Bezdětní dostávají z důchodového systému pětkrát více, než do něj vloží. Otevřený boj proti solidaritě vedou homosexuální aktivisté

Autor: Ivo Patta | Publikováno: 6.2.2016 | Rubrika: Studie
Homosexuálové

8. část Dítě a generační solidarita

Solidarita. Slovo, které jsme slyšeli tolikrát. Slovo, na které pomalu ale jistě stále více lidí přestává slyšet. Slovo, ke kterému jsou hluší neoliberálové, což v praxi minulých vlád znamenalo plíživou likvidaci sociálního státu.  Likvidaci prováděnou salámovou metodou, kolečko po kolečku u průběžně financovaných systémů sociálního státu, jakým je náš I. důchodový pilíř. Jen namátkou dva příklady, dvě odkrojená kolečka salámu: - První příklad je náhradový poměr mezi průměrnou mzdou a průměrným důchodem (nůžky se rozevírají průběžně, v r. 1991 byl náhradový poměr 58 %, v r. 2009 již jen 46 % a rychle se přibližuje ke hranici 40 %). Druhý příklad je zastropování odvodu sociálního pojištění u platů přesahujících 48 násobek průměrné mzdy, což je sociálně nesolidární. Co je ale horší, zastropování odvodů sociálního pojištění bylo provedeno pod záminkou spoření na vlastní důchod z odvodů sociálního pojištění, což je, jak jsme si již vysvětlili v článku Ekonomové a dítě, záminka zcela a naprosto falešná.

Generační solidarita je: mezigenerační, intragenerační (uvnitř jedné generace) a bohužel v současné praxi tzv. sociálně vyspělého státu také solidarita falešná a to ve velkém a navíc se stále zvětšujícím rozsahu (jako důsledek nízké až katastrofálně nízké porodnosti).

Mezigenerační solidarita se projevuje tím, že dobře vychované, pracovité děti financují ze svých odvodů sociálního pojištění stáří svých rodičů a bohužel plně také stáří bezdětných. Právě u bezdětných a rodičů jednoho dítěte je zakopaný onen příslovečný pes. V druhém článku „Ekonomové a dítě“, jsem v tabulce vyčíslil investice občanů do I. důchodového pilíře v absolutních číslech podle počtu vychovaných dětí. Na tabulku navážu použitím čísel relativních, tj. procent. Na těch lze názorně demonstrovat poměr mezi investicí do výchovy dítěte a výnosem v podobě starobního důchodu (netýká se sociálně vyloučených).    

Tabulka: Relativní výnos z I. důchodového pilíře podle počtu vychovaných dětí.

Výše investice do výchovy dítěte v rodině s příjmem na úrovni mediánu a 1 - 3 dětmi je 80 000,-Kč ročně, tj. 1 440 000,- Kč do plnoletosti dítěte. Vklad bezdětných do výchovy dětí těch druhých je 400 000,- Kč. Výnos z I. důchodového pilíře je v průměru dva miliony korun na jednoho starobního důchodce.  

 

Podle počtu vychovaných dětí

 dvě děti

tři děti

čtyři a více dětí

jedno dítě

bezdětní manželé

Poměr výnos/investice (%)

139 %

92,6 %

méně než 69,4 %

278 %

500 %

 

Poznámky k tabulce.

  1. Druhý řádek tabulky vypovídá zcela jasně: V současné době praktikovaná zásluhovost, posuzovaná pouze na základě pracovní aktivity, v I. důchodovém pilíři vynáší bezdětným 500 % z vkladu.
  2. Rodiče jednoho dítěte obdrží jako důchodci téměř trojnásobek vkladu, 278 %.
  3. Naopak rodičům tří dětí se již investice do jejich výchovy v době stáří vrátí jen částečně.
  4. Investice do výchovy čtyř a více dětí jsou pro rodiče z hlediska zajištění na stáří finanční katastrofou.

Proto dnes již nelze mluvit o solidaritě mezigenerační, navíc praktikované jako bezbřehé, protože má v souladu s výsledky stávající praxe negativní dopady demografické i mnohočetné negativní dopady ekonomické (Ekonomika rodin a její makroekonomické dopady, Patta 2009).

