ŠVÉDSKO: Socialistické království
Tak jsem navštívil konečně nějak podrobněji jednu z posledních zemí, kde "včera znamená zítra" (nebo naopak?) a třebaže jsem o švédském socialismu zatím hodně slyšel a měl jsem zkušeností zatím málo, byl jsem v šoku. V tomto článku se pokusím popsat aspekty švédského socialismu jak jsem je viděl na své cestě.
1) Státní hranice: třebaže je Švédsko členským státem Evropské unie (bezcelní prostor) a schengenského prostoru (volný pohyb osob), stále bdělí celníci kontrolují všechny ty dánské, norské a finské kapitalisty, jestli náhodou do Švédska nedovážejí něco co by dovážet neměli (alkohol, cigarety) a zejména na cestě z Dánska může cestovatele potkat nepříjemné zastavení na celnici, kde vytipované osoby musejí ještě otvírat zavazadla a ukazovat soudruhům, co vezou.
2) Dvojí ceny v supermarketech: Ve všech supermarketech Coop (patřící odborům, jinak největší řetězec v SE) jsou k dispozici ceny kromě pro obyčejné smrtelníky (které jsou asi o 30% vyšší proti ČR, takže dost nízké) i ceny pro odboráře, které bývají tak o čtvrtinu nižší.
3) Doprava: Nezřídka jsou k vidění prašné silnice, nicméně ty asfaltové nevypadají kolikrát o moc lépe. Když jsem přijel do Švédska, srdce Čecha rodilého se zaradovalo - vypadalo to doslova jako doma. Cestování hromadnou dopravou je ve srovnání se všemi sousedními zeměmi otřesné, obyčejné osobní vlaky a rychlíky vypadají zpravidla tak, že vagony řady B Českých drah jsou proti nim vrchol luxusu a vozy ve vlacích InterCity vypadají o něco málo lépe, než ty v našich rychlících. Tramvaje jsou tak staré, že člověk kolikrát váhá, zda se jedná o muzejní jízdu či o pravidelnou linku. Jediná doprava, která za něco stojí, je ta autobusová. Ale jeďte 1500 km autobusem. Na druhou stranu je třeba vzít v potaz, že je ve Švédsku hromadná doprava cenově na úrovni té české a ceny pohonných hmot jen mírně dražší (málokdy přešvihnou 12 SEK za litr a to jen v Laponsku).
4) Propaganda: Na to, že se jedná oficiálně o parlamentní demokracii západního střihu jí je až moc. Zprávy televize SVT jsou jako kdyby je psalo stvoření něco mezi Václavem Krasoduchem Veškrnou současné doby, Špidlou v nejlepších letech a Džamilou Stehlíkovou. Jakýsi redaktor Svenska Dagbladet se dokonce chlubil tím, že u nich jiné, než politicky korektní články nemají šanci vyjít. Okolo dálnic se občas vyskytne vojenská technika na podstavcích, krásné historické domy ve Stockholmu občas kazí reklama na státní odbory LO na střechách. V jaképak barvě? Rudé. Největší šok ale přišel právě ve Stockholmu, kde jsem narazil na jakési Centrum švédsko-kubánského přátelství, v němž se to hemžilo tituly jako "KUBA - I jiný svět je možný" s fotografií radostných pionýrů na obálce, knihami od samotného Huga 
Cháveze či Ernesta Che Guevary. Samozřejmostí bylo možnost si zakoupit svého vlastního Vladimira Iljiče či takřka libovolného komunistického vraha. Pravda, Stalina jsem tam nenašel (polehčující okolnost). Zato pomníků dělníkům, rolníkům, horníkům a dalším pracujícím by se nedopočítal. Tu čtyři železničáři nesoucí traverzu, tu horník vyvážející vozík železní rudy z dolu. Jako u nás zastara. Člověk aby z toho zešílel.
