Globalizační fond Evropské unie pro spásu světa
Zapomeňte na medvídka mývala a raději poskytněte někomu na něco nárok. Přesně to před pár dny učinila Unie. Europarlament odmával návrh, jenž předpokládá, že od ledna bude fungovat tzv. globalizační fond. Má zmírňovat dopady zpropadené globalizace a pomoc všem těm, kdo v jejím důsledku trpí na těle i duchu. Na první pohled to vypadá impozantně, při bližším ohledání však zjistíte, že dobro a spravedlnost, jež hodlá Unie prostřednictvím nového fondu šířit, se ztrácejí v labyrintu podivných podmínek, které se pokoušejí určovat, kdy už globalizace škodí a kdy ještě ne. Proč nový fond? A co dosavadní finanční nástroje - proč nevyhovují? Nebudou náklady na administraci peněz v porovnání s efektem jejich alokace příliš vysoké? A jsou si vůbec ti, již se na vytváření fondu podíleli, vědomi toho, že stanovená kritéria, podle nichž bude fond vyplácet prostředky, neladí s unijním závazkem podporovat bezbariérový vnitřní trh?
Na globalizačním fondu se dá demonstrovat povaha bruselského rozumu: když něco nefunguje, je příčinou "málo Evropy". Dívat se nazpět a rozebírat případné přehmaty se nesluší. Pokud by Unie neskákala kupředu jak nadutá koza a uvážlivě naplňovala vše, co si na poli ekonomiky předsevzala už před lety, patrně by nemusela čelit tolika nepříjemným otázkám. Vytvářet nároková pravidla holt není jen tak. Své by vám určitě řekli zaměstnanci belgické pobočky Volkswagenu, kteří chtějí z globalizačního fondu čerpat mezi prvními. Namísto jistoty, jíž by je měl fond zaštiťovat, nikdo neví, co s nimi bude.
Reflex, 1/2007
/titulek redakce/