Vítězný konzervativizmus
Na začátku krátký rozbor. Konzervativizmus v naší zemi má z celkového počtu voličů mizivé procento příznivců. Z celkového počtu občanů naší země má jen malá část přehled o tom, co konzervativizmus vůbec je. Nezná podstatu, priority ani politický směr. Vzhledem k tomu, že společnost vždy budou ovládat intelektuálové, je pro konzervativizmus u nás horší to, že podvedení intelektuálové dnes tíhnou k liberalizmu a sekulárnímu humanizmu. Konzervativizmus je jim většinou naprosto vzdálený nebo nepřátelský. Je třeba si uvědomit, že revoluční kultura zničila podhoubí konzervativizmu a to tím, že společnosti uměle naimplantovala prolhaný pohanský ateistický názor na svět a zničila transcendentální povědomí.
Šance konzervativizmu u voličů dále zhoršují mýty, lži a pomluvy šířené z nenávisti liberály, socialisty a komunisty. V tomto smyslu je opět důležité uvědomit si, že liberalizmus je ochotný se kamarádíčkovat s kýmkoliv, ať se socialisty či komunisty dočasně i naopak. S konzervativizmem si ale nerozumí nikdo z nich. Jsme skutečně sami, nemáme politické přátele. Ale i kdyby se podařilo všechny dezinformace prolomit, ateisticky založený volič by měl stejně problém konzervativní politiky volit. Důvod je jednoduchý, lidé totiž vždy hledali jakési „sociální“ jistoty. Křesťansky založení lidé se spoléhají v životě na prvním místě na Boha, na sebe, svoji rodinu, a teprve potom na milost ostatních to jsou křesťanské „sociální“jistoty. Stát jako zaopatřovatele chápou jako něco nadstandardního, ti prozřetelnější křesťané spíše jako něco nepřátelského. Je zřejmé, že nekřesťan hledá oporu v levicové socialistické politice, neboť takováto státní politika mu dává alespoň jistotu toho, že nezemře hladem na ulici, a i když bude živořit, přežije. Takový socialistický stát je brzdou pro schopné, které tento systém neúměrně okrádá na různých daních a odvodech. Tragédií je to, že volič, aniž by si to uvědomoval, dává volbou liberálů a socialistů hlas těm, kteří pod rouškou různých sociálních výhod a údajné sociální spravedlnosti drasticky a nemorálně zasahují do ekonomiky. V konečném důsledku začnou plně ovládat ekonomiku a různými byrokratickými procedurami nechají své politické odpůrce vyhladovět tím, že je ekonomicky zničí a „zákonně“okradou. Následně pod různými rouškami obecného blaha tyto své odpůrce vyhlásí za nepřítele spravedlnosti a sociálního smíru. Formou různých pomluv a intrik tyto konzervativce vytěsní za společnosti a vyhlásí za pomýlené blázny bojující proti větrným mlýnům.
Liberálně socialistický stát omezuje člověka ekonomicky i duchovně. Nesporné je, že takový systém vede k otupělosti ducha. Člověk žijící v takovém státě nemá kvůli existenčním problémům potřebu hledat hlubší smysl života a poznat Boha jako zaopatřovatele, utěšitele a pomocníka. Pro věčnost takto ateizmem podvedené duše to znamená skutečnou tragédii ve formě věčného posmrtného utrpení. Pravdou zůstává, že ani já osobně nevím, jak bych se zachoval, kdybych byl ateista, neboť pravicová konzervativní politika by ve mně pravděpodobně vyvolávala obavy a sociální nejistotu. Pravicová politika je dobrá převážně pro schopné, sebevědomé, ambiciózní a silné jedince, což mohou být bez problémů i ateisté, a dále pro křesťany správně vyučované a vědomé si božích pravd o božím zaopatření.
Pro konzervativce je v naší zemi velmi důležité, aby si uvědomili, v jaké společnosti žijí a v jakém prostředí se nachází. Neboť, pokud si to neuvědomí, nikdy nebudou používat ty správné politické zbraně k tomu, aby dosáhli vítězství ve volbách. Je třeba si uvědomit, že konzervativizmus vznikající v naturalistickém prostředí, vyrůstá v táboře nepřítele, v prostředí proti konzervativní agrese a totální nepřízně a nenávisti. Je třeba si uvědomit, že česká společnost je po 40 letech komunizmu společností naprosto zvrácenou. Natolik zvrácenou, že vzhledem k tomu, že jsme z této zvrácenosti vzešli a dlouhá léta v ní žili a byli jsme jí všemožně deformováni, ani si důkladně neuvědomujeme hloubku této zvrácenosti. Ač mnozí z nás jsou antikomunisté, ani si neuvědomujeme, že některé naše sociální a politické tendence jsou ještě pořád ovocem vštěpeným komunizmem. A mnozí z nás se ocitají ve zmatku, zda naše protikomunistické názory nejsou skutečně jakýmsi politickým exhibicionismem. Je třeba si říci, že konzervativci jsou skutečně na české politické scéně exhibicionisté. Vycházejme z toho, v jaké zvrhlé společnosti žijeme. Stejně bylo pohlíženo za komunistů na dizidenty a křesťany. Naše šance jsou dnes asi stejné jako šance dizidentů za hluboké totality 70 let minulého století.
