Euro, zaměstnanost a senioři
Když jsem se probíral statistickými údaji, jež Eurostat nedávno sesbíral pro Komisi, narazil jsem na zajímavý fakt: staré členské státy, které nejsou součástí eurozóny, vytvářejí více pracovních míst pro starší občany.
I když jsem si vědom "pružnosti" čísel, jež nejsou doplněna o adekvátní výklad, jsem přesvědčen, že jde klíčovou informaci a do jisté míry i systémový rys spojující země vně evropskou měnu. Ačkoli jsou Dánsko, Švédsko a Velká Británie v mnohém odlišné, právě v daném parametru se shodují.
Pokud je tomu mimo eurozónu skutečně tak, jak praví statistika, mělo by nás to v úvahách o brzkém přistoupení k euru přinejmenším varovat. Počet seniorů se všude v Evropě zvyšuje, vůle k reformám penzijních systémů je malá a pokud už se objeví, jejich dopady jsou spíše dlouhodobé. Peněz na důchodce je trvale málo a může být hůř. Ať tedy starší lidé pracují. Samozřejmě za předpokladu, že mají možnost zaměstnání sehnat. Dánové, Švédové i Britové nepochybně dosahují svých výsledků z vícero důvodů. Jisté však je, že euro nám na paletu vhodných makroekonomických nástrojů nepřidá. Spíše nám sváže ruce.
Plyne z toho jediné: až v Česku zahájíme seriózní debatu o členství v eurozóně, v žádném případě bychom se neměli omezovat jen na to, zda a jak (ne)plníme konvergenční kritéria. Relevantních informací, které bychom by měli vzít do úvahy, je mnohem více.
Reflex, 15/2007