Evropský svaz nadoraz-Acquis čili výdobytek
Možná jste to slovo z úst nějakého bruselského eurokrata typu Pavla Teličky už zaslechli. „Acquis“ („aki“, řekl ten úředník hrdě) „je slovo, které se nepřekládá. Znamená celek smluv uzavřených mezi členskými státy, jenž je považován za nezpochybnitelný základ Evropské unie.“
My si to tajemné slovo, co se nepřekládá, schválně přeložíme. Francouzské podstatné jméno „acquis“ lze do češtiny nejvýstižněji převést jako „výdobytek“. Jedním z důvodů, proč se nepřekládá, bude asi fakt, že většina evropských jazyků takové blbé slovo ani nemá. V češtině, na níž půlstoletí nacismu a komunismu logicky zanechalo své stopy, byl „výdobytek“ termínem donedávna vcelku frekventovaným, nejčastěji ve spojení „výdobytky socialismu“. Francouzský politický žargon jeho ekvivalentem rovněž nepohrdne, byť si tahle země svou poslední socialistickou revoluci prožila někdy před sto třiceti lety. Nejčastěji se dozvíte o existenci jakýchsi „acquis sociaux“ („sociální výdobytky“), komplexu zaměstnaneckých práv, které proletariát vybojoval na zlých kapitalistech.
Jedním z posledních, nejpřevratnějších výdobytků, jež zaznamenala francouzská dělnická třída a pracující inteligence v závěru Mitterrandovy socialistické éry, je 35hodinový pracovní týden. Jeho uzákoněním museli všichni místní zaměstnavatelé svým zaměstnancům naráz snížit pracovní dobu za neztenčený plat. Na to, aby jim peníze neubrali, dohlížejí odbory, zlotřilé vykořisťovatele trestá stát. Neuhodnete, proč francouzské firmy v posledních letech přesouvají své provozy do zahraničí. Lidi, vy jste si vážně namlouvali, že je Francie kapitalistický stát?
Ale vraťme se k bruselským „acquis“. Termín vychází z představy technokratických vizionářů, kteří „evropskou stavbu“ vydávají za předurčený, nikým nezpochybnitelný proces, něco jako dílo Boží. Protože jde o vizionáře trpící chronickým nedostatkem fantazie i vkusu, nedokážou ze sebe vymáčknout nic lepšího než „výdobytky“. Bože, chraň nás před těmi dobytky!
Martin Daneš, psáno pro časopis 51 pro