O subsidiaritě
V kontextu příprav Zelené knihy o městské dopravě, již Komise plánuje zveřejnit na podzim, působí záměr české vlády nepřenášet více pravomocí do Bruselu (a naopak některé evropské kompetence získávat nazpět) poněkud komicky. Pravda, byl primárně artikulován coby příspěvek do debaty o euroústavě, na jeho podstatě to ale nic nemění: i kdyby byl nakrásně vzat na milost, proměnil by se nanejvýš v nemastný neslaný princip, jimiž se smluvní základy evropské integrace jen hemží. Reálné naplňování obsahu unijních politik je ale něčím naprosto odlišným. Ostatně už téměř čtrnáct let by měla EU poměřovat své aktivity (oproti českému návrhu slabším, "jednosměrným") principem subsidiarity, který praví, že "evropské" řešení se uplatní až poté, co selhaly všechny možnosti ošetřit určitý problém na úrovni nižší (stát, region, obec). V praxi ovšem subsidiarita představuje pouze alibistickou doušku pro drtivou většinu legislativní produkce Komise. Naposledy se to ukázalo v souvislosti s novou Zelenou knihou: městská doprava jakožto výsostně lokální téma má přijít na přetřes v rámci struktur Unie a "subsidiarita nemá být překážkou". Neznat unijní axiomy, budu pro českou snahu všemi deseti. Tak zůstávají jen rozpaky a přesvědčení, že boj o kompetence se dnes musí vést především v rámci projednávání jednotlivých unijních norem v Radě a Evropském parlamentu. Je to možná pracné, ale nic spolehlivějšího neexistuje.
Reflex, 26-27/2007