"Homosexualita je smrt, já volím život"
Podstatnou část svých posledních červnových Událostí, komentářů věnovala ČT tíživé situaci homosexuálů, kteří trpí neporozuměním až nenávistí svého okolí do té míry, že páší sebevraždy.
Navodit dojem, že ve společnosti je cosi nezdravého, "homofobie", a že to zdravé, homosexualitu, je třeba bránit a chránit, bylo smyslem pořadu, který vyvrcholil vystoupením lidské bytosti označené jménem Olga Pechová.
Ve stejné době na jiném místě...
...vystoupil bývalý editor magazínu Young Gay America Michael Glatze, jenž díky Bohu už homosexuálem není. Svým bývalým kolegům zanechal vzkaz:
HOMOSEXUALITY IS DEATH, AND I CHOOSE LIFE
"Homofobie představuje soubor předsudků a agresivních vzorců, které se do jisté míry objevují v téměř jakékoliv společnosti. Jedná se o podobně univerzální jev, jako je etnická, náboženská či rasová nenávist, přičemž jeho jednotlivé formy se mohou značně odlišovat. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že nepřátelství vůči gay lidem je možné do jisté míry ovlivnit osvětou, jako je tomu v případě jiných sociálně patologických jevů," uklidňuje bytost nesoucí jméno Olga Pechová.
Osvětou proti patologii. Za peníze koncesionářů ČT. Kulturní válka proti vlastní kultuře a vlastnímu národu, to je to, oč tu běží. Každý odpor je marný, říkají Borgové z Evropské komise. A Poláci už vědí své.
"Většina lidí se stále ještě domnívá, že homosexualita je v souvislosti se značným poklesem heterosexuálních zájmů abnormální, a to navzdory přetrvávajícímu bombardování propagandy o normálnosti ze strany ignorantních a moderních sociálních a politických ideologů, kteří ovládají média, politiku a větší část akademického světa. Jestliže společenská elita naší doby ztratila zdravý lidský rozum, neplatí to o širokých vrstvách obyčejných lidí. Nejlepší odpovědí na překvapivou otázku mnoha z nich, jak je tedy možné, že by se intelektuálové mohli domnívat, že homosexualita je normální, je snad poznámka George Orwella, že totiž urcité myšlenky "jsou tak pošetilé, že jim mohou věřit jen intelektuálové".
Není to žádný objev: mnoho známých vědců z třicátých let 20. století byli přívrženci národně-socialistické ideologie (nacismus). Mnozí se přizpůsobují davu, což způsobuje, že z nedostatku síly charakteru a ze strachu obětují svuj nezávislý úsudek, aby "k tomu nepatřili". Když je někdo vyhladovělý, ale zároveň přitom potravu se strachem odmítá, víme, že trpí poruchou (anorexia nervosa). Když někdo nepociťuje soucit při pohledu na trpící lidi nebo se dokonce z jejich utrpení
těší, a přitom je sentimentální, když vidí opuštěné koťátko, oznacíme to za emocionální poruchu (napr. psychopatie) atd.
Když však dospělý není schopen být eroticky vzrušen opačným pohlavím, a přitom nutně vyhledává partnery stejného pohlaví, byla by taková neexistence sexuálního instinktu "zdravá"? Nebyla by pak pedofilie zrovna tak normální ("ano", ríkají nám již zastánci této "orientace"!)? A exhibicionismus? Gerontofilie (být přitahován starými lidmi)? Fetišismus (dámský střevíc je příčinou sexuálního vzrušení, k tělu ženy je však člověk lhostejný)? Voyerismus? Dalším bizarním úchylkám se nebudu věnovat.
Militantní homosexuálové chtějí veřejnosti namluvit, že jsou normální, pričemž ze sebe dělají obět diskriminace. Místo argumentů a rozumových důkazu hrají na city a chtějí vzbudit soucit. Tím ukazují, že jsou si jaksi vědomi logické slabosti svého postavení. Jejich prudká emocionalita je zčásti pokusem kompenzovat nedostatek rozumových důvodů. S lidmi, kteří mají takovou myšlenkovou orientaci, je věcná diskuse témeř nemožná, protože se zdráhají naslouchat jinému názoru. Veří tomu ale sami, hluboko ve svém srdci?
Někdy se jim podaří svůj mučednický obrázek přenést na druhé, např. na své matky. V jednom německém měste jsem potkal skupinu rodičů homosexuálu, kteří se spojili v boji za "práva" dětí. Svou argumentací a iracionálním pobouřením se projevily zejména nekteré matky, když si stežovaly a obviňovaly o nic méně než jejich synové (a dcery). Takový jev je pochopitelný na základě skutečnosti, že mnohé matky (a otcové) homosexuálních detí jsou neurotici, tedy podléhají právě tak sklonu stěžovat si, a ztotožnili se s údajnou obětní rolí svých dětí. Někteří by se chtěli tímto způsobem nevědomky pokusit napravit chyby a nedostatky ve výchově," píše Gerard J.M. van den Aardweg ve své Terapii homosexuality.
NARTH.
???
P.S.: Z maďarské televize....
převzato z http://vpravo.blog.cz/