EU nemá srdce ani duši
50.leté výročí vzniku Evropské unie v březnu 1957 jako Evropského hospodářského společenství zemí Německa, Francie, Itálie, Belgie, Nizozemí a Lucemburska, proběhlo bez okázalostí.
Je to pochopitelné, neboť ačkoli se počet zemí EU zvýšil na 27 a Unie se vychloubala, že se dorovná Spojeným státům, podobá se dnes muži ve středním věku, majícím svůj zenit za sebou. Je to jen důkazem toho, že žádná nadnárodní instituce si nemůže vynutit lásku a loajalitu. Světovláda je vize elity a nikdy nezíská nadšené patrioty. Miliony budou ochotny zemřít za svou vlast, ale ne za EU.
Představitelé EU si přisvojují zásluhu na faktu, že je v Evropě mír. Ani slovem nezmínili zásluhy USA. Jakou budoucnost má Evropa před sebou? Co ji drží pohromadě kromě ekonomiky? Proč je Evropa tak strategicky impotentní?
Podle listu The Washington Times myslí polovina občanů z 27 zemí o Unii negativně. Jen 28% Britů myslí o Unii pozitivně a jen 1/3 vidí v EU přínos pro Británii. Odpor ke korupci bruselské byrokracie je obrovský.
Nechat hlasovat o Evropské ústavě tak dlouho, dokud ji všichni nepřijmou je tyranie elity, která ví lépe než lidé, co je pro ně nejlepší.
Mnozí v Evropě se obávají přijetí 70milionového Turecka do Unie. Žádná země EU se nemůže rovnat muslimské porodnosti a západoevropské země si zadělávají na invazi muslimů ze severní Afriky, jižní Asie i subsaharské Afriky. Přitom odpor k cizincům roste. Jen jeden z pěti občanů Maďarska, ČR, Estonska, Litvy nebo Slovenska vidí v imigraci něco dobrého.
Evropská malátnost svědčí o tom, co patrioti již dávno vědí: demokracie a volný trh nepostačí. Suché dokumenty a abstraktní ideje netvoří ještě národ. Národ potřebuje svou historii, dědictví, jazyk, literaturu, písně a příběhy, tradice a zvyky, krev a půdu a souzvuk paměti.EU je záležitost na papíře, intelektuální výtvor, nemá srdce ani duši.
(Human Events, Patrick Buchanan, 30.3.07, přeložil Karel Orlík)