5) Architektura: Jedete-li do Švédska po zemi z Čech a použijete-li úžinu mezi dánským Helsingorem a švédským Helsingborgem, už z dánského břehu se vám dostane zajímavého pohledu. Švédský břeh je lemovaný něčím, co kdyby nebylo u moře, tak řeknu, že vypadá doslova jako doma - paneláky, paneláky, paneláky a pro změnu hodně špinavé továrny - a znovu paneláky. Další překvapení: Göteborg. Krásná rotunda na kopci nad městem je v sousedství - asi kilometrovém - veliké zaprášené cementárny, od které je o kus dál ještě poměrně zrezivělá jiná továrna. O kráse měst jako je Malmö či Karesuando ani moc nemá cenu hovořit. Asi tak, jako o kráse Karviné či Havířova (karvinští a havířovští snad prominou). Stockholm je plný paneláků i v centru, kousek od Centralstation se dokonce nachází řada aspoň dvacetipatrových paneláků ve stylu budovy FJFI a MFF v pražské Troji, tzn. hliník a modré sklo. Taková Kiruna má doslova "ostravské kouzlo" - haldy, výsypky, povrchová těžba, ocelová radnice ne nepodobná té ostravské, paneláky - ale přeci jen i takového zajímavého ducha. Docela si dovedu představit Petra Bezruče, kterak básní o černé Kiruně místo černé Ostravy... Navíc Kiruně padající - celé město budou soudruzi přesouvat, protože se jaksi přepočítali a vlivem neopatrné důlní těžby je ohrožena jeho statika. Sečteno podtrženo - švédská tradiční architektura je monumentální, krásná, zdobná, vkusná, ovšem prokládáním socialistickými výplody z panelů, hliníku a modrého skla se kromě historického jádra Stockholmu, Göteborgu či Uppsaly docela ztrácí... Ale našinci netřeba příliš vysvětlovat, stačí se podívat, co napáchali rudí u nás. Jen by to člověk od země, která rudá být nuceně nikdy nemusela, nečekal.
6) Svenska polisen nebo SNB? Toť otázka. Tam, kde by policie rozhodně být měla, to znamená v ulicích nočního Stockholmu, nějak pozoruhodně chybí, pročež jsou noční stockholmské ulice dost nebezpečné i pro skupinu mužů schopných se ubránit. Být typická švédská křehká blondýnka, beru si taxi i kdybych měl obejít i jen dva bloky. To znásilnění ani okradení za to nestojí. Nicméně kde si to soudruzi policisté zhusta kompenzují, jsou takové prostory jako nádražní hala. Čekali byste, že budou vyhánět žebrající bezdomovce? Chyba lávky. Jednak si dávají soudruzi pozor na to, aby takoví lidé nebyli vidět (jejich přítomnost by znamenala chybu sociálního státu) a pak jejich pozornost se nesoustředí ani na jiná individua, jako spíše na bezbranné turisty. "Nespěte tady! To se nesmí!" křičel policista na dvě japonské elegantně oblečené turistky s kufříky čekající na vlak, z nichž jedna (dcera té druhé) odpočívala, protože jí podle slov její matky nebylo dobře. Policista ještě chvíli dělal ramena, načež Japonka-matka ukázala lístky že jedou za nějakých dvacet minut a příslušník prohlásil cosi o tom, že "no protentokrát vám to prominu". A šel buzerovat studenta vedle za totéž. Bylo zhruba 22:00. Měl jsem chuť se dotyčného zeptat, jestli jsem tu dobře ve Stockholmu a jestli nějakou chybou železnic jsem se nedostal do Minsku, ale radši jsem jeho důstojně visící pendrek neprovokoval. Jeden nikdy neví.
Na Švédsku je nesmírně zajímavý jeden fakt: to, co se do zemí bývalého RVHP importovalo násilím, si Švédi do značné míry vybudovali dobrovolně. A navzdory tomu, že od loňského roku vládne pravicová vláda, není možné provést nějaké významnější změny, protože lidé si nejsou vědomi toho prostého faktu, že již není z čeho rozdávat. Chtějí víc a víc věcí zadarmo, protože i jejich rodiče to tak měli - tak proč ne oni. Něco jako historický vývoj nebo státní rozpočet soudruhům odborářům asi mnoho říkat nebudou. Hlavně že mají NÁROK.
http://nekorektne.blogspot.com/