Liberálové v EU, vlci v kůži beránčí
Starou zbraní vychytralých politiků je obracet fakta a bagatelizovat závažné problémy. Přece jen netolerantní extrémisté nechtějí dělat kompromisy a tvrdošíjně stojí na svých fanatických názorech a ne a ne polevit. Za posledních několik měsíců jsem si takových prohlášení vyslechl od svých politických odpůrců několik. Naposledy od liberálního politologa Václava Žáka, člena Rady pro televizní a rozhlasové vysílání, ale i jiných, zvláště kolektivistických liberálů. K panu Václavovi Žákovi tolik: nepovažuji jej za nemorálního lháře na rozdíl od většiny ostatních liberálů, aby si tento článek nevztáhl na sebe. Přesto s jeho pojetím politiky absolutně nemohu souhlasit. Skutečné hádky vždy nastanou, když dojde k jádru pudla. Je zřejmé, že skutečný konzervativec se s kolektivistickým liberálem nikdy nedomluví, neboť jejich premisy jsou tak rozdílné, že není čeho se chytit. Je marné se domnívat, že může dojít ke shodě. Jsem přesvědčen, že úkolem dnešních konzervativců zvláště v naší České společnosti je stírat liberály a socialisty doslovně na všech frontách. Výhoda konzervativizmu je, že má všechny atributy k tomu, aby vyhrál každou bitvu. Jedinou dočasnou výhodou liberálů v naší postkomunistické zemi je dnes jen to, že mají větší přízeň u voličů. Liberálové se dnes nesporně zmítají ve zmatku a nezbývá jim než bagatelizovat, mlžit a lhát. To je premisa dnešního liberalizmu. Kolektivističtí liberálové dnešní doby si tak vtloukli do hlavy lež, ne stokrát, ale trilionkrát, až jí naprosto uvěřili. Jejich lež je taková, že když se jim to hodí, doslova nazývají brambory stromy a stromy auty. Ubožáčci, dnes tomu již naprosto věří a přesvědčili nepozorného voliče, že mají pravdu. Kéž by politika byla tak průhledná jako rozdíl mezi bramborem a stromem, možná by někteří voliči zpozorněli. Každý volič pozná rozdíl mezi stromem a bramborem, ale bohužel ne každý pozná rozdíl mezi totalitou a demokracií. A zvláště ne ve chvíli, kdy se z demokracie totalita postupně stává, a konec konců velká část dnešních voličů „za totáče žila a nebylo to tak špatný, tak nač bojovat za demokracii?“ A tak dnešním liberálům, jako je Václav Žák, vůbec nevadí porušená dělba moci v EU. Je neuvěřitelné, jak jednoduše se dá vyrvat a znehodnotit něco pro demokracii tak zásadního jako je základní kámen a pilíř demokracie, jímž dělba moci nepochybně je. Je zcela absurdní zabývat se tím, že EU ještě není státem, tudíž, tento princip demokracie se na tento typ „soužití“ států nevztahuje, jak tvrdí liberálové. Jak říká Václav Žák, jinak to nešlo, ač máme v celku s panem Žákem dobré vztahy, naprosto s ním nemohu souhlasit. Když to jinak nešlo, tak za těchto nedemokratických podmínek EU nemělo vůbec vzniknout, za tím si musí stát každý konzervativec.
