá na pádu komunismu jedinečnou zásluhu a hodnotí ho jako největšího státníka posledních desetiletí. (Kniha je věnována "Ronaldu Reganovi, jemuž svět tolik vděčí"). S nadějemi a sympatiemi sleduje rozvíjející se demokracii postkomunistických zemí. Vražednou explozi Jugoslávie vysvětluje částečně zaslepenými snahami Západu udržet za každou cenu pohromadě neudržitelné, čímž tragicky dlouho umožnil vojenskou převahu dobře vyzbrojeného srbského despotismu nad bezbrannými bosenskými muslimy a Kosovany, zpočátku i Chorvaty a Slovinci. Rádoby objektivní a vyrovnaný přístup ke všem stranám konfliktu označuje za "hodinu hanby Evropy".
Zásluhu na zastavení balkánské genocidy po dvou stech tisíc povražděných připisuje cele Spojeným státům. A vysvětluje, že EU není schopná balkánský konflikt řešit proto, že "třídy, které EU vládnou, nedokáží přijímat jako platný pojem národ - neboť tím by ze samotné evropské ideje udělaly nesmysl. Proto místo aby napomáhala vzniku a úspěchu národních států, bude se EU vždy snažit je potlačit nebo podrážet."
Samotný rozpad Jugoslávie - stejně jako Sovětského svazu - jí potvrzuje, že "politická řešení založená na násilí, zastrašování a loupeži nakonec vždy zkrachují - a zaslouženě."
Ekonomického a politického úspěchu asijských "tygrů" využívá k upozornění, že k rozvoji demokracie a prosperity je sice zapotřebí od Západu přebírat tvůrčí a svobodný styl myšlení a podnikání, ale ne nutně v celém rozsahu jeho systém vládnutí. A varuje dnešní západní státníky před pokušením vnucovat zemím Třetího světa s jinými tradicemi přes noc struktury, které na Západě vznikaly dlouhým a přirozeným vývojem. Snahu rozšířit demokratické principy do všech zemí pokládá za základní aspekt západní zahraniční politiky, ale s tím, že "stabilní mezinárodní řád lze založit jen na respektu pro národy a národní státy", neboť "národní sebevědomí a národní instituce tvoří nejlepší základnu pro fungující demokracii."
Islámský terorismus se snaží opatrně oddělit od samotného islámu jako náboženství a kulturní tradice, k nimž vyslovuje úctu. Ale připomíná, že v současném světě je terorismus inspirován islámským extrémismem a kromě Severní Koreje všechny ostatní státy podporující terorismus jsou islámské. Bere na vědomí, že islámským státům se nedaří vytvářet liberální politické instituce a tím ani celonárodní ekonomickou prosperitu. Zvažuje i možnost, že hodnoty islámské společnosti budou vždy ovlivňovat tamní vývoj jakékoli vznikající demokracie, protože většina muslimů vnímá samotný pojem "vláda zákona" jinak než demokratický Západ. Připomíná jako anekdotu záznam jednoho islámského spisovatele z návštěvy britského parlamentu z konce 18. století, vylovující úžas nad tím, že parlament vydává zákony a stanovuje tresty za jejich porušování - protože chudáci Angličané nepřijali Boží zákon zjevený z nebe a proto se musí uchylovat k takovým nedokonalým opatřením.
Stagecraft je vášnivá obhajoba duchovní svobody a osobní odpovědnosti jako hlavních pilířů demokratického kapitalismu a varování před všemi formami sociálního inženýrství pod pláštíkem altruismu. "Každý, kdo si osobuje zvláštní pravomoci, práva či privilegia na základě toho, že je na něho možné spoléhat, že bude jednat altruisticky a ne sobecky, musí být brán s krajním podezřením. Hluboká skepse o motivech těch, kdo usilují o moc, je jedna z nejzdravějších stránek britské demokracie."
Thatcherová definuje dva základní předpoklady fungující demokratické tržní ekonomiky, jimiž jsou jednak soukromý majetek a řádně definované majetkové vztahy, jednak vláda zákona. A cituje příklady ze zemí Třetího světa a Ruska jako důkaz, že bez těchto dvou základů nelze bezpečně vytvářet prosperitu. Třetím prvkem fungujícího demokratického kapitalismu je kulturní tradice svobodné vůle pěstující úctu k jedinečnosti jednotlivce, zvídavost, imaginaci, vynalézavost, tvořivost, píli, a ochotu riskovat. Tyto aspekty nachází v západní tradici judeo-křesťanské, která ctí a vysoce hodnotí pracovitost a podnikavost - na rozdíl od tradic asijských a afrických, v nichž předurčený osud hraje větší roli než svobodná vůle.
