Potravinové hory v Evropě
O podivnosti a nesmyslnosti společné zemědělské politiky toho bylo napsáno již mnoho, pár čísel ale není nikdy na škodu…
Společná zemědělská politika (SZP) má svůj původ v 50. letech minulého století, kdy vznikla jako dohoda mezi Němci a Francouzi o vzájemné podpoře hospodářství. Po více než 40 letech od jejího zavedení je na SZP prakticky nic nezměnilo -- stále se jedná o položku, která zatěžuje unijní rozpočet ponejvíce. Stále je to Francie, která každým rokem získává největší podíl dotací. Stále dochází k "nadprodukci" téměř všech zemědělských plodin, které bude věnován také zbytek tohoto příspěvku.
Minulý týden se na stránkách think-tanku OpenEuropeobjevila zpráva obsahující čísla o skladovaném množství několika produktů v roce 2006, jež byly ovlivněny právě SZP. Co lze ze zprávy vyčíst?
Například to, že více než 12 milionů tun obilí bylo naskladněno za tím účelem, aby se "udržela" uměle vysoká cena obilí prodávaného na trhu. Pro lepší představu: zmíněné množství by se bez problémů dvakrát vešlo do Rožmberku.
Dále pak také to, že se Evropští úředníci rozhodli a "bokem" dali 265 milionů láhví vína (kterými by se bazén o rozměrech náměstí Sv. Václava zaplnil do výše 4,1 metrů) a 117 tisíc tun másla a mléka (takovéto množství by přišlo vhod, kdybyste připravovali 78,5 miliard sendvičů a plnili 150 milionů krabic mléka).
Poslední číslo, které zpráva uvádí, je 1 112 651 tun "naskladněného" cukru. Jestliže pijete dva šálky čaje denně, stačilo by vám to na více než 600 milionů let.
Na závěr malé přirovnání. V Sovětském svazu stály pro nedostatek nafty na polích traktory, což bylo následkem určitých "opatření" vyhlášených Moskvou. V Evropě 21. století leží ladem potraviny, jelikož o tom rozhodla hrstka úředníků v Bruselu. Že by se někdo nepoučil?
www.libinst.cz