Nekouřit, jen pěstovat
Ondřej Krutílek
Není to tak dávno, co na této stránce kolega Jan Majer vyzýval kuřáky, aby se vzdali svého zlozvyku. Nakonec tak možná neučiní z vlastního rozhodnutí, ale kvůli tomu, že dostanou příkaz shora. Unie intenzivně pracuje na tom, aby se kouření stalo všeobecně neakceptovatelným. Naposledy na sebe upozornila aktivitou, jež by měla vést k úplnému zákazu kouření na veřejnosti. Pokud si myslíte, že zde hodlám omílat pravdy o regulačních choutkách Bruselu, tentokrát vás zklamu. V případě kouření to nemá smysl. Je totiž příliš důvěrně spjato s běžným životem (a smrtí), že zrovna "unijní" argument nikoho neomráčí. Překvapí ovšem fakt, že i čistoskvoucí a voňavá Unie schraňuje ve svých útrobách několik kostlivců, kteří mají právě ke kouření až nebezpečně blízko. Pominu-li poměrně známou historku o napraveném kuřákovi a nynějším komisaři pro zdraví Markosi Kyprianouovi, největším zastánci evropských restrikcí, pak bezesporu tím nejobludnějším je, že Unie na jedné straně hlasitě brojí proti kuřákům, ale současně tiše podporuje pěstitele tabáku. Je pravda, že podle dohodnutých reforem v rámci společné zemědělské politiky má postupně dojít k proměně formy podpor, aby odpovídaly "evropské politice řízení tabáku". Absurdní stav však ještě nějaký čas potrvá. A když uvážíme, jak silná Unie v oblasti reforem bývá, dovoluji si tvrdit, že se jeho konce možná někteří z nás ani nedočkají.
Reflex, 11/2007