reklama
reklama
BulletPřihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

BulletInformační servis
Zasílání novinek e-mailem
BulletČlánky autora
BulletVyhledávání

BulletReklama
Václave, stojíme za tebou
BulletReklama
www.tv7.cz
BulletPočítadlo dluhu
BulletStáhněte si knihu
BulletDoporučujeme knihy
Lukáš Petřík - Konzervativní revoluce Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana

Margaret Thatcher: Umění vládnout

Peter Schweizer: Reaganova válka

Gonzalo Vial: Pinochet

Evropské otazníky

Křesťanství a ateismus

Jak katolická...
BulletPrůzkum
Měla by Česká republika vystoupit z EU?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď

BulletPoliticky nekorektní trička
Objednejte si politicky nekorektní trička
BulletReklama
Smrt ve středu
BulletReklama
BulletDoporučujeme
Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Desatero Mladé pravice

Pat Buchanan

Ron Paul

Hnutí pro život

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Standing Together with Israel

Československo 2008 tour

Učitel financí

Česko-polské přátelství pro 21. století

Autor: Marek Skřipský | Publikováno: 15.3.2007 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace

„V bratrské shodě zde odpočívají vedle sebe Čech a Polák. Bok po boku bojovali proti společnému nepříteli, spolu padli, vedle sebe jsou uloženi k věčnému spánku.Není to pro nás žijící připomínka, abychom…postupovali cestou bratrské součinnosti ?“

Tento dojem vyvolal v Robertu Kellnerovi, jedné z proslulých „tobruckých krys“, pohled na řady hrobů v Tobrúku, místě kde on sám bojoval a nafotil své neopakovatelné snímky pro legendární publikaci „Naši v poušti“ Vyšla roku 1946 a její první vydání mám dnes ve své knihovně. Můj otec ji měl od svého otce a v dobách komunistické temnoty nám připomínala, že neexistují jen na rudo natřené dějiny.

Bylo mi pět, když mi zní otec a bratr četli před spaním a já si užasle prohlížel zažloutlé fotografie mužů v uniformách. Tehdy jsem se poprvé dověděl, že v Africe bojovali proti Hitlerovi také čeští vojáci. Jejich prapor byl součástí třetí polské brigády „Strelców karpackich“. Tak začalo mé vnímání našich severních sousedů, které se časem pochopitelně prohloubilo a to i o rovinu osobních styků. Konec konců, z mé rodné Ostravy je to do Polska blízko. Čas od času ho navštěvuji a místa jako krakovský hrad Wavel, wieliczské solné doly, či Malbork u Baltu patří k mým oblíbeným

Upřímně řečeno, mám Polsko a Poláky rád. Kamarád o mě v žertu říká, že směrem na západ od hranic jsem anglofil, zatímco s pohledem na východ mě jímá polonofilství. Má pravdu. Myslím, že s  Poláky máme jednak hodně společného a jednak při spolupráci můžeme vhodně kombinovat své odlišné rysy. Z hlediska národnostního nás spojuje příslušnost k západnímu slovanství. Ne, nejsem slavjanofil, ale u Čechů a Poláků jde o jinou věc. Naše oba slovanské národy totiž kulturně a historicky přináleží k Západu. Nejsme součástí tzv. východně pravoslavného okruhu, ani si jako na Balkáně nepodřezáváme krky. Česká republika i Polsko jsou zeměmi euroatlantické západní civilizace a jako takové i vystupují. V tom spatřuji základ.

Vzhledem k historickému vývoji jsou Poláci více aristokratičtí, lépe zvládají řád a ani přes krutá období nacistické a komunistické perzekuce neztratili onu „šlechtickou“ hrdost plukovníka Michala Wolodyjowského ze Sienkiewiczových knih. Češi jsou zase mistry improvizace se smyslem pro humor. Jsme takové ty „smějící se bestie co dovedou vyrobit tank nebo kulomet stejně jako velmoc a někdy i lépe“ jak se vyjádřil neblaze proslulý nacistický pohlavár. Nebyl to ostatně jediný německy mluvicí politik, který působil oběma národům problémy.

Jazyková i geografická blízkost našich zemí, spolu s jejich polohou ve středu Evropy, předznamenala několik společných zájmů pro naše národy. Stáli jsme společně jako hráz německé rozpínavosti, potýkali se s tureckými hordami a vytvářeli tak ze střední Evropy o něco klidnější místo k životu. V této souvislosti bych rád „politicky nekorektně“ připomenul rok 1683, kdy se obrovské vojsko muslimských Turků dostalo až k Vídni, kterou proti této osmanské přesile úspěšně hájila posádka pod vedením českého šlechtice Zdeňka Kaplíře ze Sulevic. Rozhodující úder pak Turkům zasadila pomocná armáda v čele s polským králem Janem III Sobieskim. Český a polský vojevůdce zachránili střední Evropu.

