Antisemitismus se v Evropě opět nosí
Příčinou většiny konfliktů ve světě je americká podpora Izraele. To v týdnu, kdy iránský prezident vyzval k „vymýcení Izraele z mapy“, prohlásila britská labouristická poslankyně Clair Shortová, někdejší ministryně pro mezinárodní rozvoj, než z Blairovy vlády odešla na protest proti invazi Iráku.
Rozumějme jasně a do důsledků, co paní poslankyně říká: Kdyby Izrael neměl podporu Ameriky, byl by už dávno smeten z mapy a na celém světě by byl mír, protože všechny národy jsou mírumilovné a mají se rády, kromě těch věčně válkychtivých Židů, bez nichž by nikdo s nikým kvůli ničemu neválčil.
V Norsku zase dokáže spisovatel Jostein Gaardner, autor světoznámého románu „Sofiina volba“, napsat v předním deníku Aftenposten tuto poetickou tirádu:
„Už neuznáváme stát Izrael. Kéž duch a meč smete apartheidové zdi Izraele. Stát Izrael neexistuje. Je teď bez obrany, bez kůže.“
Řada evropských organizací podává žaloby z válečných zločinů na izraelské důstojníky a politiky a varuje je, ať nenavštěvují Evropu, nebo budou zatčeni.
Bylo jen otázkou času, kdy se „legitimní kritika izraelské politiky“ přemění ve starodávný osvědčený antisemitismus. Už jsme se přes tu hranici přehoupli. Stalo se to ve dvou pozvolných fázích. V té první, která trvá už nejméně deset let, se kritika Izraelské politiky proměnila v otevřené nepřátelství vůči samotné existenci židovského státu. Probíhalo to nenápadnou salámovou taktikou dezinformací a záměrných lží, opakovaných tak často, až je celý svět začal vnímat jako fakt. Jejich hlavním propagátorem na Západě je tentokrát vedle tradičních neonacistů především politická levice, a to nejen ta extrémní, nýbrž i ta intelektuálně liberální, „středo-levá“, která dnes diktuje tón evropských médií. Propaguje v nich obraz Izraele jako rasistického a fašistického státu a jeho demokraticky volené (a odvolatelné) politiky označuje za válečné zločince. Zároveň sympatizuje s totalitními hrůzovládami těch nejnechutnějších režimů, které jsou v konfliktu s Izraelem, nebo je přinejmenším přehlíží, zlehčuje, nebo vysvětluje chováním Izraele a Ameriky. Nedělá to ani tak z lásky k nim jako z nenávisti k Izraeli.
Že tato propaganda už není jen politická kritika, nýbrž čistý antisemitismus, si můžeme ověřovat touto sadou jednoduchých otázek:
1. Soudí Izrael podle přísnějších měřítek než jiné státy?
2. Obviňuje Izrael z porušování mezinárodních dohod, rezolucí a práv, a zároveň zamlčuje porušování na straně jeho nepřátel?
3. Zveličuje rozsah izraelských akcí a zároveň zmírňuje informace o akcích nepřátel Izraele?
4. Zamlčuje, že izraelská armáda má ze všech armád na světě nejpřísnější instrukce na minimalizaci civilních ztrát, a to na úkor životů svých vojáků, a že Izrael je spolu s Británií a Amerikou jediný stát, jehož soudnictví trestá v armádě porušování zákonů i vůči nepříteli v době válečného konfliktu?
5. Zdůrazňuje každý sebemenší šrám na izraelské demokracii a zároveň zamlžuje krutá fakta o sousedních režimech?
6. Klade Izrael mezi mimořádné porušovatele lidských práv, třebaže ve srovnání s ostatními státy světa patří mezi tu dvacítku nejhumánnějších?
7. Překrucuje historická fakta o vzniku židovského státu, aby zpochybnila jeho právo na existenci?
8. Zveličuje škody způsobené palestinským Arabům založením Izraele a zamlčuje škody způsobené Židům vyhnaným z arabských zemí?
9. Zamlčuje, že většina arabských a islámských zemí ve svých médiích, kultuře a školství šíří ten nejvulgárnější antisemitismus od doby nacismu?