A nejen to. Takto zdeformovaná mezigenerační solidarita má i dopady psychologické.  Lze to doložit zvyšujícím se odporem mladé generace platit na důchody svým rodičům a prarodičům. Odporem, který ovšem nevznikl sám od sebe, ale v důsledku naprosto zvrácené dlouhodobé dehonestace přirozené mezigenerační solidarity. Skoro se stydím za nás všechny, když pokládám za potřebné napsat, co to je přirozená mezigenerační solidarita: Přirozená mezigenerační solidarita je pevně zakotvena v tří-generační rodině mezi rodiči na jedné straně a prarodiči a dětmi na zbylých koncích generační posloupnosti a tedy mezigenerační solidarity.

K objasnění problému si dovolím citovat z článku Jürgena Borcherta, Odpovědnost místo almužny (zkráceno): V nově vytvořené "generační smlouvě" byli rodiče přinuceni převzít odpovědnost za důchodové zabezpečení bezdětných vrstevníků prostřednictvím výchovy svých dětí. Bezdětní byli naproti tomu zbaveni odpovědnosti za své budoucí zajištění a mohli "stavět na dětech cizích lidí". Touto reformou (pozn.: německý zákon o důchodovém pojištění z r. 1957), byl umožněn ohromný posun směrem k individualismu posledních desetiletí, jímž trpí právě zase rodiny, neboť ve společnosti, kde se individualismus stává měřítkem jednání, stává se i osobní svoboda důležitější než tradiční společenské vazby. Tím je před-programována krize myšlení i orientace a zároveň je v důsledku toho stále těžší vychovávat děti. V politice ještě nedošlo k porozumění tomu, co umožnil moderní systém sociálního zajištění - oddělení svobody a odpovědnosti. Všechny regulace totiž zatěžují nestejnou měrou rodiče i bezdětné, mají následky v deformacích struktury obyvatelstva a neberou ohled na různou míru odpovědnosti obou skupin za tento vývoj.

 

Zde je potřeba učinit další myšlenkový krok, krok, bez kterého je správné provedení reforem sociálního státu neuskutečnitelné. Takovým myšlenkovým krokem je převzetí zodpovědnosti občany, kteří nevychovali děti, za tento vývoj. Pokud se tak nestane, bude se dále prohlubovat demografická deprese, tj. deformace struktury obyvatelstva. Ta ve svých důsledcích povede opět k nárůstu počtu občanů, kteří děti nevychovali. Očekávaným výsledkem takového vývoje je konec solidarity mezi občany a tím i konec sociálního státu. Demontáž sociálního státu již dlouhodobě probíhá. Vládní reformy, které ve své podstatě vedou ke komercializaci systémů sociálního státu, jsou toho důkazem.

Proto se oprávněně ptám: Kdy odborníkům a následně politikům dojde, že přirozená mezigenerační solidarita není slučitelná s naším současným sociálním modelem, který je ve své podstatě identický s evropským sociálním modelem. Evropský sociální model není mezigeneračně solidární!!! V tomto modelu ekonomicky aktivní platí na důchody všem, to znamená nejen svým rodičům, ale také úplně cizím lidem, což křiví a destruuje mezigenerační solidaritu děsivým způsobem.

Jak děsivým, je zřejmé z následujících vět citovaných z knihy Obavy a naděje (Žakowski 2004): … chudnoucí pracující většina, spolu s celou ekonomikou demokratického Západu, se ocitla pod ničivým tlakem nároků prudce rostoucí nové zahálející třídy, penzistů.  To je skutečná nová revoluční třída. Naprosto neproduktivní, stále početnější, politicky stále vlivnější a již dnes dostatečně silná a chtivá, aby projedla většinu toho, co by mělo jít na investice, pokud by měla být zachována životní úroveň. Další text je ještě drastičtější, s vizí revoluce starých proti mladým, vydávání peněz na důchody a zdravotní péči a nikoliv na školy, silnice, výzkum. V závěru pak L. C. Thurow  říká, že uspokojováním nároků penzistů zmaří západní demokracie svou budoucnost. Brány Západu  propadajícího se do chaosu, se tak rychle otevřou novým barbarům.

