Hirsi Ali – jediný chlap v evropské politice
„Poučení z holocaustu je nikdy neusmiřovat zlo.“
Řekl na květnové konferenci Amerického židovského výboru AJC holandský politik Ayaan Hirsi Ali, kterému teď Američané přezdívají „jediný chlap v Evropské politice.“ Akorát že Hirsi Ali není muž, nýbrž žena – mladá, krásná, černá poslankyně holandského parlamentu. Chlapské na ní je to, že je posledním a jediným holandským (a možná evropským) politikem, který se ještě snaží zachránit svou zemi (a Evropu) před kapitulací dalšímu krutému totalitarismu, který si v ničem nezadá v fašismem a komunismem. Ačkoli slovo „chlapské“ přestává být smysluplným pojmenováním v době, kdy na obranu evropských svobod nasazují krk především ženy.
Původem politická uprchlice ze Somálska, Hirsi Ali vstoupila do holandské politiky po teroristických útocích na New York v roce 2001. O rok později byla poslankyní. V dalším roce napsala a natočila krátký televizní film „Poddanost“ dokumentující krutosti, jaké muslimové – včetně těch umírněných evropských – páchají na ženách. Další rok na to byl krutě zavražděn jeho režisér van Gogh a holandští muslimové vyhlásili trest smrti i na Hirsi Ali. O té doby žila pod neustálou ochranou holandské policie.
Podrobnosti o krutostech včetně vražd, které islámofašisté páchají na ženách v liberální Evropě, která těmto perzekvovaným ženám odmítá poskytovat zákonnou ochranu a o jejichž osud se nezajímají ani nejradikálnější evropské feministky, popisuje v nově vyšlé knize „Panna v kleci“ s podtitulkem „emancipační prohlášení pro ženy v islámu“.
Po vřavě o dánské karikutary řekla v únoru německému časopisu Der Spiegel:
„Západ opět postupuje podle zásady nastavování druhé líce. Už se to stalo tradicí. Neustále se omlouváme a nevšímáme si, kolik surovosti tím přijímáme. Druhá strana přitom neustupuje ani o píď.“
Na otázku, jak by tedy Evropa měla reagovat, Hirsi Ali nabídla toto:
„Měla by být solidární. Karikatury by měly být vystaveny všude. Arabové konec konců nemohou bojkotovat zboží ze všech zemí, jsou na něm příliš závislí. A skandinávské firmy by měly dostat kompenzaci. Alespoň za to nám svoboda projevu snad stojí.“
Otázka, zda kritiky namířené proti režiséru van Goghovi byly oprávněná či ne, se po jeho vraždě stala nerelevantní:
„Když je někdo zabit za svůj světonázor, nejde už o to, čím se mohl dopustit chyby. V takové chvíli musíme povstat za svoje základní práva. Jinak posilujeme vrahy a uznáváme, že měli dobrý důvod člověka zabít.“
„Tuto ženu by měl oslavovat celý Západ,“ napsali o ni američtí komentátoři, jimž se Hirsi Ali pokusila vysvětlit, kde bere odvahu.
„Začalo to prostými fakty. Postavení žen v islámu je mnohem horší, než v západních zemích. Říct to, k tomu nepotřebujete odvahu. V islámu jsou zabíjeni homosexuálové, v Egyptě je dávají do klece. To jsou fakta, nejde o žádnou odvahu.“
Hirsi Ali neustále upozorňuje, že Evropané si dostatečně neuvědomují hrozbu, jakou radikální islám představuje pro základní hodnoty a normy západní společnosti. Pokouší se vytvořit celoevropský vzdělávací projekt modernizace a reformy islámu, pro nějž ví, že má sympatie mnoha evropských muslimů děsících se toho, jak Evropa nechává islamofašismus prorůstat do svého každodenního života. Připomíná, že mnozí muslimové do Evropy prchali ze skutečných důvodů politické perzekuce a potřebují její ochranu před svými fašisty, aby jim sami mohli čelit.
Po vraždě van Gogha se nějakou dobu zdálo, že to alespoň Holanďanům pomalu dochází. Neuplynuly ani dva roky a Holandsko – ta slavná tolerantní demokracie s dávnými tradicemi ochrany svobod občanů, slova a uprchlíků před perzekucí – podlehlo strachu z džihádistů a vrazilo své nejstatečnější obránkyni nůž do zad, téměř doslova.
Na stížnost sousedů, že se cítí v jejím sousedství ohroženi, jí holandský soud nařídil, že se musí do čtyř měsíců vystěhovat. Holandskou veřejnost proti ní poštvala televize „novým odhalením“ že Hirsi Ali lhala ve své žádosti o azyl v roce 1992. Totiž v tom, že neuvedla, že před příchodem do Holandska už pobývala v několika jiných svobodných zemích, takže podle evropských azylových zákonů měla azyl dostat v první zemi. K tomu se ale Hirsi Ali už veřejně přiznala, když kandidovala do parlamentu a parlament to vzal na vědomí jako nerelevantní. „Nové odhalení“ ale vyvolalo mediální hysterii, žádající, aby Hirsi Ali byla zbavena občanství a z Holandska vykázána. Její právo na občanství a pobyt teď „přešetřila“ ministryně imigrace a občanství jí odebrala. Nic na tom nemění ani vědomí, že podobných a horších zamlčení faktů se dopouštějí desetitisíce imigrantů, bez sebemenšího postihu. Hirsi Ali, zbavená půdy pod nohama, oznámila, že odstupuje z parlamentu a odchází z Holandska.
Tak si Holandsko ze své poslední hrdinky statečně bránící jejich svobodu udělalo prašivku a vyhnalo ji do dalšího politického exilu. Novému fašismu naservírovalo další vítězství na stříbrném tácu.
Toto je Evropa, po jejíž svobodě, zásadovosti a odvaze Češi tolik prahli.
autor je spisovatel a publicista, čestný předseda redakční rady www.EUportal.cz
vyšlo v knize Evropa snů a skutečností, Baronet 2007