Neustoupíme Unii ani o centimetr...
Poslanec Evropského parlamentu Jo Leinen se opět pustil do českého prezidenta Klause. Tentokrát za jeho rázné odmítnutí úporné snahy německé kancléřky Merkelové vnutit Evropské unii zamítnutou, a proto jednou provždy neplatnou tzv. evropskou ústavu. Český prezident prý škodí České republice. Německá kancléřka Merkelová se domnívá, že české zamítnutí německého, právně bezpředmětného úsilí o zmrtvýchvstání euroústavy souvisí s husitskou tradicí neustupovat „ani o centimetr“. Český prezident Klaus německé kancléřce obratem připomněl, že „tady nemluvíme o centimetrech, ale o kilometrech“ (MFD, 27. 1.).
Není to první věcné připomenutí evropsky přelomové husitské tradice v polistopadových česko-německých vztazích. Když se před deseti lety v Praze podepisovala česko-německá deklarace, připomněl husitství německému kancléři Kohlovi český premiér Klaus, údajně k jeho nelibosti. Časy se za deset let změnily? Jaký má smysl evropský českoněmecký spor o to, zda šlo v patnáctém a jde i v jedenadvacátém století o evropské centimetry nebo kilometry? Ten největší.
České husitství se stalo počátkem evropské reformace institucí. Především díky své zásadní neústupnosti při prosazování mravního svědomí v životě jednotlivců, národů a států na přední místo ve sporu s autoritou. Husitství se tak stalo klíčovým předpokladem na cestě ke vzniku moderních evropských demokracií, jež stojí a padají s principy základních občanských práv. Nešlo o centimetry, nýbrž o zásady. Zásadní evropský a světový spor se nyní, a vůbec ne náhodou, opět vrací do Prahy, kde před šesti staletími začal jako spor rektora pražské univerzity, teologa a kněze Jana Husa s autoritou církve římskokatolické. A jde v něm obdobně jako tenkrát o osud Evropy.
Předloni došlo k závažné vzpouře dvou významných evropských demokratických národů, Francouzů a Nizozemců, proti záměru nejen jejich evropské realitě odcizených elit svázat život občanů vládou, s níž nesouhlasí. Nešlo a nejde o žádné centimetry, ale o životní principy.
Evropská unie se od krachu evropské ústavy zcela přirozeně rozkládá zevnitř, aniž to její vůdčí elity včetně jejich čím dál trapnějších českých přitakávačů jsou schopny rozpoznat. Natož pochopit příčiny jejího rozpadu a z nich logicky vyvodit demokraticky ukotvenou cestu ven z dnešní podoby staré evropské krize. Místo toho se umanutě snaží tak či onak vnutit stále ještě svobodným občanům, co si nepřejí. Nechápou, že nejde o to, změnit na mrtvém textu euroústavy to či ono, ale začít stavět na zcela odlišném, tentokrát pevném demokratickém základu Evropy, jaká skutečně je. Pevným, odolným základem Evropy je vůle občanů evropských demokracií. Z jejich mnohosti a různorodosti, jež přirozeně vznikla z vývoje křesťanství, kde právě českému husitství patří klíčové místo, může vzniknout skutečně pevná a zároveň pružná evropská jednota.
Největším současným problémem Evropy je, že většina příslušníků autoritativně vystupujících elit Evropské unie Evropě ve skutečnosti nerozumí a místo u sebe hledá příčiny svých přirozených neúspěchů v domnělé nedostatečnosti demokratických odpůrců. Mravním základem politického života je schopnost vidět svět očima druhého. Tak jej vyjádřil demokraticky orientovaný směr německé filozofie. Osvojí si jej i dnešní německá a unijní politika? Připomínka husitství byl dobrý pokus o začátek. Mezi dobrým pokusem o začátek a dobrým začátkem je však velký rozdíl. Jako mezi centimetry a principy. Přesně o to jde v Evropské unii dnes. Obdobně jako mezi Prahou a Římem před šesti sty lety. Sto let po husitské reformě katolicismu přiznal vůdce německé, tentokrát již katolickou Evropou neporažené reformace Martin Luther: Všichni jsme husité.
Jak dlouho to bude trvat Evropské unii?
MF Dnes 5.2.2007