L. C. Thurow tak bez řádné analýzy sesypal důchodce do jednoho pytle, místo toho,  aby zkoumal kapitálové vklady jednotlivců. V případě řádně provedené sociálně-ekonomické analýzy (kterou sociologové a ekonomové nejsou dosud schopni udělat), by se zjistilo, že:

 

 POLOVINA LIDÍ V EKONOMICKY AKTIVNÍM STŘEDNÍM VĚKU JE MEZIGENERAČNĚ NESOLIDÁRNÍ. 

 

Jedná se o občany, kteří svůj čas a energii obětují jen sami sobě, to znamená zábavě a konzumu. Jedná se o občany, kteří, ať již z jakéhokoliv důvodu,  na sebe nevzali onen druhý úvazek, kterým by   každý z nich  po dobu nejméně osmnácti  let masivně investoval do své důchodové budoucnosti výchovou dětí. L. C. Thurow by pak rychle přišel na to, že skrytý dluh I. důchodového pilíře vytváří bezdětní. L. C. Thurow by následně neurážel rodiče řádně vychovávající své děti tím, že je sesypává do jednoho pytle s bezdětnými a charakterizuje je neprávem, jako neproduktivní, stále početnější, politicky stále vlivnější a již dnes dostatečně silnou a chtivou třídu důchodců.  S bezdětnými, kteří jsou mezigeneračně nesolidárními egoisty, protože vkládají v době své ekonomické aktivity jen pětinu potřebných investic do průběžně financovaného důchodového a podobně financovaného zdravotního systému. Bezdětnými, kteří následně čerpají obrovský a stále se zvyšující podíl financí určených na důchody a zdravotní ošetření (díky dlouhodobě nízké porodnosti).

Bez jasné životní perspektivy, kterou nám musí v základních mantinelech vytvářet sociální stát, nelze zamezit tomu, aby se život mladého člověka nepropadal do životních epizod postrádajících návaznost, vnitřní jednotu a tím i smysl. K nápravě je potřeba udělat jen maličkost. Maličkost z nejtěžších. Změnit myšlenková klišé lidí, kterým bylo dosud ohavnou formou lživé propagandy  doslova vsugerováno přesvědčení, že si odvodem sociálního pojištění spoří na vlastní důchod.  Jen na základě překročení vlastního stínu ve svém myšlení je člověk schopen zjistit, že nejde o tragedii neodvratnou, ale snadno napravitelnou smysluplnými systémovými změnami. Změnami, které budou respektovat skutečnou mezigenerační solidaritu, tj. investice pracujících rodičů do budoucnosti. Investice do výchovy dětí.  

V dalším pokračování si povíme o intragenerační a také o falešné generační solidaritě.   

Ivo Patta

V Měchenicích 30. prosince 2013.

 

9. část Dítě a generační solidarita

Než začnu psát o solidaritě uvnitř téže generace, dovolím si poukázat na jeden z velmi aktuálních problémů. Tím je nepochybně dostatek pracovních míst pro mladou, nastupující generaci. Jedná se o problém pracovního trhu související s mezigenerační solidaritou.  Jedná se tak o další významný a současně zcela nedostatečně popsaný jev, který mimo jiné staví, řečeno s použitím rétoriky pana L. C. Thurowa, mladé proti starým.

Pracovníci ČSÚ Holanová a Kunc publikovali statistická data o zaměstnanosti (Dvacet let na úřadech práce: Nezaměstnaných je třikrát víc). Publikováno 6. srpna 2014. Dostupné na adrese: http://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/ceska-ekonomika/nezamestnanost-v-cesku-1993-2013/r~9ffe4c6c1be811e48975002590604f2e/

V materiálu se mimo jiné dočtete:

2011 až 2013 – Posouval se odchod do důchodu

Toto období se neslo ve znamení stagnace a klesající produktivity práce na úkor udržení zaměstnanosti. Hlavním důvodem, proč pesimismus trval tak dlouho, byl negativní výhled ohledně dalšího společenského i politického vývoje, uvádí ČSÚ. Na druhé straně se zvyšovala úroveň zaměstnanosti – hlavně díky posouvání hranice odchodu do důchodu. „Míra zaměstnanosti osob ve věku 55 až 64 let se v tomto období již přibližovala hranici padesáti procent (49,5 %), přitom v období 1993 až 1996 se pohybovala kolem 34 procent,“ uvádí ČSÚ.