EU dnes již z naprostou drzostí, aniž by na to měla mandát, jako superstát vystupuje. Liberálové vám ale vysvětlí, že to není pravda, mají na to zcela „jasné“ argumenty- dočasnou přízeň u části voličů a dost peněz na dýmovnice vyrábějící mediální mlhu. Můžeme se ptát, kde v sobě Evropská rada a Evropská komise vzala tolik drzosti a arogance, že takto vystupuje. Vysvětlení je jednoduché, umožnila to právě porušená dělba moci. Ze strany eurofilů to byl skutečný lišácký kousek, jak tento základní princip demokracie doslova zhodit ze stolu a obelhat voliče. Představte si situaci, kdy někomu nabídnete spolupráci za léta zaběhnutých podmínek, sepíšete s ním smlouvu o smlouvě budoucí, a jen dodáte, že z této smlouvy již není úniku. Ale ta léta daná pravidla nebudou součástí této smlouvy a jen tam bude zmínka o tom, že v této smlouvě o smlouvě budoucí budou dodržena některá známá obchodní pravidla. Ale zatím se smlouva z nějakých důvodů musí řídit trochu jinými pravidly, neboť jinak by smlouvu v současné době díky okolnostem nebylo možno uzavřít. Když ovšem dojde k podpisu smlouvy, podstrčitel této smlouvy vám ji podstrčí bez komentáře, jen s tím, že problém pod politickým tlakem opatrně a kajícně nějak nazve a přizná, že o něm ví (v EU dostal tento perverzní podraz, jen z důvodu politického tlaku konzervativců, honosný název „Demokratický deficit rozhodovacích procedur EU“). Jak úžasné, malá nepodstatná chybička se vloudila. Ale nenafukujme tento nepatrný problémek, to dělají netolerantní extrémisté, zlí a nepřející, lidé typu Usáma bin Ládina a nejvíce konzervativní verbež. Ale vraťme se k smlouvě, nyní však již jste v šachu, neboť jste podepsal, že smlouvu nelze vypovědět. Co si říci o takovém člověku? V podnikatelské hantýrce se řekne, že je to podrazák, v kamarádském vztahu zrádce, ve společenském lump a grázl, v právní praxi podvodník, a konec konců, jsou na to paragrafy. Konzervativec řekne, že je to politicky nepřípustné, ale liberál řekne, že to byl dobrý diplomatický a pragmatický tah. Liberálové neznají tak drsné věci jako jsou prasárny, zvrhlosti a politická perverze. Slušný liberál přece nezná tak drsný slovník, tak se mohou vyjadřovat jen konzervativní burani. V politice se přece prasárny nedělají, jen chytré politické tahy, a ten, kdo je větší prase, je podle liberála jen ten, kdo pozitivně využil situace na správném místě ve správný čas. A proto, nebuďme na sebe takoví, pravda je přece relativní a každý má přece nějakou tu vlastní pravdu a nějaký ten vlastní boj a konec konců i prase je užitečné. To je pravda, nejvíce ale až po smrti. A tak jsme se připojili k slavné EU , aniž bychom věděli, kam tento bohémský experiment, který vznikl navzdory všem předchozím katastrofálním zkušenostem o sjednocení evropských států, povede. Připojili jsme se navzdory v demokracii nepřístupnému porušení dělby moci, bez ohledu na to,že takovéto jednání vždy vedlo ke krvavé diktatuře, kde všechny řeči o dodržování lidských práv zůstali jen na cáru papíru,kterými se jejich vůdci vždy oháněli na mezinárodních forech.
EU miluje a objímá evropské státy s bodákem v ruce, a čím je toto laskavé obětí vášnivější, tím hlouběji a bolestivěji proniká ze zadu čepel tohoto bodáku obráceného k srdcím evropských demokracií a bere si svoji daň z krvácející rány, z které vytékají miliardy z kapes daňových poplatníků do chřtánu zbytečné, nenasytné Bruselské byrokracie. Byrokracie, která nepodléhá žádné standardní kontrole finančních úřadů, byrokracie, která platí další ruce a vyrábí další bodáky, které v budoucnu začnou v láskyplném obětí bodat do ledvin a jater evropských demokracií. Až nakonec ve smrtelné agónii hospodářské, morální a duchovní nezbude nic než pevná ruka diktátora.
Volejme sláva, sláva spasiteli, není jiné cesty. Kolo historie se otáčí a lidstvo je nepoučitelné, ale pokora otočit se nazpět ke křesťanské tradici západu je slabá proti pýše revolučního kroku. A tak nám již morálku skutečně přestal diktovat Bůh, a diktuje ji Orwellovské ministerstvo pravdy, kde většina za kulatým stolem rozhodla o svaté pravdě navzdory historické zkušenosti, navzdory ověřeným principům, navzdory tomu, že lež má krátké nohy. A tak máme nové bohy jako za starého Egypta, a vždy s vládou nové většiny, nové nebo jiné v podobě liberálů a socialistů EK a RE. Fuj a ještě stokrát fuj!