10. Přirovnává Izraelce k nacistům a jejich nepřátele k obětem holocaustu?
Podle těchto měřítek můžeme dnes z antisemitismu podezírat nejméně polovinu evropských médií a akademických institucí, které dnes tak rády vylučují izraelské akademiky z mezinárodních konferencí a vědeckých institucí. A 60 procent evropských občanů, kteří v sondážích veřejného mínění označují Izrael za největší hrozbu světovému míru. Nebýt Izraele, neohrožoval by Evropu islámský terorismus. Kéž by, ó kéž by jen nebylo toho Izraele.
Jakmile uspěla první fáze a démonizace židovského státu se stala legitimní samozřejmostí, nastala vhodná doba přenést údajné hříchy židovského státu na všechny Židy. Nadávat na Židy protože podporují Izrael (rozumějme protože jsou Židé) – a téměř z jakýchkoli jiných důvodů – se už v západní Evropě opět pokládá za bontón, zvlášť v kruzích intelektuálních a akademických. Ty pak, aby mohly dokázat, že nejsou antisemitské, oslavují známé Židy kritizující Izrael, jako jsou laureáti všelijakých cen Chomsky nebo Pinter.
Neskrývané projevy antisemitismu nedávno prudce vzrostly na německých univerzitách a židovští akademici a známí intelektuálové dostávají nenávistné antisemitské e-maily, které se odesilatelé už nebojí podepsat pravými jmény, neboť policie je nestíhá. Antisemitismus, donedávna nepředstavitelný v Itálii, projevuje i čím dál větší počet vzdělaných Italů. Při jedné nedávné party plné Italů jsem se v živé debatě o krizi italského filmu najednou od jednoho italského akademika dověděl, že laureát Oscara Život je krásný není pravá italská kinematografie nýbrž merda giudea čili doslova židovská sračka.
Mein Kampf – důsledně zakázaný v Německu – se stává bestsellerem v mnoha zemích, nejnověji v Turecku, kde se nedávno stal třetí nejprodávanější knihou. Vraždění Židů je součástí školních osnov už nejen v arabských zemích, nýbrž i v Pákistánu. Internetový antisemitismus za poslední rok vzrostl o 25 procent a Wiesenthalovo centrum zaznamenalo okolo 5.000 internetových antisemitských stránek. Ve Francii se už plundrují synagogy. Hřbitovy se znesvěcují i v Británii, která zaznamenala v uplynulém roce dvacetiprocentní vzrůst fyzických útoků na Židy nebo židovský majetek.
Donedávna si Češi mohli gratulovat, že patří mezi ty národy civilizovanější a nedají se k bigotní nenávisti snadno vyhecovat několika desítkami antisemitů, kteří si rádi tu a tam zapochodují s pochodněmi, zademonstrují před německým velvyslanectvím proti zatčení antisemitského publicisty za trestný čin osvětimské lži, nebo někde na internetu vynadají nějakému židovskému spiknutí nebo nějakému verši z Talmudu. Možná jim v genech zůstávala vzpomínka, že perzekuce Židů je vždy předehrou k perzekuci všeho svobodného, humánního a osvíceného.
Už to přišlo i sem. Obchodnici, kterou podvedl rusko-izraelský stavební podvodník Moše Rabinovič, „okradli Židi“. Zloději pro ni jsou – „no tak dobře, ne úplně všichni Židi, ale každopádně všichni židovští obchodníci“. Zakládat stát Izrael byla tudíž chyba a celý arabský terorismus je následek židovské – a taky ještě americké a britské, aby to neznělo antisemitsky – krutosti vůči Arabům. Někdo vám napočítá za něco vysokou cenu, a je to „židák“ – i když není. A když se v Praze vyhlásí antiteroristická pohotovost, mohou za to „ti židáci, kvůli kterým to musíme všecko platit ze svých daní.“
A už tu Evropu alespoň v něčem doháníme.
autor je spisovatel a publicista, čestný předseda redakční rady www.EUportal.cz
vyšlo v knize Evropa snů a skutečností, Baronet 2007