Češi versus Evropa
V poslední době jako by si na nás EU zasedla: Komise varovala ČR, že porušuje či špatně implementuje evropské právo (zákon o veřejných zakázkách, směrnice o zaměstnaneckých penzijních fondech). Nelíbil se jí náš národní alokační plán pro emise a plánuje přidělit méně povolenek. Úmysl vybudovat radarovou základnu protiraketového systému USA kritizovali někteří vůdci členských států. K dovršení všeho máme platit za nadlimitní zásoby potravin a slivovice může přijít o jméno. Náhody, či úmysl?
Základny nejsou věcí evropského práva, ale diplomatická kauza, právo ovlivňovat ji zvenčí je diskutabilní. V ostatních případech má EU vůči ČR nástroje vyplývající z jejího členství. To však automaticky nezaručuje absolutní moc ani bezmocnost. Důsledky (ne)uposlechnutí či (ne)přijetí různých nařízení a směrnic jsou překvapivě často i věcí zákulisních jednání. Třeba ochrana spotřebitele, díky níž Komise tvoří přesné definice destilátů či masa. V legislativní spleti může problém vyrůst z přepisu úředníka, ale může být i výsledkem promyšlené akce.
Obhajoba zájmů státu na úrovni EU není jen v zachovávání adekvátní hlasovací váhy a v "hlídání" primárního práva, ale i v každodenních "bitvách" při vzniku a uplatňování práva sekundárního. Nejde-li o oblast, v níž "svatý zápal" EU nenabízí mnoho prostoru (třeba ochrana klimatu), bývá za úspěchem včasný zásah. Veřejnost se však zpravidla dozvídá hlavně o průšvizích.
Reflex, 16/2007