Demokracie jako řemen
Přijetím evropské ústavy se všichni staneme poddanými totalitního byrokratického megastátu, který nás sice nebude zavírat do koncentráků, jen nás bude beztrestně okrádat vysokými daněmi a pokutami za nedodržování regulací, o jejichž existenci nemáme tušení, protože jich je tolik, že je nikdo nestačí číst.
Jak bude fungovat, si můžeme snadno ze samotné Ústavy vyčíst.
Článkem I-6 ztrácejí všechny státní parlamenty - a tudíž voliči - právo dělat si zákony, jaké chtějí, protože "Ústava a právo přijímané orgány Unie má přednost před právem členských států".
Článkem I-12 si EU předává prakticky veškeré pravomoci rozhodovat téměř o všem, a to trojím způsobem:
1. Pravomoc výlučná, podle níž "smí pouze Unie vytvářet právně závazné akty" a členské státy to smějí jen tehdy, "jsou-li k tomu Unií zmocněny". Zde dále podle článku I-16 mají členské státy povinnost "aktivně a bezvýhradně politiku Unie podporovat a zdržet se jakéhokoli jednání, které by bylo s Unií v rozporu".
2. Pravomoc sdílená, která členským státům zůstává "v takovém rozsahu, v jakém ji Unie nevykonala nebo rozhodla přestat vykonávat".
3. Pravomoc koordinovaná, vztahující se na hospodářskou politiku a politiku zaměstnanosti - "v souladu s úpravami, k jejichž stanovení má pravomoc Unie".
Článkem I-18 si dává dodatečné právo rozhodovat úplně o všem, "ukáže-li se, že k dosažení cílů stanovených Ústavou je nezbytná určitá činnost Unie".
Podle Článku I-26 mohou být "legislativní akty přijaty pouze na návrh Komise", kterou žádný občan nevolil, nikoli od volených parlamentů, jak bylo dosud stěžejní zásadou demokratického systému. Navíc členové Komise jsou vybírání nejen podle způsobilosti, nýbrž podle jejich "evropanství". K "evropanství" jak jsme již zjistili v případě jednoho vyloučeného italského kandidáta, nepatří tradiční evropský náboženský pohled na rodinu a sexualitu, zato k němu patří usvědčení z trestných činů, jak se zjistilo u jednoho nevyloučeného kandidáta francouzského.
Poté, co nám Ústava takto jasně vysvětlí, že politické rozhodování se nám vzdálí do nedohledna, takže už nikdy nebudeme moci ovlivnit politiku svého státu, udělá si z nás o pár stránek srandu ujištěním Článku I-46, nejen že "každý občan má právo se podílet na demokratickém životě Unie", nýbrž i že "rozhodnutí jsou přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům". A ujistí nás, že "politické strany na evropské úrovni přispívají k utváření evropského politického vědomí" (staré dobré leninské "uvědomělosti"?). Strana evropsky neuvědomělá tedy na evropské úrovni nemá co pohledávat.
Ještě se nám vysmívá článkem I-47, podle něhož máme "participativní demokracii", v níž "nejméně jeden milion občanů Unie pocházejících z podstatného počtu členských států se může ujmout iniciativy a vyzvat Komisi, aby předložila vhodný návrh k otázkám, k nimž je podle mínění těchto občanů nezbytné přijetí právního aktu pro účely provedení Ústavy."
Jak už ta nová demokracie vypadá v praxi, nás v televizi poučil jeden český ministr, když za zcela demokratické označil to, že vláda bude na propagaci Ústavy mít k dispozici 200 milionů korun, zatímco odpůrci Ústavy ani halíř. "Je přece logické," vysvětlil, "že prosazujeme-li nějaký názor, nebudeme financovat názory opačné."
Logika vskutku euro-unionistická, podle níž vláda tyto peníze vlastní. V logice demokratické tyto peníze má jen proto, že je ukradla na daních občanům, kteří jí je svěřili na zdravotnictví, školství, vědecký výzkum, kulturu, péče o děti a starce a zdokonalování infrastruktur svého státu.
Čeká nás demokracie jako řemen - a dobře nám tak.