V poměrně dlouhé fázi našich novověkých dějin museli Češi a Poláci udržovat po generace národní povědomí a osobitou kulturu i přes to, že jejich historická státní práva jim byla nadlouho upřena. I v těchto časech jsme si však dokázali uchovat svou řeč, kulturu a tradice.

Společný boj proti hitlerovskému nebezpečí v africké poušti, ruské stepi nebo na britském nebi snad nemusím blíže rozebírat. Bohužel, porážka nacistického Německa nezaručila svobodný život našich zemí, které se záhy dostaly pod bič komunistické diktatury importované ze Sovětského svazu.

Doby útlaku jsou naštěstí za námi, přesto však existují společné výzvy do budoucna. Česká republika i Polsko musí společně čelit eurofederalizačním snahám duševně vyprahlých technokratů bez vlasti a dávat jasně najevo, že nejsou někým, kdo se nechá Bruselem šikanovat. Chirakovu „dobrou příležitost nových států mlčet“ je třeba hlasitě odmítnout. Také z tohoto důvodu jsem velmi rád, že značná část českých a polských europoslanců hlasovala proti návrhu evropské ústavy a to i v hysterické atmosféře vyvolané jejími eurofilními stoupenci. Velmi sympatické jsou v tomto směru rovněž postoje českého a polského prezidenta.

Vzájemné prolínání kulturních vlivů pak jistě obohatilo a nadále obohacuje naše obzory. Osobně musím poznamenat, že literární skvosty Křižáci, Potopa a Quo vadis, patřily k mým oblíbeným už někdy na základní škole. Na gymnáziu jsem si pak všiml, že každý český příznivec fantasy je vášnivým čtenářem „zaklínačské“ ságy Andrzeje Sapkowského.

Sám jsem byl naopak několikrát překvapen, jak dobře Poláci znají českou kulturní oblast a to od českých klasiků až po současné umělce různých žánrů.

Když jsme tedy s kolegy z Mladé pravice diskutovali o možnostech zahraniční spolupráce, Polsko nás napadlo ihned a velice nás potěšilo, že partneři z Všepolské mládeže viděli situaci podobně. Společná setkání v Lužici a v Polsku pak symbolicky podtrhovala úspěšný průběh naší spolupráce.

Mladou pravici spojuje s Všepolskou mládeží mnohé. Především je to podobný pohled na svět, v němž se odráží naše averze vůči sebevražedné utopii multikulturalismu a postmodernímu nihilistickému vnímání hodnot. Obě organizace naopak vyznávají konzervativní principy tradičně spojené s poutem ke své zemi a západokřesťanským civilizačním odkazem. Jsme zajedno ve svém ostře negativním vnímání nacismu a komunismu, s čímž souvisí principielní odpor k revizionistickým požadavkům, které tu a tam zaznívají z bavorských pivnic. I přes mohutnou agitaci nenávistné homosexuální lobby se netajíme nesouhlasným stanoviskem k registrovanému partnerství, které ve svém důsledku neznamená nic jiného než neoprávněné zvýhodnění jisté skupiny obyvatel na úkor klasické rodiny. Tu naopak považujeme za základní společenskou jednotku a je nám upřímně lhostejné, zda tento názor redaktoři Reflexu a polského Newsweeku označí za homo – případně jinak – fobní. Stejně důrazně odmítáme bruselskou centralizaci, jež plíživě likviduje suverenitu jednotlivých národních států. Heslo Mladé pravice : „Evropa svobodných národů – Národní stát svobodných občanů“ jistě bere za své také Všepolská mládež.

Pole pro spolupráci nesporně zůstává do budoucna otevřené. Přál bych si, aby se naše dobré vztahy ještě více prohloubily, abychom spolu nadále komunikovali, udržovali přátelské kontakty a těšili se z výsledků příjemné spolupráce.

 

Marek Skřipský

člen výkonného výboru Mladé pravice

vyšlo v  časopise Wszechpolak

 

 

 

 

 

reklama
1780 čtenářů | 9 komentářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení
Další články od tohoto autora:
Komentáře


Re: Česko-polské přátelství pro 21. století
(V.Neckář jewnior, 15.3.2007 23:36:16)
Odpovědět
Mladá pravice má skutečně zajímavé kamarády v zahraničí? S mladežnickou organizací Le Penovců jste zatím kontakt nenavázali? Přiliš umirněné pro MP? A co http://news.bbc.co.uk/hi/english/static/in_depth/programmes/2001/bnp_special/activities/young_bnp.stm

