Základny USA v České republice? Samozřejmě
V současnosti jsme svědky něčeho, co v teoretické rovině popsal Samuel Huntington už v roce 1993 jako tzv. „střet civilizací“. Po 11. září je naše civilizace de facto ve válce s fanatickým islámem, nicméně v poslední době jsme se dostali do války (byť zatím jen studené) s islámem jako takovým. Naše bezpečnost je významně ohrožena několika faktory: předně v době obrovského hospodářského růstu západních států EU, zejména Francie a Německa, postavily tyto státy svůj růst na levné námezdní pracovní síle, kterou brali zejména z muslimské imigrace. (Nakonec nemusí tedy otázka stát, zda mít protiraketové hlavice proti Iránu, Severní Koreji a Číně, ale zda-li nejsou vhodné i na obranu proti západoevropským zemím, jako je Francie s jadernými zbraněmi, Německo, Holandsko a další, které se za pár let stanou muslimskými.
Důsledky tohoto kroku jsou zřejmé: v EU žije dnes oficiálně okolo třiceti milionů muslimů, neoficiálně to může být i mnohem více. Protože západní státy Evropské unie poskytují imigrantům občanství velmi snadno (pod tlakem levice, která tak získává nové voliče), mají tito „noví Evropané“ právo nejen volit, ale i dostávat sociální dávky a zjednodušovat vstup na „zaslíbený kontinent“ i svým četným příbuzným. Je zřejmé, že v současném konfliktu nebudou volit ty strany, které chtějí omezovat imigraci, případně snižovat sociální dávky, na kterých je mnoho z nich závislých – vždyť jak se říká, žádní kapři si nevypustí svůj rybník.
Nicméně levicové strany v EU jsou tradičně protiamerické, protiizraelské a zejména jejich zahraniční politika bývá až bych řekl chamberlainovsky sebevražedná. Proto už nelze EU rozhodně považovat za garanta přežití evropské kultury na kontinentě a musíme své národní zájmy opřít o stálejšího spojence, tedy USA. Existuje zde také důležitý precedens – každá země, která zatím americká vojska hostila, se stala nedílnou součástí americké sféry vlivu, a Američané velmi dobře zatím bděli nade všemi takovými zeměmi, aby tam nedošlo k odklonu jejich geopolitické orientace od USA jinam. Někdo by to mohl nazvat vazalstvím, já to ovšem nazývám pojistkou. Ať už proti ultralevicovým snahám některých politických stran v České republice, či proti hrozbě islamismu.
Jedním z aspektů, který je na celé věci dosti kontroverzní, je, zda budou na základně platit americké, nebo české zákony. Upřímně řečeno – budu klidněji spát, budou-li takové základny spadat pod jurisdikci USA, protože americká právní i politická kontinuita je mnohem pevnější, než ta naše – a v případě silné pozice ultralevice (jak hlasovala „stojedenáctkou“ ve Sněmovně KSČSSD jsme už viděli všichni) by byla americká přítomnost u nás ohrožena. O možnosti referenda snad ani není podstatné se zmiňovat – zatím jsem si jaksi nevšiml, že by všichni, nebo aspoň podstatná většina občanů ČR měla vystudovanou armádní strategii, balistiku, jadernou fyziku a další vědecké disciplíny, na jejichž základě lze uskutečnit kvalifikované rozhodnutí zda takovou základnu potřebujeme nebo ne.
Dalším takovým aspektem, který demagogicky levice překrucuje je, že v případě umístění protiraketové základny půjde o zařízení obranné, nikoliv útočné, jak tvrdí. Rakety, které by byly na základnách v České republice umístěny, jsou přímo konstruovány k tomu, aby byly schopny zničit letící útočnou raketu – a je snad v zájmu pseudohumanistů všech stran, aby nás nějaké rakety ohrožovaly? Není to tak dávno, co se na Václavském náměstí uskutečnil hysterický protest proti nejen protiraketové, ale i jen radarové základně. A velmi se divím, jak se někdo může podepsat pod petici organizovanou mj. Komunistickým svazem mládeže či různými dalšími liberální demokracii ohrožujícími organizacemi jako ProFem, Socialistická solidarita nebo Jihočeské matky. O islamistických organizacích ani nemluvě. Pokud právě těmto lidem základny vadí, vidím o silný důvod navíc pro jejich umístění. Mnohem klidněji budu spát pod „jhem“ USA, než těchto lidská práva omezujících sdružení. Buďme, prosím, více Churchilly, než Chamberlainy.