Islámská hrozba
Poslední měsíce a dny jsou pro západní Evropu ve znamení rozpadajícího se ideálu o klidném fungování tzv. multikulturní společnosti. O společnosti, kde vedle sebe v poklidu a míru žijí lidé různých kultur a různého náboženského vyznání, o společnosti, která z důvodu byť jen náboženské nesnášenlivosti může být pouze utopií v představách levicových intelektuálů. Důvody jsou vždy stejné a pro civilizovanou společnost nepřijatelné – nenávist a násilí evropských muslimů.
Největší přistěhovalecké vlny vyznavačů islámů začaly po druhé světové válce ze severoafrických zemí směrem do Francie a během padesáti let přišla na řadu Velká Británie, Holandsko a Belgie, které lákaly muslimské uprchlíky svou liberální a neopatrnou přistěhovaleckou politikou. Utečencům se v nových zemích dostalo v porovnání s jejich domovskými zeměmi nebývalé náboženské i politické svobody a všeobecné tolerance. Místo asimilace a respektu ke kulturním, právním i společenským zvyklostem, se evropští muslimové velmi silně segregovali, své náboženské svobody začali využívat k šíření nenávisti, která je paradoxně nejsilnější u druhé a třetí generace, které se již narodily v nových zemích. To vše za přispění a přihlížení především levicových politiků, kteří de facto ovládají zmíněné země v posledních čtyřiceti letech. A tak se Holandsko, Velká Británie či Francie místo vděku za nebývalou náboženskou toleranci vůči islámu dočkali pouze nenávisti, strachu a vyhrožování od „vlastních“ muslimů. To působí dvojnásobně paradoxně, uvědomíme-li si, že žádná z muslimských zemí by nikdy nedopustila takový rozsah náboženských svobod, jaký se dostal muslimům v západní Evropě.
A tak můžeme v posledních letech sledoval, jak se Německo stalo vítanou základnou islámských teroristů z 11.9., jak muslimští duchovní s britským pasem vyzývají v londýnských mešitách k Džihádu (svaté válce), jak vykřikují francouzští muslimové cosi o právu na nošení muslimských šátků ve státních školách, jak vraždí v Holandsku žurnalisty, kteří poukázali na neslučitelnost islámské víry s civilizačními a kulturními hodnotami Evropy.
Ano – holandský dokumentarista Theo van Gogh byl rituálně zavražděn holandským muslimem marockého původu za to, že kritizoval podřadné postavení muslimských žen ve společnosti. Po vraždě Pima Fortuyna, vlasteneckého politika, který upozorňoval na nebezpečí, které představují muslimové pro Holandsko, se Theo van Gogh stal další obětí levicové ideologie multikulturní společnosti. Holandsko – jedna z nejtolerantnějších nejliberálnějších zemí na světě – se tak probudilo do krvavé reality. V pochopitelném rozhořčení vypálili holandští nacionalisté mešity a islámskou školu, islámští extrémisté naopak podpálili několik kostelů. Během policejní akce 10.11.2004 v Haagu bylo zraněno několik policistů a výslechem zatčených muslimů byla odkryta děsivá skutečnost: islamisté plánovali vraždy dvou holandských politiků – mimo jiné také Gerta Wilderse, který v současnosti založil novou politickou stranu, která se velmi tvrdě staví proti přistěhovalcům, kteří zneužívají holandských svobod. V rámci dalších opatření se chystá uzavření islámských škol a mešit na území Holandska, kde bez okolků působí islámští fundamentalisté, odebírání holandského občanství těm muslimům, kteří poškozují zájmy Holandska, vyhoštění radikálních muslimských duchovních atd. Dle posledních zpráv lze vysledovat vzrůstající napětí i mezi belgickými muslimy a tradičním obyvatelstvem.
Tyto politováníhodné činy bychom však v České republice neměli přehlížet a měli bychom se z nich poučit. Není pravdou, že islámská víra je tolerantní a je pouze zneužívána radikály – podobně jako tomu bylo v případu křesťanů a křížových výprav. To je totiž oblíbený argument zastánců teze o toleranci islámu. Každý, kdo totiž otevřel alespoň jednou Korán (svatou knihu islámského náboženství) musí vědět, že prorok Mohamed (nejsvětější postava muslimského náboženství) vyhlásil v roce 539 př. n. l. tzv. džihád (svatou válku). V podstatě lze zjednodušeně říct, že náplní džihádu je vnutit „nevěřícím“ islámskou víru – třeba i násilím. Džihád je tak nedílnou součástí a samotnou podstatou tohoto náboženství.
Vzhledem ke všem známým skutečnostem a zkušenostem je třeba legislativně přistoupit k tomu, aby usazování muslimů v ČR bylo co nejtěžší – jedině tak lze do budoucna zabránit krveprolití, kterého byli svědky v poslední době Španělsko nebo Holandsko. Zároveň je třeba se snažit o to, aby v našem okolí nevyrůstaly mešity, které se v západní Evropě namísto náboženského stánku staly základnami teroristů a radikálů. Islámský fundamentalismus se však začíná usazovat v ČR již nyní – příkladem je internetový časopis Muslimskelisty.cz, kde se můžeme dozvědět spoustu „zajímavých“ informací pohledem českých muslimů.
Tento můj příspěvek bych rád uzavřel větou, kterou jsem dostal e-mailem v reakci na vraždu Theo van Gogha: „Tolerantní můžeme být jen k tolerantím“. Zároveň věřím, že za napsání tohoto článku neskončím stejně jako Theo s prostříleným hrudníkem a podříznutým hrdlem.
Pavel Sibřina
Převzato z www.vlast.cz