Václav Klaus o vlasti a národní hrdosti
Historie nám...tisíckrát připomněla, že lidé na svou vlastní zemi bývají hrdi právem, že se s ní často v kladném slova smyslu identifikují, a že jde o přirozený celek, se kterým je spojeno mnoho pozitivních, nezastupitelných věcí (ekonom by řekl „veřejných statků“). Plně souhlasím s Johnem Fontem (v National Review, říjen 1997), že „národní státy (já bych pro pořádek řekl „kolem národa vytvořené“ státy-V.K.) jsou pro přetrvání moderní konstituční demokracie nutnou podmínkou. On ještě dodává, že by jejich opuštěním či rozmělněním mohly být „tradiční liberální demokracie přetransformovány v post-liberální, post-demokratický režim“, v němž by byla „individuální práva i samo občanství odsunuto do pozadí za práva skupinová a za multikulturalismus a kde by místo většinového parlamentního systému docházelo k proporčnímu zastoupení pro předem vymezené skupiny.“...Milujeme svou vlast z řady důvodů. Z pocitu vzájemně sdílených hodnot, z pocitu úcty k našim předkům, ze společně prožité a leckdy protrpěné minulosti, ze společné kultury, v neposlední řadě i jazyka a z mnoha dalších věcí.