Zlé klepy o polském vyznamenání pro prezidenta Klause
Pavel Šaradín ve svém článku Klausovo polské narovnání (HN 16. července) předvedl takovou snůšku zfabrikovaných útoků na českého prezidenta ve stylu "kdo chce psa bít, hůl si vždy najde", že by se za to nemusel stydět ani úvodník z dob minulého režimu. Jako pamětník všech údajných prohřešků Václava Klause, o nichž se v článku píše, si nemohu odpustit reakci.
Neslyšel jste asi o CEFTA?
Už sám fakt, že udělení nejvyššího vyznamenání českému prezidentovi při oficiální státní návštěvě Polska může někoho vyprovokovat k negativnímu odsudku, hovoří sám za sebe. Obdobná ocenění, notabene ve vztazích mezi sousedními zeměmi, jsou pozitivním gestem jak vůči zemi, tak jejímu nejvyššímu představiteli a představují vlastně vrchol diplomatické zdvořilosti vůči partnerovi.
Pouze zlý úmysl může stát za Šaradínovým tvrzením, že Václav Klaus sotva mohl být oceněn za dlouhodobou podporu česko-polských vztahů nebo prohlubování středoevropské spolupráce. Neslyšel snad olomoucký politolog nikdy například o Středoevropské zóně volného obchodu CEFTA, jejímž autorem byl Klaus (spolu s tehdejšími ministry Dlouhým a Dybou) a polská premiérka Suchocká? Byla dosud jediným hmatatelným a fungujícím projektem stále omílané visegrádské spolupráce a zachránila tradiční obchodní vztahy mezi našimi zeměmi v bouřlivé době transformace.
Jen zaujatý člověk může pominout pravidelné kontakty a korektní vztahy, které Klaus udržoval se všemi svými polskými partnery, ať pocházeli z pravicového či levicového tábora. Vždy totiž respektoval volbu občanů Polska, sledoval zájem na dobrých vztazích se sousedem a nedával přednost osobním politickým či ideovým sympatiím. Proto také vyznamenal řádem Bílého lva levicového polského prezidenta Kwaśniewského.
To náš politolog to s respektem k sousední zemi nepřehání, když se zhnuseně ptá, od jaké osoby to náš prezident vyznamenání dostal.
Za servilitu se neoceňuje
Vrcholem jsou ale fabulace, v nichž autor počítá s absolutní ztrátou paměti čtenářů a pokouší se tvrdit, že železná opona existovala na česko-polské hranici stejně jako na hranicích s Rakouskem a Německem a Klaus prý bránil jejímu zbourání. Že Klaus přehlížel polského ekonoma a politika Balcerowicze, jsou klepy, které těžko mohly poškodit česko-polské vztahy.
Naprostou povrchnost a neznalost pak Šaradín prokazuje v tvrzení o Klausově údajné nafoukané neochotě připojit se k Walesově plánu na společný postup v úsilí o vstup do NATO při Clintonově návštěvě v Praze. Před takovou nátlakovou akcí varoval sám prezident Clinton, který musel překonávat velmi rozpačitý postoj Kongresu a nechtěl věc zbytečně zdramatizovat, jak plánoval Walesa. Nakonec jsme také společně do NATO bez problémů vstoupili.
Doba, kdy si české a polské politické elity naivně myslely, že něčeho dosáhnou servilním souhlasem s prosazováním cizích zájmů v EU, dávno skončila. Pro naši společnou budoucnost v Evropě je důležité, že rozumíme svým prioritám a dokážeme se na mezinárodní scéně podpořit. Za to, ne za servilitu k jiným, dávají hrdí Poláci své nejvyšší vyznamenání. Tomu však pan Šaradín nechce rozumět.
Jiří Weigl, vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, Hospodářské noviny, 17.7.2007
www.klaus.cz