Kapitalismus a globalizace
V mnoha zemích světa, zejména na starém kontinentě, je sociální stát považován za velký výdobytek moderní doby. Jeho zastánci však zároveň naříkají nad rostoucími rozdíly mezi společenskými vrstvami. Vinu přičítají neřízené globalizaci, liberalizačním a restriktivním opatřením. Protagonisté sociálního státu jej vnímají jako jakousi nápravu kapitalismu, který je sám o sobě podle nich nespravedlivý. Je tomu však skutečně tak?
Kapitalismus je systém, ve kterém prostřednictvím ekonomických vztahů probíhá intenzivní sdílení znalostí a směňování zboží. Jak od dávných dob postupoval čas, lidé začali žít ve stálejších komunitách a objevili jako směnný prostředek peníze. Tím se mohli začít specializovat na tvorbu určitého produktu nebo okruhu produktů a ostatní produkty získávat směnou. Specializací a uplatňováním nových poznatků mohl člověk zvyšovat efektivitu své produkce a získávat tak možnost uspokojovat více svých přání. Pokud byl zájem o produkty velký, angažoval výrobce či poskytovatel služeb (pro jednoduchost se dále omezíme pouze na výrobce) další pracovníky, kteří s ním své dovednosti a čas směňovali za peníze. Výrobce tím získal možnost uspokojit více zájemců o své produkty a ještě více zvýšit svůj materiální status. Kdo za této situace jak prospívá? Výrobce vyšším ziskem, pracovníci možností výdělku a zákazníci naplněním svých zájmů. Tedy všichni zúčastnění. Každý za této situace může uspokojovat více svých přání než před ní. Přirozeným vývojem se z těchto „dílen“ vyvinuly větší a větší podniky, které zmíněné funkce plnily více a více. V porovnání s dnešní dobou byla samozřejmě bída řadového dělníka například během průmyslové revoluce v 19. století nesnesitelná. Je však třeba uvažovat, že každý dělník měl možnost se stát živnostníkem, založit si svou malou dílnu nebo podnik a hlavně, že jeho alternativou vůči bídným podmínkám v továrně byly ještě bídnější podmínky jinde. Jinak by se pro práci v továrně nerozhodnul.
Hospodářský život v předprůmyslovém světě měl své limity. Prospívání všech výrobců je v každé době determinováno poptávkou po jejich produktech a jejich schopnostmi dodat potenciálním kupcům dostatek informací o svých výrobcích. Tyto limity plynuly z možností soudobých dopravních a komunikačních technologií a velikostí dalších bariér. Ve středověku a dříve byly dopravní technologie velmi chabé a komunikační technologie v podstatě neexistovaly. Dalšími bariérami byly zejména lupiči na obchodních cestách, dnes jsou to například dovozní a vývozní cla. Tak jak se vyvíjely dopravní technologie a možnosti přenosu informací, rostl územní záběr podniků. Významný vliv samozřejmě měl i společenský vývoj. Postupem času se zlepšovala řada faktorů, například velmi důležitá ochrana vlastnických práv. Bouřlivý rozvoj informačních a komunikačních technologií v posledních letech, doprovázený řadou možností rychlé a relativně levné dopravy, způsobuje stále větší provázanost jevů. Právě tomu obvykle říkáme globalizace. Produkty včetně informací o nich lze uplatňovat na mnohem větším území. To nehovoře o nových způsobech obchodování pomocí rozsáhlých počítačových sítí. Z celého procesu mají prospěch nejen vlastníci podniků a jejich zaměstnanci. S rostoucí prosperitou podniků rostou i jejich daňové odvody, čímž může docházet k rozšiřování a zlepšování služeb veřejné správy. Z toho mají v konečném důsledku prospěch všichni. Protože podniky svou existencí časově přesahují i několik lidských generací, vzniká dojem, že pozdější vlastníci nespravedlivě tyjí ze svých zaměstnanců. Avšak na začátku každého podniku byla malá dílna a šikovný živnostník, jenž podnik rozmnožil a předal svým potomkům nebo jej prodal. Po celou dobu existence podniku s ním zaměstnanci uzavírají dobrovolné smlouvy o směně svých znalostí a času za mzdu. Uzavírají je, protože všechny alternativy k uzavření těchto smluv jsou pro ně horší.
