Islámská misie v Polsku
Ryszard Ahmed Rusnak, předseda Nejvyšší rady islámského shromáždění Ahl-Ul-Bajt v Polsku, řekl v rozhovoru mimo jiné:
"Naším cílem je prohloubení náboženského a misijního vědomí našich členů, včetně rozvoje šíismu. Dnes často slyšíme, že válka s terorismem je válkou s islámem. Takové myšlení nás může přivést na pokraj katastrofy. Zásadním problémem radikalizace činů extrémistů je nekoloniální politika USA a její jednostranná podpora Izraele, který zvolil místo dialogu a kompromisu vojenskou sílu.
Musíme se více soustředit na to, co nás spojuje (?), ne na to, co nás dělí. Věřím, že muslimové a křesťané mohou žít v pokoji. 21.století bude bezpochyby věkem islámu, který se stane dominantním náboženstvím na světě. Také Polsko bude ke konci století muslimské. Ne snad početně, ale co do významu a vlivu islámu na život Poláků.
V Evropě islám stále posiluje svůj vliv a význam. Je neobyčejně dynamickým náboženstvím a přitahuje stále více mladých, rodilých Evropanů. Má jim mnoho co nabídnout."
Co k tomu dodat?
1) Radikalizace je zakotvena v islámu od samého počátku. Arabové na poušti znali zabití jako nejjednodušší řešení problémů. Během prvních 120 let islámu došlo ke třem občanským válkám. Zvláště šíité, o jejichž rozvoj pan Rusnak v Polsku usiluje, se v úkladných vraždách vyznamenali. Už v polovině 10.století měli šíitští zabijáci na území dnešního Íránu svůj stát.
Když muslimové nebyli s nějakým nástupcem Mohameda spokojeni, tak ho prostě zabili.
2) S muslimy máme společnou akorát "naši Zemi a vzduch", jinak nic. Oni mají jiný smysl života, jiné hodnoty i jiné "božstvo". S křesťany jsou schopni žít "v pokoji" jen tehdy, když se jim matrikoví křesťané podbízejí. Když jim někdo řekne pravdu, propukne v nich nekontrolovatelná zuřivost. Jako všude, jsou i mezi křesťany takoví, kteří nazývají muslimy bratry a spolu s nimi se modlí za mír ve světě. Velkým zastáncem takových akcí byl papež Jan Pavel II., který políbil na veřejnosti korán. Jeho souvěrci v Polsku v tom pokračují:
Polský episkopát zavedl od roku 2001 v církevním kalendáři 26.leden, jako jediný na světě, jako "Den islámu", což prý svědčí "o velké moudrosti polské katolické církve". Kdy katolíci zavedli "Den judaismu", týden modliteb se "staršími bratry", zalíbil se biskupům návrh na "Den islámu" a týden modliteb s "mladšími bratry".
Vidím v tom jednání typu "od zdi ke zdi". V minulosti katolíci odmítali židy vůbec bratry nazvat a připravili jim téměř 2000leté martyrium, dnes zase nazývají bratry i muslimy, jejichž božstvo křesťany i židy proklíná, a jejichž souvěrci vraždí kněze i řádové sestry. Od roku 2004 mají polští muslimové svého muftího.
S "moudrostí" polských biskupů kontrastuje zpráva Katolické informační agentury, že v Nigérii (stát Kano) podpálili muslimové 8 kostelů, zranili mnoho katolíků a jejich domy srovnali se zemí. V červnu napadli muslimové koptské křesťany v Egyptě.
3) Evropanům mohou muslimové nabídnout jedině svou nenávist k Bohu Abrahama, Izáka a Jákoba, včetně nenávisti k židovskému národu. Mají na svědomí většinu antisemitských provokací.
(ko, 6.10.07)