EU: Sociální bydlení a sociální stát
To jsme zase na tu EU vyzráli! Prostě se dá do kategorie sociálního bydlení
téměř vše a hned je po starostech. Když je vymezení režimu sociálního
bydlení plně v kompetenci „sociální" politiky státu, tak proč toho přeci
nevyužít – to není nic proti ničemu. Pokud by něco podobného bylo opravdu
někdy předloženo a v Evropské komisi by to prošlo, pak by to byla vskutku
famózní kulišárna. Bylo by zajímavé sledovat, jak by se k tomu Evropská
komise postavila a zvláště pak jaké by asi bylo konečné stanovisko jednoho
nám velmi dobře známého verbálně-sociálního „fanatika".
Zvýšení sazby DPH u bytové výstavby by skutečně mělo pro mnohé lidi
drastické dopady. Drtivá většina nových majitelů si totiž nemůže uplatnit
odpočet u DPH a jako koncoví spotřebitelé by na to doplatili absolutně
nejvíce. Nejistota ohledně budoucí sazby daně také zvyšuje nejistotu u
developerů, investorů a potenciálních zákazníků, což zkracuje horizont
investičního plánování a ex ante zhoršuje kvalitu rozhodování u všech
zainteresovaných subjektů. Hned vedle eticky a právně skandálního
přetrvávání cenové regulace nájemního bydlení je to další devastační prvek
na současném trhu s nemovitostmi. Pro většinu lidí je investice do
bydlení jednou z nejdůležitějších věcí v životě. Ve vyspělém západním světě představuje
hypoteční financování investic do nemovitostí jeden ze základních prvků
růstu mezigeneračního bohatství a finanční síly domácností. Lidi to učí na
něčem, co je jim životně blízké, vnímat, co pro ně znamená časová hodnota
peněz a dlouhodobá kapitálovou výnosnost. Jakékoli výše uvedené pokřivení na
trhu s nemovitostmi má tedy nutně negativní dopad na efektivitu celé
ekonomiky.
Celá ta věc interpretace „sociálního" bydlení a jakéhosi pochybného
„přechytračení" Evropské komise má však ještě další a mnohem hlubší rozměr.
Lidé si neuvědomují, že pokud politici na národní či posléze na nadnárodní
úrovni chtějí vybrat od lidí peníze na svojí nemravně „sociální" a
přerozdělovací politiku, tak je prostě dříve či později stejně vyberou. Když
to nezaplatí v ceně svého „sociálního" bytu, zaplatí to následně v ceně
něčeho „méně-sociálního". To je přeci jeden z hlavních důvodů proč ve
většině států existuje více sazeb DPH. Zboží a služby jsou rozděleny na ty
tzv. „sociální" a ty ostatní, které nejsou pro lidi zas až tak „sociálně"
citlivé. A když politikům nestačí ke svým cílům ani běžné přímé a nepřímé
daně, je tu vždy v záloze dlouhodobé deficitní financování a následné
inflační zdaňování, které už běžní lidé jen těžko mohou postřehnout.
V konečném důsledku jde tedy jen o nastavení relativních cen ve prospěch a
na úkor někoho a na míře jejich pokřivení v procesu přerozdělování mezi
různými zájmovými skupinami v ekonomice.
Co je příčinou toho všeho? Máme zde přeci onen adorovaný „sociální" stát,
který motivuje tak akorát k tomu, aby ze sebe každý udělal alespoň v nějaké
míře účelového „sociála" a dosáhl tak na nějakou tu „sociální" výhodu. Lidé
ze sebe dělají „sociální" případy, aby dosáhli alespoň na nějaké sociální
dávky na úkor někoho; podnikatelé zase přesvědčují politiky, že právě to
jejich odvětví podnikání je „sociálně" potřebnější než jiné a zaslouží si
tedy větší ochranu či dotace opět na úkor někoho. Tedy sociální boj všech
proti všem o to, kdo je více „sociální". V naší zemi je to ještě navíc
umocněno tím, že si většina politiků ráda zabrnká na jisté čecháčkovské
proletářské pudy. Mimo jiné to tedy znamená i to, že pokud by bylo
v Evropské komisi někdy nakonec opravdu schváleno, že se většina bytů a domů
bude moci oficiálně považovat za „sociální", tak to možná nikomu ani moc
vadit nebude – spíše naopak.
vyšlo v MF Dnes