Tomáš Garrigue Masaryk se zasloužil o náš národní stát
13/14. září jsme si připomněli sedmdesáté výročí úmrtí prvního československého prezidenta Tomáše G. Masaryka. TGM byl z pohledu pravice rozhodně rozporuplnou osobností. Renomovaný historik Antonín Klimek upozornil ve svých pracích na řadu nestandardních a někdy až se slušností a zákonností hraničících Masarykových politických kroků. Zmiňme například to, že si TGM budoval svou vlastní síť spolupracovníků, špiclů a informátorů, která mu pomáhala zbavovat se jemu nepříjemných osobností, jak se stalo ve velmi nečestném zásahu Masaryka při odvolání generála Gajdy nebo politické likvidaci svého bývalého spolupracovníka Jiřího Stříbrného.
Stejně tak prezident vládnul často na hranici ústavnosti a budoval si ve všech stranách křídla svých příznivců. Teze o nadstranickosti prezidenta je také naprostým výmyslem. K socialismu inklinující prezident ve svých sporech s představiteli pravice, jako byli Karel Kramář, Viktor Dyk nebo Josef Pekař, často také používal různých zákulisních praktik. Mimochodem profesor Pekař naprosto vyvrátil jeho ahistorickou představu o smyslu českých dějin, kterou si TGM upravoval dle vlastních politických postulátů. Jeho tažení proti katolické církvi bylo též velmi nešťastné, protože prezident by neměl upřednostňovat náboženství jedněch občanů proti náboženství ostatních občanů. Navíc svým antikatolickým postojem Masaryk odcizoval věřící Slováky naší společné republice.
Na druhou stranu je naprosto jednoznačné, že se Masaryk, společně s Benešem, význačným způsobem přičinil o vznik suverénního československého státu, i když bychom samozřejmě neměli zapomenout zmínit Kramáře, Rašína, Stříbrného, Šámala a řadu ostatních. Český národ a stát díky němu obnovil svou suverenitu a nezávislost. O národní myšlence TGM ve Světové revoluci řekl: „Nenamítám pranic proti nacionalismu, jestliže se tímto označuje láska k národu, národnostní idea, jak se obyčejně říká, je velmi cenná a šlechetná síla politická, organisující jednotlivce v obětavý celek. A tyto organisované národní celky se spojují v člověčenstvo…“. V Nové Evropě dále píše: „Svým rozsahem státy by se měly rovnat národům. Národy jsou přirozenou organizací lidstva, národnost je nejlepší zárukou mezinárodnosti…Státy musí být znárodněny…Myslím, že správné je pokládat národ a národnost za cíl společenského úsilí, stát za prostředek; de facto každý uvědomělý národ usiluje o svůj vlastní stát.“
Ačkoliv měl tedy náš první prezident řadu chyb, za přispění k nezávislosti našeho státu si zasluhuje naší upřímnou úctu. Každý Čech může hrdě tvrdit: „Tomáš Garrigue Masaryk se zasloužil o stát.“
Na závěr si dovolím přidat citát z prvorepublikové konzervativně-vlastenecké revue Národní myšlenka, jejímž ideovým vůdcem byl syn zavražděného ministra financí a člena prvního odboje Aloise Rašína Ladislav Rašín, který v boji o suverenitu a nezávislost našeho národa kráčel ve šlépějích svého otce, když se zúčastnil protinacistického odboje a zemřel v německém koncentračním táboře. Národní myšlenka v době ohrožení našeho státu ze strany Německa a sudetských Němců o TGM, se kterým byla jinak často ve sporu, napsala: „Neodvoláváme a nezamlčujeme nic z toho, co jsme kdy k myšlenkám a činům velkého zesnulého říkali podle upřímného srdce svého skutečného přesvědčení. Před památkou a nad rakví muže tak velikého…skláníme se tedy s čistým svědomím, se ctí a s upřímným srdcem před velikým duchem a jedinečným zjevem moderních dějin našeho národa!...Jest to ohromná duchovní mobilisace, tento pohřeb prvního prezidenta, mobilisace odhodlání k smrti za vlast. Taková jest poslední služba, kterou prokazuje svému národu tento následovník Husův a Komenského, tento bratrský kněz v čele husitské armády.“
Lukáš Petřík
Autor je historik