Franco Frattini představil 6. června jménem Evropské komise návrh, dle něhož by se měla centralizovat imigrační a azylová politika v Evropské unii. V jednotlivých státech totiž zatím platí různá pravidla pro poskytnutí azylu a imigranté se stěhují za lepšími podmínkami. Státy, které poskytují azylantům výhodnější podmínky, jsou pak jimi přehlceny. Je to de facto opačný efekt daňové konkurence, protože nízké daně vedou k pozitivnímu přílivu kapitálu, zatímco vysoké sociální dávky pro imigranty vedou k vysoké imigraci přistěhovalců.
Záměrem návrhu Evropské unie je de facto přerozdělovat azylanty do různých členských zemí EU, protože státy jako Francie, Německo či Británie po evidentním selhání politiky multikulturalismu, politické korektnosti a masové imigrace jsou jimi již dosti nabaženy a především zahlceny. V zájmů těchto států je totiž přenášet své problémy s nepřizpůsobivými imigranty pod záminkou „solidarity mezi státy“ především na nové členské země, které zatím neprovozují sebevražednou imigrační politiku.
Stávající imigrační politika v některých západních státech Evropy vede k tomu, že imigrantské komunity přebírají celá města, začínají uplatňovat své zvyklosti jako právo šáría a prostřednictvím demografické exploze své populace, a tím pádem i zvýšením vlivu imigrantského elektorátu, se pokouší díky volební proceduře zavést zákony neslučitelné s liberálně-demokratickými hodnotami. Existuje zde podobná snaha, která byla úspěšná v Německu třicátých let: demokratickou procedurou byla zrušena ústavní demokracie jako způsob vlády a nastolena vláda totalitní NSDAP.
V západních státech postupně dochází k tomu, že z původních rodilých občanů těchto států se stávají občané druhé kategorie, kteří musí ustupovat díky politické korektnosti zájmům a požadavkům imigrantů. Z Británie se tak postupně stává Nový Pákistán, z Německa Nové Turecko a z Francie Nová Arábie. Díky ultralevicové ideologii multikulturalismu je zde naprosto převrácena logická zásada, která praví, že by se nově příchozí měl přizpůsobit hostitelské zemi a jejím zákonům a tradicím, a ne naopak.
Islamizace Evropy
Velmi znepokojivým je také především Francouzi iniciovaný a podporovaný projekt Eurábie, který popsala ve své stejnojmenné knize egyptsko- židovská autorka Bat Ye’or (u nás tuto knihu příznivě recenzovali Benjamin Kuras a Josef Mlejnek). Tato kniha pojednává o politice elit evropského společenství, která vede k cílené islamizaci Evropy prostřednictvím masové imigrace a politiky multikulturalismu. To vše výměnou za to, že islámské země podporují Francouzi prosazovanou antiamerickou politiku Evropské unie a stabilně dodávají Evropě ropu.
V souvislosti s členstvím České republiky v schengenském systému a snahami EU centralizovat imigrační politiku, je tedy nutně ohrožen i tzv. societální čili společenskýsektor bezpečnosti České republiky. V případě, že by Evropská unie nařídila České republice přijímat imigranty, zvyšuje se pro Českou republiku nebezpečí terorismu či etnických konfliktů a se snahou imigrantů zavádět své zvyklosti, jak k tomu již dochází v západní Evropě, může být ohroženo i liberálně demokratické státní zřízení. Historie již totiž několikrát ukázala, že pokud na území státu nacházejí občané, kteří sice oficiálními občany státu jsou, ale necítí se být příslušníky politického národa (např. příslušníci etnické či jiné menšiny atd.) a necítí loajalitu k zemi a státu, může to znamenat pro stát velké bezpečnostní riziko, možnost rozpadu nebo vnějšího vměšování. Toto se ukázalo v případě sudetských Němců, kdy se zdánlivě vnitřní záležitost státu, stala otázkou zahraniční. Podobné problémy může v současnosti vyvolat masová imigrace a multikulturalismus, protože nově příchozí přistěhovalci z diametrálně odlišných civilizačních okruhů mají problémy stát se loajálními příslušníky politického národa, jak ukázaly např. bombové útoky v londýnském metru a reakce muslimských imigrantů na papežův projev či karikatury proroka Mohameda.
Byrokratická nadvláda
Centralizace azylové politiky je samozřejmě i v zájmu nedemokratické byrokratické nadvlády bruselských úředníků, kteří zvyšují svou moc na úkor demokratické kontroly občanů v členských státech, kteří by po neblahých zkušenostech s imigranty příliv nových imigračních vln vůbec nepřipustili.
Společně se vstupem České republiky do schengenského systému a tlakem z Bruselu na sjednocování sociálních politik hrozí, že imigranté již nebudou zůstávat v západních zemích štědrých na sociální dávky, ale díky tomu, že jim budou stejné dávky zaručeny ve všech členských státech EU, se budou stěhovat i do nových členských států jako Česká republika. Navíc, pokud budou pro jednotlivé země určeny díky zásadě „solidarity“ kvóty, není vůbec šance se negativnímu fenoménu masové imigrace vyhnout.
Stojí nám volný pohyb osob a členství v Evropské unii a v schengenském systému za to, abychom ztratili postupně kontrolu nad tím, kdo se na našem území nachází a kdo zde bude žít? Chceme, aby Českou republiku ovládli imigranté z nám nepřátelských civilizačních okruhů, stejně jako se to stane zhruba za čtyřicet let v některých západoevropských státech? Chceme, aby se základním ústavním principem České republiky a Evropy stalo právo šáría?
Lukáš Petřík, šéfredaktor www.EUportal.cz
Vyšlo v Newsletteru Centra pro ekonomiku a politiku červenec 2007 pod názvem Centralizace azylové politiky