A svobodnou vůli - individuální i národní - vidí Thatcherová ohroženou znepokojujícím byrokratickým vývojem Evropské unie od Maastrichtské dohody, která začala Evropu suverénních národů přetvářet v nadnárodní byrokraticko-socialistický superstát směřující k novému totalitnímu řádu. Svoje obavy podkládá historickými připomínkami mnoha dřívějších a tragicky končících snah o evropské sjednocování, jejichž obdoby se jí začínají v současném vývoji rýsovat.
"Kontinentální Evropa tradičně pojímá práva a zákony radikálně jinak, než Británie" - připomíná Margaret Thatcherová v kapitole věnované lidským právům. "Organický vývoj britské svobody se vyvíjel stanovováním jasných omezení na donucovací pravomoci vlády: takže my smíme to, co není výslovně zákonem zakázáno. Evropské chápání práv vychází ze státem poskytovaných a zaručených 'pozitivních' práv."
Jinými slovy, evropské pojetí práva a zákonů je autoritářské, abstraktní a šablonovité. Evropské právo, z historického pohledu Thatcherové, svou samotnou abstrakcí a tendencí ke generalizaci, nese větší riziko zneužití v rukou demagogů, despotů a byrokratů. Evropská konvence lidských práv vydaná v roce 1950 chtěla nastolit práva a svobody, jaké už byly přirozené v anglosaských zemích. Dosáhla však účinku opačného, který se ještě znásobil v nynější Chartě základních lidských práv Evropské unie. Totiž toho, že umožnila, aby výnosy evropských nadnárodních soudců na základě abstraktních direktiv měly vyšší právní účinnost než rozhodnutí demokraticky zvolených vlád národních států a místních soudů soudících podle zákonů vydaných demokraticky zvolenými parlamenty.
Přijetím Charty, která se stává základem budoucí ústavy EU, Británie neposílila, nýbrž oslabila svobody svých občanů a ztratila politickou a právní nezávislost svých institucí. Pod povrchem jejích generalizací Thatcherová nachází tradiční levicovou agendu a filozofii, jejímž cílem je "podřídit svrchované státy, demokratické rozhodování a státní právo mezinárodním institucím a nátlakovým skupinám." A jejímž pilným zaměstnáním a věčným záměrem zůstává sociální inženýrství, přetváření lidstva k novému obrazu.
Úlohou státníků je "pracovat s lidskou náturou, včetně všech jejích chyb, a těžit z instinktů a dokonce i předsudků, které by se daly přetvářet k dobrým účelům." To Thatcherová vztahuje nejen na jednotlivce, nýbrž i národy, jejichž cesty k demokracii vyrůstají z odlišných lokálních a kulturních tradic. "Národní demokracie může mít své chyby, ale rozhodně nabízí lepší naději do budoucna než mezinárodní byrokracie." Proto vznikající federální Evropa, s umělými institucemi vzdálenými od demokratického procesu jednotlivých národních států, nemůže být demokratická. Snaží se je totiž nejen nahradit, nýbrž "překonat" čili potlačit, aniž by dokázala emoční národní loajalitu nahradit loajalitou nadnárodnímu evropskému ideálu. V době, kdy postkomunistické země usilují o vytvoření životaschopných národní institucí, západní Evropa svoje instituce nahrazuje nadnárodními. Evropská unie je "synonymem byrokracie, je to vláda byrokracie pro byrokracii." Ne proto, že by měla byrokracii početnější, než národní státy, nýbrž proto, že struktury, plány a programy existují jen samy pro sebe a Evropská unie nestojí na žádném jiném pevném základě.
Tak současný vývoj Evropy Thatcherová vidí v kapitole nazvané "Evropa - sny a noční můry". Začíná ji historickým konstatováním, že v moderní době "většina problémů, jimž musel svět čelit, přišla z kontinentální Evropy, a řešení odjinud." A tyto problémy vznikaly právě tím, že někdo v Evropě, nebo v některé její části, začal prosazovat nějakou formu nadnárodního sjednocování. Thatcherová vyzývá čtenáře, aby si z dějin Evropy připomněl, že "na programech evropské integrace není nic samo o sobě benevolentního." Jednotná Evropa je pro ni "mýtus a zcela uměle vytvořená ideová konstrukce". Politický styl EU definuje jako "neobvyklou směsici autoritářství, byrokracie a intervencionismu na jedné straně, a kompromisnosti, nezáživnosti a neefektivnosti na druhé."