Dnes kapitalismus v čisté podobě nenalezneme asi nikde na světě. Spíše se setkáváme s různými podobami sociálního státu, pro který jsou typické široké veřejné služby, rozsáhlá sociální síť a ochranářské právo. To vyvolává nemalé nároky na zdanění podniků, živnostníků, ale i zaměstnanců. Složitá byrokracie a složité právní prostředí vyvolávají vysoké administrativní náklady. Nadměrná ochrana zaměstnanců a regulace trhu s bydlením jsou další faktory, které v podstatě znemožňují fungování trhu práce. Vysoké provozní náklady a zdanění podniků, obava z rizik spojených s přijetím špatného zaměstnance, kterého příliš ochranářské pracovní právo brání vypovědět, minimální mzda a další „výdobytky“ sociálního státu zabraňují podnikům tvořit nová pracovní místa. Právě sociální stát je tak příčinou sociální stratifikace, kterou socialisté považují za nespravedlivou. Početní levicoví politici však přesto prosazují zdánlivá řešení ze socialistických dílen namísto skutečných řešení, která často bolí, ale dlouhodobě jsou jediná účinná. Socialistická řešení se totiž mnohem lépe prodávají v médiích. Zejména v prostředí sociálního státu funguje zhoubný mechanismus, kdy voliči ve volbách hlasují pro své výhody na úkor státní pokladny. Tím jsou v politickém prostředí posilovány proudy, které prosazují politiku korumpující voliče slibováním výhod, dávek a jiných výdajů. V globalizujícím se tržním prostředí je řešením postupná demontáž sociálního státu a respekt k přirozeným tržním mechanismům. Stejně jako existuje veřejný zájem, najdeme důvody i pro existenci systému sociálního zabezpečení. Ovšem takového, který je racionální, nedemotivující a který nepodporuje závislost na sociálních dávkách.
V popsaném mechanismu ekonomiky nenalezneme nespravedlnost. Iluze nespravedlnosti vzniká během času, kdy se některé podniky stávají velkými. Skutečná nespravedlnost se objevuje až se zaváděním nástrojů sociálního státu, které zkreslují, někdy i znemožňují, přirozenou distribuci bohatství v kapitalismu. V kapitalismu má více zaměstnanec, který do podniku přináší více znalostí a směňuje s jeho vlastníkem více svého času. Ještě více má samozřejmě vlastník podniku, protože se navíc musí potýkat s riziky trhu, musí být schopen nalézat mezery na trhu a vést podnik k co největší efektivitě. Ochota přijímat nejistotu se přirozeně odráží v příjmech. Člověk může zpravidla volit mezi jistotou zaměstnaneckého poměru bez rizik trhu nebo nejistotou poptávky a potenciálně vyšším výdělkem.
Výzvám globalizace lze čelit jedině vytvořením prostředí přátelského pro individuální ekonomické aktivity. To znamená nadměrně nezatěžující a jednoduchou daňovou soustavu, minimální byrokracii, minimum protekcionismu, pružné pracovní právo, kvalitní právní prostředí, dostatečnou úroveň bezpečnosti a kvalitní justici. Snahy o vylepšování sociálního státu nikam nevedou, jen prodlužují agónii. Negativem globalizace je snad pouze to, že usnadňuje také přiblížení a přenos bezpečnostních hrozeb. Ale to je jiné téma.
Robert Kotzian, Starosta městské části Brno-Bohunice, předseda místního sdružení ODS Brno-Bohunice, předseda Občanského konzervativního klubu
www.okk.cz