Bez lobby to v EU nejde!
Česko bude Unii předsedat v první polovině roku 2009 a už nyní je jasné, že půjde na dlouhou dobu o jeden z mála okamžiků, kdy budeme moci přímo (a s institucionálně silným mandátem) ovlivňovat, o čem a kdy se bude jednat. Jen být náležitě připraveni. Šest měsíců ale není dlouhá doba. Co pak?
Pokud nebudeme chtít zase upadnout v zapomnění, nezbude nám než si osvojit pravidla efektivního lobbingu. V opačném případě nejenže nikoho nebudeme zajímat, ale taky (a především) se vzdáme možnosti, jak dosáhnout toho, aby se evropské "zákony" vyloženě nekřížily s tím, co od nich očekáváme. Jak na to?
Není to tak obtížné, jak by se mohlo zdát, pouze je třeba se nenechat odradit a být trpělivý. Zájmové skupiny by si měly hlavně uvědomit, že EU vůbec existuje, vyvíjí nějakou činnost a její výstupy lze v rámci legislativního procesu modifikovat. Možná je to banální, ale jednou ze základních chyb, jaké lobbisté dělají, je, že investují značnou energii do ovlivňování "roviny" národního státu, jež často pouze technicky zajišťuje implementaci unijní legislativy.
Další kroky už souvisejí se samotným zvládnutím řemesla. Umět hovořit o problémech jasně, fundovaně, jednotně, na správných fórech a v přítomnosti správných lidí, nezapomínat na to, že EU je specifický subjekt a některé fígle se zde neuplatní. Sluchu je obvykle dopřáváno těm, kdo jsou aktivní součástí zastřešující "evropské" lobby a vědí, že nejspolehlivější je "zavrtat se" hluboko do struktur Komise.
Umět dobře lobbovat vyžaduje cvik. Pečlivé studium terénu a zvládnutí elementárních zásad lobbingu se však dlouhodobě vyplácí. Ti, kteří už v Bruselu slavili úspěch, vědí, o čem mluvím. Snad jich v Česku bude postupně přibývat.
Reflex, 35/2006