Vyvolá přijetí eura inflační šok?
Návrhy, aby v České republice bylo co nejrychleji zavedeno euro jako (nad)-národní měna, nemusí být jen snahou toho nebo jiného autora o vlastní zviditelnění, ale mohou být také způsobeny nedostatečným domyšlením všech souvislostí a důsledků takového kroku. Přechod od koruny k euru přece nespočívá jen v tom, že se všechny korunové platby vydělí třiceti či že na platných bankovkách nebude podepsán guvernér ČNB.
Přejít k zavedení eura jako české měny je technicky možné použitím argentinské cesty - prostě takový krok uzákonit a změnit ČNB na pouhý "currency board". V Argentině se tento experiment neosvědčil a krize, kterou vyvolal, ještě neskončila.
Druhou, a to standardní cestou, je po vstupu do EU alespoň dva roky počkat, dodržovat vyhlášená pravidla finanční stability a pak vstoupit do Evropské měnové unie (EMU). K tomu by mohlo dojít někdy v roce 2006 či 2007. Také je možné si celý krok ještě rozmyslet, avšak pouze před vstupem do EU, protože již tímto vstupem se zavážeme vstoupit i do EMU.
Mezi přínosy přechodu k euru se nejčastěji uvádí, že český občan při cestách do západní a jižní Evropy nebude muset směňovat koruny za jinou měnu. Podniky se při exportu a importu na evropských trzích vyhnou měnovému riziku (ale ne dalším tržním rizikům). Asi se sníží nebezpečí měnové krize, protože euro by mělo být vůči čistě měnovým krizím odolnější. Bude však tento krok přínosem pro ekonomickou prosperitu ČR, pro překonání jejího ekonomického zaostávání? Asi si nikdo nemyslí, že přejmenováním měny převezmeme např. i německé platy a lucemburskou životní úroveň!
Již vstup do EU je podmíněn tím, že se Česká republika vzdá části své suverenity. Nebude sama moci provádět zásahy na vnitřním trhu (třeba zachraňovat báňský a hutní průmysl), podporovat vývoz či brzdit dovoz cly nebo jinými finančními nástroji, provádět vlastní zemědělskou a možná i energetickou politiku atd. Českým výrobkům se neotevře zemědělský a potravinářský trh, českým pracovním silám trh práce. České zákonodárství bude ve všech významných otázkách podřízeno různým direktivám a směrnicím orgánů EU, dosud ani přímo nevoleným. Vstup do Evropské měnové unie (EMU) znamená, že ČR nebude provádět vlastní měnovou politiku a že i její pravomoci při provádění fiskální politiky budou značně omezeny. Je to přínos, nebo naopak nutné zlo spojené s přijetím eura?
V současné době a v krátkodobém výhledu se cenové úrovně i jednotlivé cenové relace na trzích zboží i práce mezi Českou republikou a zeměmi EU značně liší, ať již je přepočítáváme měnovým kursem nebo podle parity kupní síly. Náhrada koruny eurem musí proběhnout v nějakém číselném poměru: pokud by se tento poměr blížil poměru kupní síly měnové jednotky na trhu spotřebního zboží a služeb, znamenalo by to "zpevnění" kursu koruny a tedy pohromu pro české vývozce, pokud by se odehrál na úrovni měnového kursu, byl by to signál k růstu cen a mezd na úroveň sousedních zemí, přičemž tento růst by byl spojen se vzestupem nezaměstnanosti obdobně, jako tomu bylo v bývalé NDR po sjednocení se SRN. Inflačním jevům by nebylo možno čelit měnovou politikou, protože ta by byla pro celou EMU jednotná a většina EMU bude mít jiné problémy. A čelit jim fiskální politikou je nepředstavitelně obtížný úkol, zejména politicky neprůchodný.
Již dnes se ozývají odborářské sliby, že vstup do EU povede k růstu mezd. Jistě ano, avšak za cenu celkového inflačního vývoje, který povede ke snížení reálné hodnoty vkladů v bankách, hodnoty plnění pojišťoven, zejména ze životního či důchodového pojištění, či hodnoty starobních důchodů, pro jejíž udržení nebude mít státní rozpočet dost zdrojů. ČNB se bude snažit takový inflační šok odsunout až na dobu po vstupu do EMU, kdy se stane jen pobočkou Evropské centrální banky a za měnový vývoj v ČR přestane zodpovídat.
Převzato z www.AAAWebPages.cz