Taky prima parta ne?
Re: Česko-polské přátelství pro 21. století
(Maro Skřipský, 16.3.2007 10:31:49)
Odpovědět
ani ne...
Re: Česko-polské přátelství pro 21. století
(Ivo Nilius, 2.4.2007 15:50:29)
Odpovědět
Maro libi se mi vyzdvizeni tech dulezitych historickych momentu, ale trosku mi chybi kontext s tou technokraticnosti bruselu. Nikdo tady nemuze poprit nadstandartni mezinarodni vztahy CR s Polskem. Snad jen Slovensko-Ceske vztahy mohou trumfovat,ale to je urcite o necem jinem. V soucasne dobe, kdy Polsko vedou ty slavne dvojcata, ztracim v Polskou "libivou a silne konzervativni politiku" (nejen zahranicni) duveru. V navaznosti na bojkot posledni noty k 50. vyroci. S prosazovanim myslenek Vaclava Klause mam dlouhodobe problem, ale veril jsem, ze je to silna osobnost. Kdyz se vsak zacal vzpouzet Merklove ruku v ruce s Kaczynskim, videl jsem v Klasovi tonouciho co se chyta opravdu slabeho stebla. (omlouvam se za neuzivani diakritiky)
Slzu zamáčknout....
(Bořivoj Horský, 17.3.2007 13:52:47)
Odpovědět
Tak jsem si po dlouhé době málem zaplakal nad srdcervoucím vyznáním pana Skřipského...Jen by mohl být konkrétnější a místo tak dojemného líčení chvil dětství strávených při četbě vlasteneckých pamfletů, by mohl sdělit, zda je tak i nadšen z kroků dnšní polské vlády, když zavádí cenzuru nebo mu imponuje "šlechtictví" Poláků(respektive konzervativní části) také v tom, když v Gdaňsku vyhánějí střelbou od pobřeží "potratářskou" loď, kamenují(volení zatupitelé města) pochody homosexuálů(Krakow) nebo se snaží vytáhnout z hrobu svou tolik bohatou antisemitskou minulost(půda eu parlamentu)...
A ještě k té historii..proč, kromě svého obdivu k románovým postavám z doby romantismu(sic!), nezmíní, jak se páni polští vlastenci, se stejnými hodnotami jako má pan Skřipský a jeho polští přátelé, chovali v prvních měsících ČSR, například na Těšínsku? a po třeba po mnichovském diktátu? a nebyl to ten zachránce Evropy Jan Sobieski, co si tak notoval s českými šlechtici, který, když táhnul od Vídně vyplenil Moravu tak, že by se za něj Turci nestyděli? Vy jste studoval historii, pane Skřipský...:))?
p.s.:pokud znáte Sapkowského díla, tak víte, že např. katolíky a "šlechtictví" moc v lásce nemá...
Re: Slzu zamáčknout....
(Maro Skřipský, 17.3.2007 16:51:00)
Odpovědět
No, studuju ji pořád.
Tohle je novinový článek, nikoliv historická práce. Soustředil jsem se na to, co máme společného
Re: Slzu zamáčknout....
(Bořivoj Horský, 19.3.2007 19:02:45)
Odpovědět
To že jde jen o novinový článek, osprvedlňuje jeho ahistoričnost...?
Jinak pane Josefe, já přeci útočil na tu patetickou a ahistorickou notu příspěvku, jstěže nelze přenášet viny otců. stejně tak nelze přenášet ani romantizující domnělé jejich bratrsrví...
Re: Slzu zamáčknout....
(Lukáš Petřík, 19.3.2007 19:38:55)
Odpovědět
Takže bratrství českých a polských vlastenců bylo domnělé?
Aha.
Navíc i mezi Poláky byla řada těch, kteří by v případě napadení ČSR Polskem odmítli rozkaz-potvrdil mi to alespoň jeden pamětník.
To, že vojska plenila, se dělo vždy. Buďme však rádi, že díky vítězství u Vídně tu (zatím) nemáme šáríu. Vy ji chcete, pane Horský? Baví vás mlátit ženy?
Re: Slzu zamáčknout....
(Bořivoj Horský, 20.3.2007 8:29:10)
Odpovědět
Víte pane Petříku, občas se tady někdo snaží argumentovat, jako naposled pan Josef, vy toho prosím vás nechte, protože na vaše "připomínky" se regovat nedá, buď neumíte číst nebo přemýšlet(což zcela jistě)...radši si jděte ještě nafotit pár obrázků, ať máte na svých svazáckých schůzkách co ukazovat...
Pane Horsky!
Co Vas privedlo k nazoru, ze vina po predcich se da dedit na dalsi generace. Jak to zde vycitate Polakum do kolikateho pokoleni! Naposled to praktikovali nasi marxisti. Ja na priklad jsem zdedil vinu po otci - vykoristovateli a soupli me do dolu! V 15 uz jsem hazel uhli vzdy tyden a tyden do nas lili ve skole jak s kazdou tunou vydolovaneho uhli nicime kapitalisty a zapadonemecke revansisty! Ja k uhli vubec zadny pomer nemel, protoze od 6. tridy jsem chtel byt latifundistou. Me se ten nazev zamestnani strasne libil. Ted uz se ani to slovo nepouziva byl jsem kluk!