Ekonomický model Evropy se podle Thatcherové staví na dvou národních modelech - francouzském etatismu a německém korporatismu. Oba omezují obchodní konkurenci, přihrávají kartelům a nastolují silná regulační opatření. Výsledkem jsou vysoké státní výdaje, vysoké daně, vysoké sociální podpory, silné znevýhodňování a byrokratické šikanování zaměstnavatelů a soukromníků, penalizace podnikavosti. Jako praktický důsledek Thatcherová uvádí statistiku, že od roku 1970 státy Evropské unie vytvořily jen pět milionů nových pracovních příležitostí, zatímco Spojené státy jich vytvořily padesát milionů.
Ze všech ekonomických opatření EU Thatcherová nejvíc pranýřuje Společnou zemědělskou politiku, která zdražila potraviny a zvýšila životní náklady pro občany EU, jako formu zdanění, z něhož pak vývozními subvencemi stlačuje ceny potravin celosvětově, což přivádí na mizinu zemědělce v mnoha částech světa. Evropské subvence představují 85% všech světových zemědělských subvencí. Z politických aspektů uvádí arogantní pohrdání občany, jehož nejkřiklavějším příkladem bylo třebas to, že němečtí politici bez referenda rozhodovali proti vůli 84% Němců, kteří byli proti Maastrichtské dohodě, a 75%, kteří byli proti zrušení marky. Dalším příkladem je nejnovější pravomoc, kterou si Rada ministrů EU dává právo zakazovat nebo znemožňovat provoz "nevhodných" politických stran.
V pasážích varujících středoevropské kandidátské země Thatcherová nevylučuje ani nebezpečí, že struktur EU by mohlo Německo využít k jejich opětnému ovládnutí. Cituje tuto pasáž z dokumentu CDU/CSU z 1. září 1994, z něhož by dnes Čechy mohlo zamrazit: "Jediné řešení, které by zabránilo návrat k nestabilnímu systému předválečnému... je integrovat středoevropské a východoevropské sousedy Německa do evropského poválečného systému a zavést široké partnerství s Ruskem... Jestliže evropská integrace nepokročí, Německo by mohlo být vyzváno, nebo sváděno svými vlastními bezpečnostními omezeními, aby se pokusilo provést stabilizaci Východní Evropy samo a tradičním způsobem."
Pro středoevropské kandidáty má Thatcherová tuto radu: "Hledat jiné způsoby modernizace svých ekonomik a rozšířit si trhy - způsoby, které by nepřinášely ztrátu suverenity, přijetí německé dominace, nebo zvyšování výrobních nákladů." Navrhuje pro ně zcela konkrétně totéž, co pro Británii a země evropského sdružení volného trhu EFTA: Spolu se severoamerickým sdružením NAFTA a dalšími demokratickými státy světa vytvořit širší celosvětové sdružení volného trhu zvané FTA (Free Trade Area). To na základě svobodného ekonomického i politického rozhodování jednotlivých národů, bez byrokratických nadnárodních unifikačních a federalizačních utopií, které pokládá za marnivost nepraktických intelektuálů.
Kniha Margaret Thatcherové Statecraft: Strategies for a Changing World vyšla na jaře 2002 v londýnském nakladatelství HarperCollins. (Česky vyšla pod názvem Umění vládnout, Prostor Praha 2003.-pozn. LP)
Benjamin Kuras, Původně vyšlo v týdeníku Profit.
Bývalá britská premiérka se ve své knize Umění vládnout (Statecraft, 2002) věnuje geopolitice a mezinárodní strategii a má ambici podat praktický návod k patřičné zahraniční politice pro nejbližší budoucnost.
Její práce začíná reflexí konce studené války a připomínkou jejích nejvýraznějších osobností, především Ronalda Reagana. Na geopolitické šachovnici se pak Thatcherová rozmáchne se vskutku širokým záběrem: pojednává o velmocích (Americe a Rusku), o asijských mocnostech (především Číně a Indii) a posléze se věnuje aktuálním otázkám terorismu, gangsterských režimů, lidských práv a jejich zneužívání. V Evropě se nejprve vrací k balkánskému konfliktu, ale především se vyjadřuje k otázce evropské integrace, v níž kontroverzně navrhuje postupné vystoupení Spojeného království z Evropské unie. V závěrečné kapitole se věnuje demokratickému kapitalismu a jeho morálním předpokladům. |
objednat možno zde: http://www.kosmas.cz/knihy/107366/umeni-vladnout/