Takže, jakou strategií se dnes mají konzervativci řídit, aby dosáhli kýženého cíle, a jaké mají šance vyhrát volby? To jsou otázky pro naši konzervativní budoucnost. V prvé řadě je důležité uvědomit si, v jaké společnosti žijeme, a nedělat si žádné iluze o našich současných šancích na úspěch. V druhé řadě je ze všeho nejdůležitější mít schopnou seriózní konzervativní inteligenci, která povede schopnou konzervativní politickou stranu. To si pravděpodobně všichni uvědomujeme. Domnívám se, že k prioritám takové strany by mělo především patřit to, aby nekompromisně ctila konzervativní hodnoty bez ohledu na své politické šance v této postkomunistické době. Toto nesporně na dnešní konzervativní scéně chybí. Ani o jedné z konzervativních stran či hnutí v ČR se nedá říci, že je vnitřně konzistentní. Takovým příkladem je například Konzervativní strana, ve které převládají liberálně kolektivistické názory, což se projevilo nejvýrazněji při hlasování o programové podpoře vstupu ČR do EU, kdy tato strana vstup do EU programově podpořila. Marně si někdo může namlouvat, že konzervativec je ten, kdo dá svůj hlas pro vstup ČR do EU. Taková podpora je omluvitelná jen u duševně nemocného konzervativce, který neví, co činí, nebo jen velmi málo informovaného či podvedeného konzervativce, nebo velmi naivního konzervativce. Podle toho, jaká tendence v Konzervativní straně převládla, je zřejmé, že v Konzervativní straně mají většinu spíše lidé z těchto skupin. Pro tuto stranu je to bohužel tragédie a název „Konzervativní“ je jen zavádějící nálepka. Jak jsem kdysi napsal panu Kubačíkovi, je důležité, aby se skuteční konzervativci od výše uvedené směsky politických individuí oddělili a šli správnou cestou. Skuteční konzervativci v tomto ohledu nemohou hledět na ztráty, jinak skončí v liberálních kompromisech.
Dále je důležité strategicky útočit na podhoubí revoluční společnosti a změnit politickou kulturu této společnosti. Je nesporné, že jedině ve společnosti, kde je vštěpováno křesťanství jako jediný správný světový názor a mravní kodex, je pro konzervativizmus vytvořena správná půda. Konzervativec totiž především musí věřit ve správné transcendentální hodnoty a potom teprve může být konzervativec. Konzervativizmus se v dnešní společnosti teprve v potu tváře buduje, tříbí, rozděluje a spojuje. Není to nic konzistentního, nic, co by mělo náboj, sílu, peníze ani společensky obecně známé a respektované osobnosti. Není to žádná síla, která by mohla ve volbách obstát. Asi jen naivní hlupák si může namlouvat, že tomu tak je. My konzervativci musíme nejprve odhalit všechny chyby, které máme, abychom se mohli shodnout a ujednotit. Nic naplat, je nás málo, neznáme se, nespolupracujeme. Rozdělují nás názory, které mnohdy nejsou ani tak zásadní. Naopak děláme tragické kompromisy, které zásadní jsou. Odtud pramení naše neschopnost, náš společenský nevliv, neúspěch a chudoba. Pojďme se tedy začít bavit o tom, na čem se shodneme. Oslovme v tomto duchu všechny skupiny, strany, sdružení a jednotlivce a vyzvěme je k dialogu a práci pro jednu silnou politickou stranu. Určeme si kritéria, kdo to vlastně konzervativec je, respektujme se, hádejme se, buďme kritičtí, spolupracujme, určeme si hranice a pravidla, abychom věděli, kdo je kdo, ale taky se naučme respektovat a zdravě přizpůsobovat, pokud se nejedná o zcela zásadní věci.
Tedy odsud posud konzervativec a potom už dlouho nic, potom už je totiž zcela jedno, jestli liberál, socialista, fašista či komunista, vždyť z konzervativního hlediska už to je stejně jen zavrženíhodná banda politických démonů, které je třeba infiltrovat a oddělit se od nich. Takové je třeba politickými cestami zbavovat moci a potírat je, zvlášť v konzervativním hnutí. Asi si někdo řekne, že jsou to komunistické metody. Ne, nejsou, ti to dělali mnohem brutálněji. Jako křesťan si uvědomuji, že nebojuji svůj boj proti tělu a krvi, ale v politice se nebudu s žádným z výše uvedených politických démonů kamarádíčkovat.
Konzervativní hnutí je dnes na západě, zvláště v Americe, přesně vyhraněné. Konzervativní stratégové jako F. Meyer přesně definovali a přefiltrovali konzervativní učení do naprosto čisté podoby, takže nehledejme žádnou třetí cestu, učme se od nich a aplikujme jejich učení do podmínek dnešní společnosti. Vždyť se nám konzervativcům podařilo nejednou vyhrát volby v USA a Velké Británii. Takže šanci máme, jen se zformujme, nabuďme na síle, vzdělávejme se, scházejme se, hádejme se, pozvedejme se, komunikujme, plánujme, zbohatněme duchovně i materiálně a čekejme na vhodnou politickou příležitost. A nepromeškejme ji, neboť tato společnost prochází obrovskou duchovní krizí, která se brzy odrazí i v materiální oblasti.
Tuto zemi nesporně čekají hladová léta a chudoba, a to bude naše příležitost. Nebuďme naivní. Liberálové a socialisté a jiní kryptokomunisté táhnou tento národ do bídy duchovní i materiální. Buďme do té doby připraveni převzít moc, buďme zformováni a sjednoceni!!!
Shrnuto, v současné fázi konzervativní politiky není ani tak důležité, co budujeme navenek, ale co budujeme uvnitř. Na to se teď soustřeďme. K budování konzervativizmu navenek je teď snad důležité pouze to, aby se veřejnost vůbec v pravdě dozvěděla, co vlastně konzervativizmus je, jaké jsou jeho priority, motivace, směr a filozofie. To znamená zajistit jen jakousi informativní kampaň, zato ale důslednou a přesvědčivou.