Jak nás Petráček konečně poučil
Ubohý text sesmolil Zbyněk Petráček (Planeta podle Honzíkovy cesty, LN, 24. 9.), aby předvedl, jak si čeští patologičtí klausobijci představují debatu o vážných věcech.
O prezidentově projevu na konferenci OSN o klimatických změnách už dopředu mluví jako o „bizarních blábolech“, „nálepkách“, „paušalizaci“ a „ignoranci“. To se v redakci LN fakt nenajde jediný soudný člověk, který by Petráčkovi vysvětlil to, co by určitě pochopil každý páťák?
Petráček nemá žádný argument, tak se vytasil s polemikou s názvem knihy Václava Klause Modrá, nikoli zelená planeta. I dítě pochopí, že Václav Klaus nemluví o polarizaci světla domodra zemskou atmosférou ani o barvě chlorofylu. Mluví o modré barvě svobody a zelené barvě militantní environmentalistické ideologie. Mluví o symbolech. Zbyňku Petráčku, ty barvy představují symboly způsobu myšlení, víte?
Všichni to pochopili, jen se sebou náramně spokojený Petráček napíše čtvrt novinové strany poučování o tom, jakou barvu má Země z vesmíru a proč. A na základě toho se snaží zesměšnit svého prezidenta, který to asi neví. K smíchu je ale spíše Petráčkova školní práce.
Petráček také už dopředu ví, že se prezident v OSN setká se „zásadní a odborně podloženou oponenturou.“ Bohužel tak daleko nejsme. Většina světových politiků si neklade nepopulární otázky a naskakuje na módní oteplovací téma bez potřeby jakýchkoli argumentů. Schyluje se k přijímání zásadních opatření a nikdo se nenamáhá se seriózní bilancí: toto by se stalo, kdybychom bolestně nepřiškrtili světovou ekonomiku a svobodu člověka, toto se stane, když to uděláme. Proto jel Václav Klaus do New Yorku, aby vůbec ve všeobecném třeštění někdo konečně zvolal: smíme takhle řezat, měřili jsme už dost?
Petráček mluví o prezidentově „okaté neznalosti.“ Už jsem dlouho neviděl, že by si někdo ve své zaslepenosti takhle naběhl. Bude Petráček psát o lomu světla v kysličnících železa, až třeba někdo napíše varování před rudým nebezpečím? Asi ano, papír snese vše.
Ladislav Jakl
psáno pro LN