Che Guevara a mezinárodní terorismus v Bruselu
Neteř se vrátila z Kuby. Byla tam dva měsíce a mezi její nejlepší zážitky, vynechám-li zamilovaný příběh, o kterém se moc nešíří, patřila cesta klimatizovaným autobusem s pracovníky prominentní státní policie. Strýci, tedy mně , krom zážitků vyprávěných ve zkratce přivezla triko. Netradiční dárek nezvyklé černé barvy obsahoval ještě n ě co, co m ě zarazilo, bílou podobiznu legendárního revolucionáře. Ocitl jsem se v úzkých, na jedné stran ě jsem byl potěšen, že na mě neteřinka myslela na tak dlouhých cestách, na druhé stran ě jsem byl hotov, že jsem dostal podobiznu klasického mezinárodního teroristy, který si získal, snad díky tomu, že se odmítl stát součástí establishmentu a pokračoval v šíření myšlenek revoluční spravedlnosti se zbraní v ruce dál, aby skonal, jak se patří, ztracen uprostřed pralesa.
A tak jsem z toho vybruslil, jak se dalo, neprojevil jsem ani horečnou radost, ani jsem nekritizoval dovoz symbolu kubánského terorismu k nám. Triko se ztratilo a synové asi v mladistvé recesi nic nedají na matčino zvolání: „Běda, jestli to na někom uvidím,“ a já zase přemýšlím, kam to spějeme, když dobrovolně vyzdviháváme ty, kteří vraždí a marně kroutím hlavou nad glorifikací Svobodové, která díky tomu, že zabila několik lidí se stane objektem zájmu novin a zaplní jejich stránky svými bludy a bláboly, aby třeba našla následovníky.
A jak to souvisí s Bruselem? Jednoduše. Při dopolední kávě na třetím patře Evropského parlamentu, odkud vedou spojovací chodby po celém tom labyrintu národů , politiků a hlavně úředníků , mě něco píchne do očí a chvilku mi trvá, než si přesně uvědomím, co to je. Někdo se na mne kouká přes halu, která barák rozděluje na zasedací a kancelářskou část a ten někdo je Che Guevara v nadživotní velikosti na rudém podkladu, prostě revolucionář jak má být. Není divu, že se Brusel nemůže shodnout s Washingtonem v pohledu na teroristy, když evropskému úředníkovi nepřijde divné dávat na odiv svůj obdiv k mezinárodnímu teroristovi.
Že nechci společnou evropskou obrannou politiku, kterou budou připravovat a prezentovat lidé okázale hlásající obdiv k teroristovi, to je snad jasné i neteři.
Poslanec Miroslav Beneš byl v minulých měsících pozorovatelem Poslanecké sněmovny v Evropském parlamentu. Při této příležitosti si vedl zápisník, který vyšel knižně jako „Zápisník evropského pozorovatele“.