Odpovědí na imigraci je misie
Přistěhovalecké bouře ve Francii i v dalších západoevropských zemích potvrdily obavy z budoucího vývoje vztahů mezi Evropany a mladší muslimskou populací. Politici a média nešetří recepty na řešení této krize - tvrdými postihy pachatelu počínaje a investicemi do jejich prostředí konče. Je to ale správný směr úvah? Nebylo by potřebnější zamyslet se nad těmi příčinami, které leží na naší straně?
Evropa dosud ještě stále má tradicí utvořené formy života a pojetí hodnot, na nichž spočívá naše identita, a ty musí v kontaktu s odlišnou kulturou přiměřeným způsobem obhajovat. Jenže právě tento článek logického řetězu dnes patří k nejslabším: tradiční hodnoty jsou zpochybňovány, i když jsou to právě a jen ony, které činí náš způsob života srozumitelným. Zpochybňuje-li si Evropa svou vlastní náboženskou víru, rodinu a úctu k životu - čeho se mají mladí přistěhovalci zachytit?
Mluví se o tom, že se imigranti mají asimilovat, nebo - lépe - integrovat. Ale do čeho se mají integrovat? Do historicky prověřené kultury křesťanské Evropy - nebo do její současné krize? Mnozí dosud tvrdí, že cestou k úspěšné integraci cizinců je co nejradikálnijší sekularismus, potlaeení křesťanského charakteru evropské civilizace. Přistěhovalci v Evropě ale nepotřebují méně, ale naopak více křesťanství. Potřebují slyšet hlásání naší víry. Pokud strpíme, aby se obrazem naší kultury staly reality show, pornografie a prezentace násilí, nemáme právo se divit, že imigranti takovou kulturu nechtějí přijmout.
RC MONITOR, ročník II., číslo 18, www.res.claritatis.cz
www.konzervativniklub.cz