Středoevropská spolupráce jako hráz proti Německu, Rusku a islámu ze západní Evropy
Vážení přátelé, dámy a pánové,
jsem potěšen, že zde dnes mohu být s Vámi na konferenci o spolupráci států středovýchodní Evropy situovaných mezi Německem a Ruskem.
Jsem rád, že přátelství a potřebu spolupráce českého i polského národa stvrdili náš prezident Klaus a polský prezident Kaczynski při nedávné státní návštěvě hlavy našeho státu v Polsku.
Dámy a pánové, dovolte mi, abych se dříve, než přejdu k hlavnímu tématu dnešní konference, dotknul aktuálních politických otázek. Nelze nezmínit výsledky bruselského summitu, který zachoval základní podstatu nedemokratické a centralistické evropské ústavy. Pro euroskeptiky a eurorealisty byl tento summit Pyrrhovým vítězstvím. Bohužel mi nezbývá než vyjádřit zklamání nad postojem polské delegace, do které jsem ohledně blokování centralizačních snah eurofanatiků vkládal velké naděje. Stejné zklamání ovšem musím vyjádřit i stran chování české delegace v čele s českým premiérem Mirkem Topolánkem za ODS. Dříve eurorealistická ODS totiž začíná stále více uplatňovat appeasement vůči evropským centralizátorům. Jsem proto potěšen, že se alespoň český prezident Václav Klaus na rozdíl od premiéra Topolánka drží původních konzervativních a euroskeptických postojů ODS. Naším úkolem je nyní tlačit na naše politiky, aby nová evropská reformní smlouva neprošla v našich parlamentech. Doufám, že Liga polských rodin se bude snažit přesvědčit své koaliční partnery, aby proti nové smlouvě hlasovali. Stejně tak my se pokusíme o totéž u pravicových poslanců ODS.
Nyní bych již přešel k dnešnímu tématu spolupráce středoevropských států v prostoru mezi Německem a Ruskem. Naše státy spojují podobné, většinou neblahé historické zkušenosti. Často jsme se nevyhnuli okupaci našich zemí Německem a Ruskem, které mají nadále velmocenské a hegemonické ambice. Německo se snaží ovládnout Evropu prostřednictvím spolupráce s Francií. Když se nepodařilo ovládnout Evropu ani Napoleonovi, ani Hitlerovi, řekli si Němci s Francouzi, proč to nezkusit spolu a nevytvořit superstát stojící proti Spojeným státům americkým . Současný vývoj v Evropské unii, jejíž členy Česká republika, Slovenko, Polsko a tři pobaltské státy jsou, tento trend jasně ukazuje. Podobně varující jsou i současné kroky Ruska s jeho snahou omezit suverénní rozhodování států střední Evropy ohledně základen USA a vydírat své sousedy omezováním dodávek ropy a zemního plynu. O to znepokojivější jsou přátelské vztahy Německa s Ruskem. Byli bychom neradi, kdyby se historie opakovala v nějakém novém paktu Molotov-Ribbentrop.
Co tedy proti tomuto vývoji dělat? V krátkodobém horizontu a za předpokladu, že naše země ještě několik let setrvají v Evropské unii, je potřeba podporovat vznik amerických protiraketových ale i jiných vojenských základen. Nejedná se totiž pouze o možnou obranu proti gangsterským státům typu Íránu a islámským teroristům, ale o omezení vlivu Francie, Německa a Ruska v Evropě a jeho vyvážení silou Spojených států amerických, které zde však nemají zájmy omezující naše národní zájmy a suverenitu. Dvoustrannými smlouvami s USA budeme posilovat naší suverenitu v mezinárodních vztazích a omezovat snahu Evropské unie zavádět jednotnou evropskou zahraniční politiku.
Jaké jsou ale možné alternativy vývoje našeho prostoru po našem možném opuštění či po rozpadu Evropské unie? Alternativou je právě vznik volného spolku států v prostoru mezi Baltem a Černým mořem a Německem a Ruskem. Současná Evropská unie totiž pro nás není jen hrozbou ohledně centralizace a franko-germánské hegemonie, ale i z důvodu muslimské imigrace, která nyní sužuje západní Evropu. Schengenský systém a snahy Evropské unie centralizovat imigrační politiku mohou vést k tomu, že muslimští imigranti ovládnou naše země, podobně jako ovládnou zhruba do čtyřiceti let většinu západoevropských států. Z Francie se stane arabská jaderná velmoc a Česká republika a Polsko budou sousedit s Turky ovládaným Německem. Spolupráce v našem prostoru se od původní obrany vůči velmocenským choutkám Francie, Německa a Ruska bude muset stále více orientovat na záchranu zbytků evropské civilizace před islámem.
Jaké bych si tedy já osobně představoval ideální uspořádání našeho prostoru? Předně by měl vzniknout spolek suverénních a nezávislých států, které by koordinovaly svou zahraniční, ale i bezpečnostní politiku. Hospodářsky by mělo fungovat blízké napojení na Evropské sdružení volného obchodu, kde jsou státy mimo Evropskou unii a mají s ní dohody o volném obchodu. Tento středoevropský spolek by měl spolupracovat s proamerickými státy západní Evropy, dokud v nich nepřevládne muslimská většina. Transatlantickou vazbu a spojenectví s USA tedy vidím jednak jako protiváhu hegemonistickým a centralizačním snahám evropských mocností typu Německa, Francie a Ruska, jednak jako protiváhu stále více islamizovaným evropským státům. Jako všude zde platí, že nepřítel našeho nepřítele je naším přítelem. To neznamená, že jsem nekritickým příznivcem politiky USA za doby George Bushe ml. Ostatně velký kritik neokonzervativců, bývalý poradce Ronalda Reagana Pat Buchanan je čestným členem Mladé pravice. Ale spolupráce s USA je jednoduše v našem zájmu.
Jaké státy by do takového středoevropského uskupení patřily? Tvrdé jádro by po mém soudu měly tvořit tři státy Visegrádu: Česká republika, Slovensko a Polsko, které mají k sobě civilizačně i historicky nejblíže. V další vlně členství by se jednalo o pobaltské státy. A v poslední řadě o Ukrajinu a možná Bělorusko. V případě těchto států jsem však bohužel dosti skeptický. Ve východní polovině Ukrajiny je totiž velký podíl ruského etnika a Ukrajina by se možná musela rozdělit na ruskou a neruskou část. Rusko se v Bělorusku svého vlivu také jen tak nevzdá. Samozřejmě bych oběma státům přál, aby se vymanily z ruského vlivu, ale jistě to nebude jednoduché. Navíc, zatímco ostatní zmíněné státy patří k latinskému civilizačnímu okruhu, tak Bělorusko a Ukrajina spíše k pravoslavnému. I když na druhou stranu, vize spolupráce našich států není tolik civilizační jako spíše geopolitická.
Svět se globalizuje a s ním se globalizují i bezpečnostní hrozby, proto by naše státy v zájmu obnovení a zachování svojí nezávislosti měly spolupracovat, protože to je v jejich národním zájmu.
Děkuji Vám za pozornost.
Lukáš Petřík
Předseda Mladé pravice
Projev na mezinárodní konferenci o spolupráci státu středovýchodní Evropy pořádané Všepolskou mládeží, Krakow 15. 7. 2007
