Těžká hodina proevropských intelektuálů
K článku Jiřího Pehe Hvězdné chvíle českých eurokverulantů, Právo, 24.1.2007
Nemá to „proevropský intelektuál“ lehké. Není to pro něho příjemná podívaná. O budoucnosti Evropy a o dalším osudu projektu Evropské ústavy se začíná skutečně diskutovat, a to nejen u nás, ale dokonce i jinde v Evropě. Diskuse začíná pronikat i na stránky tisku, a tak je nutno zvonit na poplach. Evropská ústava utrpěla zdrcující porážku, byla odmítnuta v referendech ve dvou zakládajících zemích unie, ve třetí, Německu, kde se vláda rozhodla jít „bezpečnou cestou“ schválení Spolkovým sněmem, ji postihla potupa ještě větší, než porážka. Ústavní soud se odmítl zabývat ústavní stížností poslance Spolkového sněmu s odůvodněním, že smlouva o ústavě odporuje ústavnímu pořádku, je nepřijatelná, a proto o ní není možno rozhodovat. A nebyla to jediná rána, kterou ústavní projekt v Německu utrpěl.
Bývalý německý president (1994 až 1999) Roman Herzog se otázkou evropské ústavy zabýval v článku, který napsal pro známý německý list Welt am Sonntag. Ve svém článku poukazuje na problémy Evropské unie, zásadní nedostatek demokracie, eroze hraniční čáry mezi kompetencemi členských států a Unie, která vyústila v nepřehledný mix pravomocí a nejasných kompetencí, a to v systému, ve kterém se zvyšuje dynamika přechodu kompetencí na Evropskou unii a její nikým nevolené byrokraty.
Jeho slova jsou o to významější, že Roman Herzog je nejen bývalým spolkovým presidentem, ale i bývalým dlouholetým ústavním soudcem (od roku 1983, kdy se stal vicepresidentem Federálního ústavního soudu, a roku 1987 kdy se stal jeho presidentem, až do roku 1994). Těžko se tedy dá zpochybnit jeho kvalifikace v oboru ústavního práva.
Ale Roman Herzog jde ještě dál, varuje, že zásadní chybný vývoj Evropské unie ohrožuje samu podstatu parlamentní demokracie v Německu, což dokládá fakt, že mezi roky 1999 až 2004, 84 procent německých právních předpisů nebylo výsledkem legislativní iniciativy poslanců a zastupitelů Spolkového sněmu a jiných k tomu ústavou zmocněných institucí, ale bylo diktováno Bruselem (a jeho nevolenými úředníky, komisemi a radami).
Jeho článek popisuje zásadní rozpor mezi Spolkovou ústavou, která definuje parlament jako centrální instituci německého politického a legislativního systému a realitou. Nakonec dochází bývalý president Ústavního soudu a spolkový president k názoru, že je nutno se tázat, zda se dá stále hovořit o Německu jako o parlamentní demokracii.
Článek Romana Herzoga nás varuje, že Evropská ústava, o jejímž „vzkříšení“ probíhá právě diskuse, neřeší ani evropské problémy, ani demokratický deficit Unie a ohrožuje samu podstatu demokracie členských států.
Českému čtenáři Herzogův článek připomíná ještě něco. Podobné, někdy téměř identické názory pro něho nejsou něčím úplně novým. I u nás jsou denně přijímány zákony, nařízení, závazné předpisy a regulace Evropské unie. Stále větší a větší podíl na výdajích státního rozpočtu netvoří výdaje na námi určené a schválené potřeby, ale výdaje na spolufinancování projektů vypsaných a schválených v Bruselu. Rozhodujeme o stále se zmenšujícím podílu našeho vlastního státního rozpočtu. Brusel za nás již dnes rozhoduje o všem, od klíčových zákonů, které musí být v souladu s „legislativou Evropské unie“, až po závazné předpisy, které dokazují dojemnou péči evropských byrokratů o každý detail výzdoby našich domovů - například ten, který, „S ohledem na Smlouvu o založení Evropském společenství“, stanovuje, jaká část těla keramické ovečky má být pokryta „pleteninou, která představuje ovčí rouno“, kolik keramických ovčích nožiček zůstane viditelných, aby stále šlo o „výrobek z keramiky, který je v podstatě určený pro vnitřní výzdobu domovů“, a bylo úředně Bruselem potvrzeno, že „ nemá užitnou hodnotu a je zcela určen k okrasným účelům; není v podstatě určen k zábavě osob, a proto nemá povahu hraček.“ Na mou duši nelžu, příslušné nařízení Evropské komise č. 1462/2006 můžete na vlastní oči spatřit na stránce
http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/cs/oj/2006/l_272/l_27220061003cs00130014.pdf
i s fotografií regulované, ale šťastné, politicky korektní evropské ovečky – nehračky.
President Klaus a další političtí činitelé a komentátoři hovoří o stejných problémech a úskalích Evropské ústavy, Evropské unie a evropské i naší vlastní „domácí“ demokracie již léta. Snažili se a snaží vést dialog a diskusi k těmto zásadním otázkám. Snaží se otevřeně hovořit o konkrétních a reálných problémech. Bohužel byla taková diskuse u nás odmítána a prohlašována za cosi nevítaného, nebezpečného a nepřijatelného.
Jak si takovou diskusi představuje „proevropský intelektuál“ naznačil Jiří Pehe, intelektuál nadmíru proevropský. Již předem ví, kterým směrem se má diskuse ubírat, již předem zná její výsledek a tak nás přesvědčuje, že jediným přijatelným postupem pro Českou republiku je neremcat a držet ústa a krok, jinak nás naši evropští partneři „brzo pošlou na vedlejší kolej, kde si naši euroskeptici mohou dál na adresu EU remcat—ovšem bez toho, že by je někdo bral vážně.“ A Klausovi a jeho článkům a projevům je nutno nevěnovat přílišnou pozornost, jeho názory na adresu EU nikdo v Evropě nebere příliš vážně.
Rozhodně si netroufám hovořit za celou Evropu, nemám k tomu žádné zmocnění ani autoritu.
Přesto se musím podivit a vyjádřit obdiv k panu Pehe, jeho píli i tomu, jakou pozornost sám, navzdory radám svých čtenářům, již léta věnuje názorům Václava Klause. Musím ale varovat ty evropské politiky, kteří upozorňují na problémy, které podle pana Zaorálka, pana Pehe a jiných vlastně nejsou něčím hodným naší pozornosti. Dejte si pozor, pane Herzogu, pane Klausi a další, můžete se vám stát, že většina „proevropských intektuálů“, bude vámi prostě unavena a nebude se jim zdát, že dává smysl s vámi polemizovat. Vždyť nemáte jedinou „správnou“ odpověď na otázky dalšího vývoje Evropské integrace. Dokonce se ptáte na její smysl a její dopad na takové triviální věci jako je demokracie a suverenita demokratických států.
Pan Pehe odpověď má. Má formu rady, kterou adresuje vládě České republiky, která je sice jednotná, ale tápe a má naivní představy o evropských vyhýbkách: Prohoďte v ministerských postech pana Vondru s panem Schwarzenbergem. A hlavně neremcejte.
Dovolím si ho doplnit (a to mám přímo z Bruselu).
Nehrajte si s ovečkou, není v podstatě určena k zábavě osob.
Tomáš Haas
Autor je poradcem prezidenta republiky