Výše uvedená relativní čísla konkrétně znamenají, že k 31. 12. 2013 bylo v České republice ve věkové kategorii 55 až 64 let celkem 1 438 025 osob. Míra zaměstnanosti v uvedeném věkovém segmentu se zvýšila o 15,5 %, ze 488 929 na 711 822 tj. o 222 893 osob. 

Výsledkem tzv. parametrických změn věku odchodu do důchodu je o 15,5 % nižší mezigenerační obměna na pracovním trhu. Důsledek? Pracovní trh, jen z uvedeného důvodu, byl k datu 31. 12. 2013 ochuzen o 222 893 pracovních míst. Pracovních míst určených pro mladou nastupující generaci.  

To ale není číslo konečné, protože každým rokem věk odchodu do důchodu prodlužujeme a tím mezigenerační obměnu blokujeme ve stále větším rozsahu! U mužů se prodlužuje věk odchodu do důchodu o 2 měsíce ročně, u žen o 4 měsíce ročně, tj. v průměru o 3 měsíce ročně, jinak řečeno o čtvrt roku za každý uplynulý kalendářní rok. To představuje blokaci dalších 0,35 % míst na pracovním trhu ročně, což vyvolává automaticky úbytek 17 150 pracovních příležitostí ročně pro nastupující mladou generaci! Jen v příštích 4 letech, promítnuto do doby mezi volbami do poslanecké sněmovny parlamentu, bude prodlužujícím se věkem odchodu do důchodu blokováno dalších 4 x 17 150 = 68 600 pracovních míst. Zde je nepochybně namístě otázka: Kdo je naivnější? Politici, kteří slibují vytváření nových pracovních míst, což je v kontextu s prodlužováním doby zaměstnávání dědečků a babiček nesplnitelné, nebo voliči, kteří jim na základě lichých slibů stále znovu a znovu dávají hlas ve volbách? I takovou podobu na sebe mohou vzít důsledky řetězení omylů a špatných politických rozhodnutí v cause zvané důchodová reforma (více v článku Ekonomové a dítě).   

 

Solidarita uvnitř téže generace.

Solidaritu založenou na zdravých základech uvnitř téže generace (solidaritu intragenerační) si musí pohlídat, nebo v případě její aktuální absence prosadit, ekonomicky aktivní generace. To znamená generace, která vytváří hodnoty a proto je u moci, má tuto zodpovědnost sama vůči sobě! Pokud si nevytvoří prostředí, ve kterém pracující rodiče mohou vychovat děti bez vysokého rizika ekonomického bankrotu rodiny (viz tab. 1 v článku Dítě a sociální reforma). Prostředí se zárukou plného starobního důchodu z I. důchodového pilíře právě z důvodu řádné výchovy dětí, je dobře vychovaných, pracovitých dětí v takové generaci nedostatek.  Následně, tj. s časovým posunem o jednu generaci, dochází k problémům průběžně financovaných systémů sociálního státu, např. důchodového, ale také při financování zdravotnictví. Pocítí to ve stáří právě ta generace, která se o to sama zasloužila! Pocítí to trojím způsobem. Za prvé nižšími starobními důchody vzhledem ke snížené valorizaci podle inflační doložky. Za druhé rozevíráním nůžek mezi průměrnou mzdou a průměrným důchodem díky žádné nebo jen částečné valorizaci podle růstu reálných mezd. Za třetí zvyšováním věku odchodu do důchodu, což již dnes znamená, že 20 % lidí umírá v předdůchodovém věku.    

Jak uvádím v předcházejícím článku Dítě a generační solidarita, aktuálně praktikovaná zásluhovost, posuzovaná jednostranně jen na základě pracovní aktivity, vynáší v I. důchodovém pilíři bezdětným 500 % z vkladu. Rodiče jednoho dítěte obdrží jako důchodci téměř trojnásobek vkladu, přesně 278 %. Naopak rodičům tří dětí se již investice do jejich výchovy v době stáří vrátí jen částečně. Investice do výchovy čtyř a více dětí jsou pro rodiče z hlediska zajištění na stáří finanční katastrofou.

