Optimismus regionů
Evropa pomáhá regionům různými cestami a skoro všichni se těšíme, jak nám pomůže tu dokončit D8, tu zahájit D3 či vybudovat čističku, která bude mít správné evropské parametry. Doufám, že ne ty bruselské, protože toto srdce Evropy zatím stále žádnou nemá a do roku 2006 mít nebude. Velikým nositelem tohoto regionálního optimismu je Výbor regionů, ve kterém jsou zástupci regionů, měst a obcí.
Výbor pravidelně svádí souboj s národními vládami, které chtějí mluvit, a nehodnotím zda oprávněně či zbytečně, do přerozdělování, a také s bruselskou administrativou, která, na vkus výboru zase příliš trvá na byrokracii a centrálním sledování projektů a peněz za ně utracených.
Protože jsem se kdysi před šesti lety opakovaně zúčastnil jeho zasedání a dokonce jsem zde přednášel své nijak nadšené zkušenosti s užíváním peněz z různých
evropských programů, zašel jsem se na něj podívat a kladl si otázku, co se za oněch šest let změnilo. Komisař Barnier je skvělý řečník a dokáže hřímat jako opravdový tribun regionů a velmi razantně slibuje, kterak musí evropská solidarita pomáhat slabším regionům, kterak je třeba zabránit narůstající soutěživosti regionů, která by znamenala nerovnoměrný vývoj v Evropě a kterak to bude právě kohezní fond, který pomůže slabším dohnat silnější a uchová růst v úspěšných.
A já zase sedím s pusou dokořán a rozumím všem těm optimisticky čekajícím na příspěvek tu na dálnici, tu na čističku, tu na lyžařský areál, či co ještě, a nestačím polykat nad tím optimismem. Nebude-li soutěže, a je jedno zda zemí, regionů, měst či firem, nebude razantní prosperity a Evropa usne a bude nadále ztrácet na Ameriku a bude čekat, až ji jihovýchodní Asie převálcuje a budeme se jenom koukat na přihlouplé tabulky, která země za kolik let dožene v příjmech průměr EU či OECD.
Budeme pak svědky, kterak elektronické firmy prakticky úplně zruší výrobu v Evropě, kterak obuvnický průmysl v následujících letech takřka úplně zruší svoji výrobu, prostě proto, že ochrana práce, možná dobře myšlená, ji tak zdraží, že původně ochraňovaní zaměstnanci přijdou o práci. V regionech nám pak stále bude někdo nalhávat, že nám pomáhá z Bruselu a já si na ceduli stavěné dálnice na Norimberk přečtu: „Wir bauen für Sie,“ s hvězdičkami unie, takže i Bavoráci, největší plátci do Evropské kasy, nabudou přesvědčení, že jim z Bruselu zařídili tu dálnici.
Anebo se opravdu vše splní? Nevěřím. Vzpomínám na italské filmy ze 60. let, které popisovaly problémy jižních imigrantů na severu. Ukazovaly, že Itálie, která ve třicátých letech začala usilovat o srovnání severu s jihem, byla neúspěšná, protože se jí to nepovedlo. Dnes už je tomu bezmála 70 let, ale k žádnému vyrovnávání italského severu a jihu nedochází. Tak se moc na Kohezní fond nespoléhejme.
Miroslav Beneš, ze Zápisníku evropského pozorovatele