Automobily a CO2 aneb Does politics matter?
Politika je lidem cizí do doby, než se jich začne bezprostředně dotýkat. Když pak zjistí, co vše lze v jejich jménu prosadit, nestačí se divit. Snaha Komise revidovat limity emisí CO2 u osobních automobilů patří přesně do tohoto ranku. Zní to krystalicky jasně: do roku 2012 snížíme emise oxidu uhličitého u všech nových aut na 120 g na kilometr. Požadovaný efekt však patrně doprovodí četné, ne právě pozitivní důsledky.
Čekat lze buď zvýšení koncových cen automobilů, nebo přesun (části) výroby do zemí s nižšími náklady na pracovní sílu, popř. obojí. A to jen proto, že Unie nechce přijít o post celosvětového lídra v boji proti klimatickým změnám. Že se tím sama připravuje o možnost ekonomicky růst? Že lidé v důsledku sáhnou raději po "nezregulované" ojetině, aby ušetřili? Že oxid uhličitý není právě tím, co by Evropu mělo pálit nejvíce? Nic z toho pro Komisi nejsou argumenty. Pikantní na tom je, že ještě v lednu to vypadalo, že záměr s CO2 projde Komisí jen přes Verheugenovu mrtvolu. Začátkem února však už tentýž komisař hřímal cosi o výzvě pro evropský průmysl. "Své" automobilky v Německu možná uklidnil. Ne však jejich východní filiálky. Což pro Česko, jehož ekonomice by se bez automobilového průmyslu dýchalo jen ztěžka, není příliš povzbuzující... Lze k odpovědi na okřídlenou politologickou otázku "does politics matter?" snést pádnější argumenty?
Reflex, 9/2007