Nic, ani skutečnost, že zákony obvykle vytváří ti starší v ekonomicky aktivní generaci, nemůže ty mladší v této věci omluvit. Lidé ve fertilním věku a současně na začátku své ekonomické aktivity, si svoji zodpovědnost sami vůči sobě i svému stáří musí uvědomit, pozvednout hlas a pracovat na změně.  Proč? Prostě proto, že je to pro jejich život určující od založení rodiny až po spokojené stáří.  Uchýlím se, pro lepší pochopení problému, k bajce „Bitý nebitého nese“. V bajce vzal zbitý vlk zdravého lišáka na záda a s tím břemenem vrávoral, až se z něj pot lil. Ale lišák si cestou pobrukoval: „Bitý nebitého nese“. V pohádkách a bajkách je skryt morální apel a současně také návod, jak rozlišit dobro od zla. Zatím to vypadá tak, že bitý nebitého nese a nést nepřestane. 

Pokud si pomyslíte, že to je vrchol ve zneužívání solidarity mezigenerační i intragenerační v tzv. sociálně vyspělých státech, pak Vás mohu ujistit, že tomu tak není. Existuje ještě horší příklad popření solidarity mezi lidmi. Je jím otevřený boj proti solidaritě.  Vedou jej homosexuálové s výjimkou těch, kteří se aktivně podílí na výchově dětí např. svých bisexuálních či transsexuálních partnerů.  

Homosexuálové a jejich neprávem vzrůstající vliv ve společnosti.

Proč vzrůstá vliv homosexuálů ve společnosti neprávem? Protože ti občané, kteří neinvestovali do výchovy dětí nejméně 1 milion 440 tisíc korun, tj. do plnoletosti dítěte, okrádají v důchodovém věku právě rodiče o jejich dividendy z investic do výchovy dětí (tj. čerpají neprávem z odvodů sociálního pojištění dospělých úplně cizích dětí peníze, ze kterých jsou přímo financovány starobní důchody v I. důchodovém pilíři). V případě homosexuálů je to 99,9% jedinců při porovnání jejich počtu s počtem dětí, které vychovávají. Vyčísleno částí daní použitých na výchovu dětí těch druhých (400 000 Kč) a vztaženo k průměrnému čerpání starobního důchodu podle aktuální doby dožití (2 000 000 Kč), jedná se o neoprávněné čerpání v průměrné výši 1 milion 600 tisíc korun na jednoho homosexuálního starobního důchodce. Současné aktuální ztráty na důchodovém účtu způsobené homosexuály lze vyčíslit. Při údajné frekvenci výskytu 4 % homosexuálů v populaci a zohlednění vkladu ne-rodičů homosexuálů z daní přerozdělených na výchovu dětí těch druhých, je výpočet následující: [(4 % z 350 miliard korun) – 20 %] = 11 miliard 200 milionů korun ročně. Je to částka, kterou aktuálně přispívají rodiče dětí v důchodu svým vrstevníkům – homosexuálům každoročně na jejich důchody. Tím jsem ale zatím nezdůvodnil otevřený boj proti solidaritě ve společnosti.

Otevřený boj proti solidaritě vedou homosexuální aktivisté tím, že prosazují své, jak jsem již doložil, ekonomicky zcela neodůvodněné nároky spojené navíc s otevřenými útoky proti heterosexuálním rodinám vychovávajícím děti.  Jedná se o útoky na úrovni národní, mající povahu legislativních kroků, které mají imitovat rodinný status pro homosexuály. Dále to jsou pochody hrdosti, lépe řečeno pochody pýchy jako ostentativní presentace homosexuálních jedinců ve smyslu jejich výjimečného postavení ve společnosti.

