Antidiskriminace versus svoboda
Řekněme to otevřeně: tzv. antidiskriminační zákon hodlá omezit svobodu občanů jednat na základě svého morálního, politického či náboženského přesvědčení; hodlá pošlapat svobodu smlouvy a spolčování.
V minulém volebním období Paroubkova vláda předložila návrh tzv. antidiskriminačního zákona, který hodlal omezit svobody občanů ve sféře bydlení a vzdělávání, jakož i pošlapat princip presumpce neviny. Návrh byl podporován socialisty a Unií svobody; nakonec byl zamítnut hlasy ODS a mnohých poslanců KDU-ČSL.
Proto překvapuje, že nyní vláda ODS a KDU-ČSL obdobný antidiskriminační zákon předkládá. Že by politici ODS a KDU-ČSL zapomněli na své politické přesvědčení? To uvidíme při hlasování v Parlamentu, stejně jako i definitivní podobu návrhu zákona (např. Ministerstvo vnitra jej navrhlo zamítnout jako nepotřebný).
Již nyní podle zákoníku práce nemůže zaměstnavatel odmítnout zájemce o práci na základě jeho politického přesvědčení. Sdružení politických vězňů či vzdělávací instituce propagující svobodnou společnost by nemohly otevřeně říci komunistickému či neonacistickému uchazeči o práci v těchto nestátních organizacích, že z důvodu jejich politického přesvědčení o jejich služby zájem nemají. Kdyby otevřeně řekly, proč je nezaměstnají, tudíž realizovaly by svou svobodu slova jakož i svobodu smlouvy a spolčování (jež znamená nejen svobodu se s někým dobrovolně spolčit a smlouvu uzavřít, ale i se s někým nespolčit a smlouvu neuzavřít), porušily by zákon. To je princip tzv. antidiskriminace: omezení, resp. pošlapání svobody smlouvy a spolčování.
Návrh tzv. antidiskriminačního zákona tento princip dále rozšiřuje na sféru bydlení a vzdělávání. Chce zakázat nejen tzv. „diskriminaci ve věcech práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání,“ ale i tzv. „diskriminaci ve věcech přístupu ke vzdělání a jeho poskytování, přístupu ke zboží a službám, včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti nebo při jejich poskytování.“ Přitom diskriminací rozumí „takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě z důvodu rasy nebo etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru,… politického či jiného smýšlení,… členství nebo činnosti v politických stranách nebo politických hnutích,… rodu, manželského a rodinného stavu nebo povinností k rodině.“
Návrh zákona taky neopomněl stanovit, že „zdravotním postižením se pro účely tohoto zákona rozumí i ztráta nebo omezení tělesných, smyslových nebo duševních funkcí…, přítomnost mikroorganismů, organismů nebo jiných cizorodých předmětů v těle, jež způsobují nebo mohou způsobit chronickou nemoc.“
Takže pokud by byl tento návrh zákona přijat, my, občané České republiky, bychom přišli o tyto další svobody:
- Majitelka domu by se nemohla rozhodnout pronajmout byt pouze ženám-studentkám a nikoli mužům-studentům na základě přesvědčení, že děvčata jsou pořádnější než kluci.
- Katolický majitel domu by již neměl právo pronajmout byt pouze manželskému páru, a nikoli páru svobodnému nebo homosexuálnímu.
- Homosexuální majitel domu by již neměl právo pronajmout byt pouze homosexuálům.
- Soukromá škola by nemohla přijímat za žáky jen děvčata.
- Skautský oddíl by nemohl odmítnout za instruktora aktivního homosexuála, dokonce ani HIV pozitivního.
- Soukromé židovské gymnázium by nemohlo přijímat za žáky děti pouze židovských rodičů.
- A nikdo z předchozích by nesměl odmítnout pronajmout byt či udělit zaměstnání učitele člověku, jenž konvertoval k vahhábismu a považuje Usamu bin Ladina za svého hrdinu.
To je pár příkladů svobod, o které bychom po přijetí tzv. antidiskriminačního zákona přišli. Chceme to? Skutečně chceme ztratit svobodu nenásilně jednat na základě svého mravního, politického či náboženského přesvědčení na svém vlastním majetku? Chceme přijít o svobodu smlouvy a spolčování, jež, má-li být svobodou, musí zahrnovat i svobodu se s někým nespolčit a smlouvu neuzavřít?
Npasáno pro blog.idnes.cz
pozn. LP: Roman Joch ve svém jinak výborném článku zapomněl dodat, že tzv. antidiskriminační zákon MUSÍ být přijat naším parlamentem na základě směrnice EU, jinak ČR postihnou sankce. Na tomto příkladě se ukazuje nedemokratičnost EU a to, že občané ČR a jejich volení zástupci již de facto nemohou demokratickou cestou ovlivnit většinu zákonů platných v ČR, protože jsou nám nadekretovány z Bruselu.