Zvláštní německý talent pro socialismus a státní buzeraci
Němci mají opravdu mimořádný talent pro sebešikanování a metody, jak sobě a všem spoluobčanům komplikovat život v maximálně proveditelné míře. Provádějí to taky s železnou teutonskou logikou: Když ekonomika stagnuje, protože klesá nákup zboží a služeb, zdražme všechno zvýšením DPH, neboť jak každému musí být okamžitě jasné, čím bude všechno dražší, tím toho budou všichni víc kupovat.
Hranici všech dosavadních absurdit překračuje nový zákon o televizní licenci pro počítače, který vstoupí v platnost od 1. ledna příštího roku. Přesně řečeno, on už byl před několika lety parlamentem schválen, ale jeho platnost do příštího roku odložena. Abychom se z jeho geniality dokázali důkladně radovat, zopakujme si nejprve několik perliček ze zákona o televizích a rozhlasových licencích, který platí teď. Pro srovnání si připomeňme, že většina evropských zemí má licence, které dovolují majiteli licence používat několik přijímačů na téže adrese v rámci jedné licence.
Ne Německo. Tam platíte 200 eur ročně za každý TV přijímač, který na své adrese máte, plus 60 eur za přijímač rozhlasový. Další rozhlasovou licenci podle zákona musíte platit za rádio v automobilu, další za každý přijímač na chalupě. Máte-li registrovanou soukromou firmu, která sleduje televizi nebo poslouchá rádio, musíte si pro ni koupit další licence, i kdybyste ji provozovali z vlastního bydliště a i kdybyste poslouchali na témže přijímači, který už máte jednou licencovaný doma. Posloucháte-li si tranzistor při slunění u rybníka, porušujete zákon, jestliže jste si k poslechu v této lokalitě nepořídili další licenci. Ještě další licence budete potřebovat pro každou jinou lokalitu. Další licence samozřejmě potřebují vaše děti, chtějí-li si vyhrávat z tranzistoru na veřejnosti. Proto v Německu taky na veřejnosti žádné tranzistory neslyšíte, jako je slyšíte na každém kroku třeba v Británii.
Máte-li na návštěvě babičku, jejíž důchod činí o jedno euro víc, než uznané měsíční minimum 300 eur oprošťující občana od daní, dopouští se ona trestného činu, jestliže si vaše už licencované rádio nebo TV odnese do druhého pokoje a poslouchá je tam. Na to si totiž podle zákona měla pořídit další licenci. Vyřízení licence trvá několik týdnů.
Průměrná německá rodina by tedy měla platit okolo jednoho tisíce eur měsíčně. Těžko si představit, že všichni Němci všechny tyto licenční povinnosti dodržují, takže jich hodně bude nepřetržitě angažováno v trestné činnosti. Jak vláda tuto trestnou činnost kontroluje, zjišťuje a stíhá, není nikomu zcela jasné, protože se zatím nehlásily žádné případy, že by nějací licenční policisté nebo inspektoři bez pozvání vyráželi lidem dveře do bytů a kontrolovali počet přijímačů.
Stačí? Kdepak.
Od příštího roku bude každý muset platit další TV licenci za každý počítač, který se může připojit na internet. To si ještě jednou zopakujme. Nejde jen o počítač vybavený pro TV kartu, která vám umožní sledovat všechny televizní kanály a na který se už licence vztahuje. Jde o počítač připojitelný na internet, tedy i jen komunikující e-mailem. Ne skutečně připojený, stačí připojitelný.
Proč? Protože veřejnoprávní televizní stanice do internetu předávají svoje zprávy. Jenom zprávy a žádné jiné programy. Za to jim parlament schválil zákon, který jim umožní vybírat od uživatelů počítačů stejný poplatek, jako od uživatelů TV přijímačů, kteří se mohou dívat na všechny pořady od rána do noci.
Fair? Nefér? Vydržte ještě chvilku.
Nevlastníte-li doma TV přijímač – a věřte, jsou i tací, včetně autora této knížky – nemuseli jste dosud platit TV licenci. Tu si ale teď budete muset pořídit, máte-li počítač připojitelný na internet. Máte-li v rodině dva, tak licence dvě. A jestliže počítač používáte k výkonu svého povolání nebo podnikání, potřebujete ještě druhou licenci – na tentýž počítač. Jestliže máte větší podnik, který používá více počítačů napojených na tentýž terminál – ale každý z nich se může napojit přímo na internet, musíte platit TV licenci za každý PC na místě a každý notebook, který mohou vaši pracovníci mít na cestách.
Do jakých absurdit tento zákon může dospět, se už začíná diskutovat. Je počítačem například směrovací systém v automobilu, který vám průběžně ukazuje nejkratší cestu? Je přece napojený na internet. Bude TV přijímačem už po celém Německu inzerovaná nejmodernější lednička, která počítačovým systémem přes internet automaticky doobjednává předem naprogramované potraviny od dodavatelů? Budou TV přijímači všechna ostatní zařízení, jejichž obsluha si vyžaduje internetové připojení? Budou TV přijímačem všechny počítače v každé internetové kavárně a bude si každý jejich uživatel muset nejprve koupit licenci, než ho k počítači pustí?
Samozřejmě, všelijaká podnikatelská a živnostnická sdružení už připravují proti tomuto zákonu odvolání na ústavní soud, na základě velmi prosté otázky: Jak může ve volnotržní ekonomice a právní demokracii mít kdokoli právo vymáhat platby za neodebírané zboží a služby? A i kdyby tyto služby – v té formě, v jaké jsou poskytovány – byly odebírány, jak může někdo vymáhat plnou cenu za dodání jen desetiny služeb poskytovaných jiným, kteří platí stejnou cenu?
Právníci, kteří tato sdružení zastupují, jsou stoprocentně přesvědčeni, že to u ústavního soudu musí proti TV stanicím vyhrát. Ale potrvá jim to pět let. Do té doby se z německých veřejnoprávních TV společností stanou nejbohatší producenti na světě – a celá ostatní německá ekonomika se rozsype. Ledaže do té doby parlament vydá zákon, který TV stanicím ukradne devadesát devět procent na daních a rozdá to všem ostatním v sociálních podporách.
autor je spisovatel a publicista, čestný předseda redakční rady www.EUportal.cz
vyšlo v knize Evropa snů a skutečností, Baronet 2007