Postavení homosexuálů ve společnosti je vskutku výjimečné. Jak jsem doložil, homosexuálové na společnosti a tím na solidaritě parazitují (s výjimkou těch co se přímo podílí na výchově dětí). Homosexuálové jako důchodci ve velkém rozsahu okrádají právě rodiče vychovávající děti, tj. ty, kterými veřejně opovrhují snažíce se současně o jejich zničení ve smyslu lidském, společenském a jak jsem doložil také finančním. Na mezinárodní úrovni se jedná v poslední době o útoky homosexuálních aktivistů na heterosexuální rodiny s dětmi v Evropském parlamentu. 

Jde konkrétně o návrh euro poslankyně Ulrike Lunackové  "Plán EU proti homofobii a diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity".  Evropský parlament, v případě schválení plánu U. Lunackové, by požadoval po členských státech aplikaci dvojího metru: neomezenou svobodu slova pro homosexuální komunitu a omezenou svobodu slova pro možné kritiky. Návrh neobsahuje žádnou ochranu práva na svobodné rozhodování, práva rodičů na výchovu svých dětí a ochranu dětí před homosexuální propagandou nebo práva na výhradu svědomí. Uvedeným „Plánem EU“ může být omezena dokonce svoboda podnikání. Více na adrese: https://email.seznam.cz/#inbox/20686.  

 

Ivo Patta

V Měchenicích 22. ledna 2014

 

Klíčová slova: homosexuálové
1221 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Čtěte také

euPortal.cz

Stoupenci přestěhovaní Afričanů a muslimů do Evropy a podporovatelé uprchlíků tvrdí, že příliv masy uprchlíků prospěje naší ekonomice. Tady jsou jasná faktaV čele této země dnes stojí jako premiér člověk, který je v kauze OKD přímo odpovědný za miliardový tunel stoletíKonvička, Okamura, Lidinský a spol. se rvou mezi sebou a muslimové v pražské mešitě se zatím modlí za to, „aby Alláh nechal zvítězit islám“ a pokračuji dál v posilování svého vlivuTo je opravdu nehoráznost, a to tím větší, že zaznívá právě z úst papeže... Je lépe poslouchat Boha než lidi (papeže)Začínají u lidovců pukat obruče havlistického parazita? Tajemství cesty Bělobrádka do USA, jeho setkání s vlivným svobodným zednářem a Herman, Gabal a čarodějové z B'nai B'rith

euServer.cz

Česká televize a nová totalita. Politické síly, které nesouhlasí s imigrací, jsou prý xenofobní, islamofobní, koketují s fašismem a nejspíš jsou placeny Putinovým Ruskem...Já, Michael Kocáb, osobně budu zabraňovat tvrobě spočívající ve skrytých invektivách vůči kulturní politice KSČ a socialistickému způsobu života...

ePortal.cz

Toto ministerstvo by se mělo zrušit!Mimořádně odporná záležitost. Doufejme, že se Merkelová dívá

Eurabia.cz

Lukáš Lhoťan: Rakouské prezidentské volby již teď rozhodli muslimové a do budoucna bude jejich vliv růstOrbán: Soros je onou temnou silou v pozadí, která podporuje imigraci

FreeGlobe.cz

Halík patrně zešílel! Vede dialog s neživým kusem dřeva! Pokud nechcete ztratit poslední iluze o svém guru, tak se na to nedívejte (+ video)Jak pornoherec Janda šmíruje nezávislé portály. Explicitní pikantní podrobnosti

Nezdravi.cz

Bruselská ruleta zvaná TTIP: Jedovaté pesticidy stále i u nás. Hrátky evropských vládců s našimi životy i peněženkami. Kdy nám zakážou i plevel? Něco ještě v rukou přece jen mámeLži ze strany evropských byrokratů o glyfosátu jsou příkladem, že stále více občanů žádá úplný odchod z EU

ParlamentniListy.cz

Prezident Zeman v nejlepší formě: Pouťový cirkus bývalého pornoherce. Kalousek bude běhat po Vysočině se špendlíkem. Kdo je to ten Horáček? Proč si ti Američané převážejí na východ tolik techniky? Nepřátele odradíme, ujistil nás velitel jejich jednotky ve Vyškově
Články autora
Průzkum
Islám Je podle Vás islám zločinnou a zločineckou ideologií?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď
Doporučujeme
Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění