Homosexuální útok proti svobodě slova
Ludvík Vaculík (v jednom z červencových Posledních slov v LN) si toho dovolil moc, proto teď musí, ehm, zemřít. Musí být rituálně umučen u mučícího kůlu, či - ještě lépe - upálen na hranici. Rozumíte, jako autodafé - tj. vyznání nesvaté postmoderní víry v bezbřehou toleranci vůči všemu a všem; samozřejmě kromě těch, kdo mají tu drzost mít jiný názor.
Jakýže to měl Vaculík jiný názor, za který teď musí viset coby "fašistoid" a "vychlastaný skinhead"? Inu, měl tu "drzost" vyslovit to, co si myslí většina obyvatel naší země, ba dokonce co si vždy myslela i většina lidí v dějinách: totiž že homosexualita není normální a homosexuálové by tudíž neměli stahovat linii normality ke své úchylce. To Vaculík napsal; a proto byl vůči němu rozpoután homosexuální džihád. Napsal však naprostou pravdu.
Homosexuální aktivisté říkají, že homosexualita je pro ně normální a přirozená stejně, jako je heterosexualita pro nás ostatní. Tím ale prozrazují, že vůbec nechápou, co je normální a přirozené. Sugerují nám totiž, že normální a přirozené je to, k čemu je člověk přitahován, k čemu má inklinaci. Homosexuálové jsou zajisté sexuálně přitahováni k osobám stejného pohlaví. To je ale ještě normálními nedělá. Kdyby tomu tak bylo, pak i pedofilové by byli normální. I zoofilové. I nekrofilové. Prostě člověk může být sexuálně přitahován k různým objektům, živým i neživým, lidským i nelidským. Ale to neznamená, že to všechno je normální. Normální je totiž jen to, jak to má v přirozeném řádu věcí být. A v přirozeném řádu věcí to má být tak, že muži mají být přitahováni k ženám a ženy k mužům. Vše ostatní je odklon od normy, odklon od přirozenosti, latinským slovem deviatio. A ti, kdo touto odchylkou a zároveň i úchylkou trpí, jsou - bez urážky - devianti.
Uveďme si to na příkladu slepoty. Pro člověka - každého člověka - je přirozené a normální vidět, tj. nebýt slepý. Bohužel, někteří lidé se rodí - a tedy vůbec za to nemohou - jako slepí a nikdy nic neuvidí. Je proto správné o nich říci, že jejich normálem a jejich přirozeností je být slepí a nevidět? To nikoli; pro člověka jakožto člověka - tedy pro každého člověka - je normálním a přirozeným vidět a tedy nabýt slepým. Každý člověk má potenci vidět. Bohužel, u některých lidí - těch slepých - tato potence není naplněna. V jejich případě se tedy jedná o odklon od normálu, nikoli o normu či standard. Na druhé straně přirozeností židle je nevidět. Židle ze své přirozenosti nevidí. Nelze však říci, že židle je slepá. Židle není "slepá"! To proto, že přirozeností židle - na rozdíl od člověka - je nevidět. Slepý může být jen ten, komu je přirozené vidět. Ten samotný fakt, že člověk může být slepý, ukazuje, že normou - přirozeností - pro člověka je vidět. A když nevidí, znamená to deficit (nedostatek) či deviaci (odklon od) něčeho normálně a přirozeně lidského.
Stejně je to i s homosexualitou: pro člověka - každého dospělého člověka - je přirozené a normální být sexuálně přitahován k osobě jiného pohlaví. Pokud je někdo přitahován k osobě stejného pohlaví, nebo ke zvířeti, nebo k mrtvole, nebo k věci, není to jeho novou přirozeností, nýbrž odklonem - tj. deviací - od lidské přirozenosti a normálu. Ještě jednou: pokud je homosexualita pro homosexuály "normální", proč není taky "normální" pedofilie, zoofilie či nekrofilie pro pedofily, zoofily a nekrofily? A mají taky oni dostat společenské uznání? "Registrované partnerství"? Existuje pak vůbec něco, co by bylo lze nazvat sexuální úchylkou? Pokud vše, k čemu je člověk sexuálně přitahován, je nutně normální, pak neexistuje nic nenormální. Ani to, kdyby byl někdo sexuálně uspokojován při sadistickém, bestiálním mučení jiné lidské bytosti. To by podle této logiky bylo pro něj taky "normální".
Ten zásadní spor je o to, zda to, co je lidsky normální a přirozené, je dané a neměnné, a zároveň nahlížené rozumem, anebo zda je to svévolně určeno lidskou vůlí. Je to tedy spor rozum versus vůle. V tom prvním případě rozum odhaluje a poznává to, co je správné; v tom druhém případě si to určuje vůle toho kterého člověka. Esencí západní civilizace - ať již přítomnou v jejím kořenu židovském či v antickém kořenu řecko-římském, anebo mohutně zvýrazněnou křesťanskou syntézou kořenů obou - je, že normalitu a správnost odhaluje rozum. Proti této západní civilizaci vypukla ve 20. století totalitní revoluce. Nacisté i komunisté tvrdili, že o tom, co je normální a správné, rozhoduje vůle - ta jejich. Říkali: západní civilizace sice učila, že Žid (nacisté) / kulak (komunisté) je člověk, má plně lidskou přirozenost, a proto nesmí být svévolně zavražděn, ale to je překonané! Normy, ty určuje naše vůle! My sami si je tvoříme! Tu samou mentalitu svévolného "tvoření" norem sdílí i homosexuální hnutí.
Po listopadu 1989 u nás panoval velice liberální modus vivendi. Co dělají dospělí homosexuálové ve svých ložnicích, je jejich věc. Nikdo je nebude za to kriminalizovat. Ostatní však mohou mít na homosexuální aktivity negativní názor. Tento modus vivendi však zuřivě napadlo homosexuální hnutí. Začalo požadovat ne toleranci pro sebe, kterou již mělo, nýbrž to, aby celá společnost uznala jejich orientaci za normální a rovnocennou s orientací heterosexuální. A tento svůj požadavek netolerantně vnucuje nám všem ostatním, celé populaci. Dokonce někteří z nich požadují, aby již pouhé vyslovení nesouhlasu s homosexuálními aktivitami bylo považováno za zločin proti lidskosti - tzv. zločin "homofobie" - a ti, kdo jej "zpáchají", byli kriminalizováni. Jinými slovy to, o co se tady jedná, je pod homosexuálním praporem masivní útok proti svobodě slova.
To je však věc, se kterou se nikdy nesmíříme. Jsme ochotni tolerovat to, co homosexuálové dělají ve svém soukromí. Nikdy nás však nikdo nepřinutí to prohlásit či považovat za normální. Nikdy, nikdy, nikdy.
Psáno pro Lidové noviny.
Roman Joch (Občanský institut, www.obcinst.cz)